Maňák: Černý scénář pro školství. Plošné zvyšování platů učitelů je slepá ulička | info.cz

Články odjinud

Maňák: Černý scénář pro školství. Plošné zvyšování platů učitelů je slepá ulička

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nespokojení kantoři odění do černého šatu na svátek učitelů oživili onu fatální a věčnou otázku, zda učitelské platy v Česku zvedat či nezvedat. Poslanci k tomu ve sněmovně sehráli etudu s názvem „130 procent průměrné mzdy nejpozději příští rok“, kterou následně sami zrušili. Harmonogram zvyšování kantorských platů zatím přijat nebyl a téma tak zůstává nedořešeno a nezodpovězeno.

Politici k platům učitelů pojali přístup, který je diskutabilní. Jak již bylo uvedeno, sněmovna se pokusila svým usnesením donutit vládu, aby platy učitelům zvýšila již příští rok na úroveň 130 procent průměrné mzdy v zemi. Což nakonec nevyšlo. Vláda přitom, což potvrdil i ministr školství Robert Plaga, chce dosáhnout toho, aby učitelé i nepedagogické školské profese pobírali v roce 2021 nejméně 150 procent kantorského průměru z roku 2017, jenž činil 31 632 korun. Což by znamenalo, že by se během dvou let měly učitelské platy vyšplhat na úctyhodných 47 tisíc korun (samozřejmě, v průměru, nikoliv snad pro jednoho každého bez výjimky).

Za připomenutí jistě stojí, že v roce 2018 vzrostl průměrný plat učitelů v Česku na 35 089 korun. Průměrná hrubá mzda v tomto roce přitom činila 31 885 Kč hrubého měsíčně, přičemž dvě třetiny lidí pobírají mzdu nižší, než činí celostátní průměr. Nedá se tedy říci (i když to mnozí vidí jinak), že by na tom učitelé byli z hlediska platů úplně tragicky.

Některé aspekty odměňování jsou však očividně problematické: kvůli kariérnímu a zásluhovému principu ve školství dochází k tomu, že začínající kantoři jsou odměňováni značně podprůměrně. Což mimo jiné vede k tomu, že tato profese není extrémním lákadlem pro (ty nejlepší) absolventy vysokých škol. 

Politici se snaží si tuto početně silnou a tedy vlivnou voličskou skupinu naklonit konstruováním paušálních, celoplošných algoritmů, jež mají zajistit ten „jediný správný“ nárůst platů, který nastolí „skutečnou“ platovou spravedlnost. Připravují proto jakýsi „velký platový skok“ vpřed.

Jedním aspektem úvah je to, zda se pro takový skok na zmiňovanou úroveň 150 procent (platu z roku 2017) najdou prostředky. Už dnes představují výdaje na školství nezanedbatelnou položku státního rozpočtu. Včetně prostředků plynoucích skrze EU se resortní rozpočet pro letošní rok vyšplhal na více než 205 miliard korun, když meziroční nárůst přesáhl 18 procent. Vládní zdroje jsou však teoreticky vzato neomezené a příjmy státu stále rostou, i když se tempo zpomaluje.

Druhý aspekt je, zda je oprávněné, aby stát s prostředky daňových poplatníků naložil tak, že „skokově“ a paušálně navýší platy jedné profesní skupině obyvatelstva v zemi. Vláda vychází z toho, kolik peněz má k dispozici, respektive, kolik bude schopna v příštích letech do školství přerozdělit z příjmů, jež do státní kasy plynou primárně od tržních subjektů a jejích zaměstnanců.

Ale proč mají platy jedné profesní skupině vzrůst právě na 130 procent průměru či 150 procent předchozí platové hladiny? Proč ne na 140 či rovnou na 200 procent? Je tomu skutečně tak, že učitel je 1,3krát, případně 1,5krát kvalitnější a užitečnější než průměrně placený zaměstnanec? A zvýší se úměrně „platovému skoku“ i kvalita výuky a výsledky vzdělávacího procesu v Česku?

Obecně vzato se jeví jako logické a přínosné, aby učitelé byli dobře (tedy podstatně lépe než dosud) odměňováni tehdy, pokud by existovala přímá úměra mezi učitelským platem, kvalitou výuky a celkovými vzdělávacími výsledky (uplatnění studentů v praxi a jiná objektivní kritéria). Tato úměra však v Česku neplatí. Vzpomeňme třeba na závěry školní inspekce týkající se rozsahu a obsahu výuky, nemluvě o krajně diskutabilních výsledcích maturitních zkoušek, kteréžto dílčí subtéma je však kvůli své obsažnosti mimo rámec této úvahy.

Platy učitelů rostou, ale kvalita výuky a vzdělávání přinejlepším stagnuje. Je symptomatické, že o kvalitě se v souvislosti s procentuálními vzorci na celoplošné zvyšování platů vůbec nemluví. Předmětem platových sporů není to, zda systém školství a výuky je pro děti a mládež vhodný či nejlepší, zda pomáhá dětem v rozvoji, zda se jim dostává potřebného, efektivního a do budoucna užitečného vzdělávání, či – nedej bože – zda jsou děti a jejich rodiče se školou, jejími učiteli a celkově se školstvím spokojeni. Předmětem sporů je „o kolik“ a „kdy“.

Princip plošného zvyšování platů všem učitelům (a školským pracovníkům) vytvářený pouze na bázi profesní příslušnosti a maximálně dosažitelného objemu veřejných zdrojů je nepřirozený a nespravedlivý. Nejen to. Je navíc kontraproduktivní, jelikož – mimo jiné – zamlžuje vazbu mezi kvalitou učitele a jeho odměnou.

Přirozenou podstatou a cílem platové politiky by přece mělo být zvyšování kvality výuky, potažmo vzdělávání. Jenže ve veřejném školství se postupuje jinak, než ve fungujících tržních segmentech. V běžné (tedy státem nedotované) firmě se nejprve řeší kvalita, schopnosti, přínosy a úspěšnost pracovníka, jež v kontextu dobrých ekonomických výsledků firmy mohou být patřičně odměňovány dalším zvyšováním mzdy a jiných benefitů. Ve státním školství je to naopak. 

Nabízí se tedy fundamentální otázka, zda právě udržování stávajícího školského systému, do kterého politici přilévají stále více a více peněz a to zejména do platů – bez ohledu na konkrétní a měřitelné přínosy – je ta správná cesta, která by mohla směřovat k tomu nejpodstatnějšímu, tedy k zajišťování kvalitního vzdělávání dětí a mládeže.

Systém odměňování ve školství by měl umožnit, aby byli náležitě finančně ohodnoceni ti kvalitní učitelé a pedagogičtí pracovníci, kteří chtějí dobře učit, kteří reálně umějí učit a kteří mají výsledky. Prokazatelně úspěšní a kvalitní učitelé by měli mít šanci na vysoké platy a to bez ohledu na svůj věk či počet odučených let.

A naopak ti, kteří učit neumějí a ve školství potažmo za katedrou se vyskytují jen kvůli platové jistotě a dlouhým prázdninám, by měli být motivováni buď k prokazatelnému zlepšování svých pedagogických kvalit, nebo k odchodu ze školství. Špatný učitel je horší než žádný učitel.

Samozřejmě, zůstává velkým a samostatným tématem, do jaké míry dokáže vedení školy, bez přímé vazby na spokojenost „zákazníků“ (tedy rodičů dětí či samotných studentů), posuzovat skutečnou pedagogickou kvalitu, úroveň výuky a přínosy poskytovaného vzdělávání.

Tak či tak, paušální zvyšování platů celé profesní skupině o arbitrárně stanovené procento, na němž se náhodně shodla skupina politiků, je slepou uličkou, která sice pomáhá učitelům jako sociální a voličské skupině, ale která sama o sobě nepomáhá tomu, čemu by školství mělo sloužit, tedy k co nejlepšímu vzdělávání žáků a studentů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Články odjinud