Maňák: Babišovy třetí děti aneb Větší auto jako předvolební záchrana Česka před vymřením | info.cz

Články odjinud

Maňák: Babišovy třetí děti aneb Větší auto jako předvolební záchrana Česka před vymřením

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Premiér Andrej Babiš vyrukoval na politické kolbiště s novou zbraní, která má zvýšit porodnost tak, aby zdejší rodiny měly tři a více dětí. Nikoliv snad, že by předseda vlády dokázal počty dětí přímo zvýšit. Nadnesl však možnost, že by stát rodinám se třemi či více ratolestmi dotoval nákup většího auta.

Babiš varoval, že pokud stát „něco neudělá“ s nízkou porodností, budou v roce 2060 z deseti milionů Čechů celé tři miliony v důchodu. Přičemž porodnost podle předsedy vlády „dělají hlavně třetí děti v rodinách“. Česko má dnes koeficient porodnosti 1,7 (průměrný počet dětí na jednu ženu) a potřebovalo by se dostat aspoň na 2,1 - tak, aby počet obyvatel (daný přirozeným přírůstkem, nikoliv imigrací) rostl. Hlavní důvody, proč si u nás rodiny „nepořizují“ třetí dítě, jsou prý podle Babiše ekonomické…

Zjednodušený pohled lze premiérovi závidět. Jisté je jedno: pokud by někdy v budoucnu počet dětí v tuzemských rodinách skutečně rostl a porodnost se přehoupla přes onu fatální hranici dvou dětí na jednu ženu, pak to jistě nebude z důvodu příspěvku státu na větší auto. Důkazem budiž například situace v Německu. Průměrná rodina si tam může pořídit rodinný vůz pro pět či více pasažérů. Přesto se průměrný počet dětí na ženu pohybuje na úrovni 1,5… I v bohatém a prorodinném Švédsku, kde větší vůz jistě není luxusem, připadá na jednu ženu „jen“ 1,85 dítěte. Ostatně, ani ve „vzorovém“ Švýcarsku, jež podle HDP na hlavu patří mezi TOP 10 nejbohatších zemí světa, nedosahuje koeficient porodnosti ani 1,6. Nejvyšší unijní míra porodnosti je ve Francii, kde ukazatel dosahuje 1,9 dítěte.

V žádné zemi EU se tedy porodnost neblíží úrovni prosté reprodukce (tzn. 2 dětem na jednu matku). Nebýt přistěhovalců (kterých v posledních letech přibývá), EU by vymírala jako celek bez ohledu na to, že v některých zemích je životní úroveň vyšší a v jiných nižší. Idea, že by o zlepšení situace rozhodoval počet míst v autě, se jeví jako krajně neprůkazná.

Problém nízké porodnosti je neskonale složitější a má řadu ekonomických i sociologických důvodů. Typicky, rodiny v Česku jistě víc než auto (ani u nás přitom není pětimístný vůz čímsi exkluzivním) trápí bydlení, což uznává i premiér. Dopřát si ve městě nový byt, kde by mělo svůj vlastní pokojíček každé ze tří či dokonce více dětí, je utopie. Podle oficiální statistiky z roku 2016 činila v ČR průměrná obytná plocha jednoho bytu 65,3 m2, z toho v bytových domech šlo o plochu 52,6 m2. To jsou okolnosti, které jdou tvrdě proti většímu počtu dětí.

Samozřejmě, zprůměrovaná statistika je ošidná a zavádějící. Ne každá mladá rodina bydlí v malém bytě. Tak či tak, i nadále jdou na trhu na dračku hlavně malé byty. Na větší prostě nemáme peníze, a to i přesto, že „spasitel“ Andrej Babiš se už pět let významně podílí na vládnutí v zemi. Podmínky pro budování velkých rodin s mnoha dětmi jsou zejména ve městech (do kterých ovšem mají tendenci směřovat mladé, ekonomicky aktivní rodiny) vysloveně špatné.

K nadstandardnímu počtu dětí v Česku chybí skutečná ekonomická motivace. Rodiny žijí převážně dneškem a blízkou budoucností. Chtějí si udržet dobrou životní úroveň. Chtějí si udržet dobrou práci a potřebují výdělek obou rodičů, aby utáhly splátku hypotéky. I když to může znít cynicky, pro mnoho rodin je prostě pohodlnější a „logisticky schůdnější“ mít „jen“ dvě či méně dětí.

Jednorázová „porodní“ babišovská pobídka (jakkoliv zatím hypotetická), třeba i v podobě nezanedbatelné částky v řádu desítek či stovky tisíc, by nedokázala masově ovlivnit rozhodování běžných rodin o počtu dětí. Zvláště když pořízení dítěte není srovnatelně banálním aktem, jako například nákup toustového chleba z dotované pekárny. Přitom, uvažujeme-li stále v kategoriích statistického průměru, mnoho rodin u nás mělo a má tři a více dětí – bez ohledu na budoucnost, bez ohledu na velikost automobilu, bez ohledu na kvalitu bydlení.

Pokud by něco mohlo opravdu pomoci zvýšit v masovém měřítku porodnost, muselo by jít o průkazně výhodnou a zejména dlouhodobou ekonomickou motivaci. Například v podobě významných daňových důchodových asignací, kdy ekonomicky aktivní lidé mohou nezanedbatelnou část svých daní – namísto do státní kasy – odvádět svým rodičům-důchodcům jako přilepšení na jejich penzi. Pokud by něco takového existovalo, možná by více rodin obětovalo svoji aktuální, dočasnou „pohodlnost“ (děti jsou primárně radost, ale jsou také starost, která je tím větší, čím více jich je) a začalo by – s vidinou budoucích výhod v podobě lepšího důchodu – přemýšlet o rozšíření rodiny.

Nápad na „porodní“ dotování rodinných velkých aut s sebou nese i řadu klimaticky žhavých otázek, na něž snad ani nemá smysl hledat odpovědi… V tomto kontextu lze celou Babišovu úvahu chápat spíše jako jeden z mnoha předvolebních výstřelů motivovaných snahou o zvýšení popularity a voličské přízně. Nelze vyloučit, že první muž vlády si upřímně myslí, že jde o synergický plán. Tedy, že by skutečně pomohl porodnosti a současně by přinesl i politické body. Minimálně v prvním aspektu, tedy v tom, že by nechal vzniknout jakési mimořádné generaci tzv. „Babišových třetích dětí“, se předseda ANO jistě plete. Úvahy o takto nekoncepční státem řízené porodnosti můžeme s klidnou duší zařadit do kategorie levicového sociálního inženýrství, jehož výsledky bývají v lepším případě rozporuplné…

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud