Maňák: Co ukazuje pád strašáka jménem povinná maturita z matematiky?

Martin Maňák

16. 06. 2020 • 13:13

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Povinné maturitě z matematiky v Česku odzvonilo dříve, než se mohla stát katem vzdělávacího úsilí velké části studentů. Její zrušení je rozumný krok. Dosavadní období zmatků je ale nutné považovat za další důkaz arbitrární „střelby od boku“ a metody „pokusu a omylu“, jimiž se neuváženě řídí politici třímající vládní otěže.

 

Studenti si díky rozhodnutí parlamentu budou moci nadále vybírat, zda budou zkoušku – vedle povinné češtiny – skládat z matematiky, anebo z cizího jazyka. Politici toto rozhodnutí učinili doslova za pět minut dvanáct, protože povinnou matematickou maturitu měli studenti mít už na jaře roku 2021. Je přitom nutné připomenout, že samotný zákon o povinné maturitě byl přijat už v roce 2016. „Matematická hrozba“ si tedy prožila několik let strastiplné virtuální existence, než ČSSD a hnutí ANO vzaly zpět, co samy uzákonily. I tak to nejspíš mnoha studentům způsobilo řadu bezesných nocí.

Na celé téma lze nahlížet ve více rovinách. První je relativně věcná: zda je matematická maturita objektivně nezbytná pro další rozvoj země, pro udržení vzdělanosti národa či vytrénování mozků, když použijeme myšlenku („Matematika je gymnastika mozku.“) předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který záměr podporoval. Tedy, jestli země zdegeneruje a ekonomika ztratí své technologické tempo, když všichni středoškolští studenti nebudou povinně maturovat z matematiky. Pravda je tomu na hony vzdálena.

Maturita z matematiky v Česku není povinná dnes a nebyla ani v uplynulých letech. Analyzujeme-li zásadní ekonomicko-politické či byznysové události, musíme dospět k závěru, že vliv maturitní zkoušky z matematiky na tyto události a na celkový ekonomický vývoj není prokazatelný. Obavy, že bez povinné matematické maturity „bude hůř“, jsou irelevantní, s rozvojem Česka ta zkouška nijak nesouvisejí. Rozhodně tím netvrdím, že maturita z matematika není pro studenty užitečná – matematika je skutečně základní věda (bez které by nebyla moderní civilizace), nikoliv však nutně věda pro každého.

Pro připomínku: Kdo se chce propracovat až k maturitě, musí se matematikou tak jako tak prokousat skrze čtyři ročníky střední školy. Pokud by byla výuka na solidní úrovni, pak se valná část studentů matematiku solidně naučí. V takovém případě je pak přeci nepodstatné, jestli z ní budou maturovat všichni, nebo jen část ročníku. Proč k matematické maturitě nutit někoho, kdo látku čtyři roky zvládal, ale preferuje jiné studijní zaměření? A pokud stát nezajišťuje stejně kvalitní výuku na všech školách, pak by bylo uzákonění povinné maturity vůči části studentů nefér. V případě státní, centrálně řízené povinné maturity by totiž vše směřovalo k tomu, že se laťka náročnosti zkoušky sníží na nejnižší možnou míru. Takové řešení by ale totálně popíralo smysl maturity. 

Téměř všichni studenti, kteří k matematice mají pozitivní vztah nebo plánují dále studovat obory, kde je její znalost potřeba, budou z tohoto předmětu jistě maturovat dobrovolně. Zavádět povinnou maturitu z matematiky je tedy vzhledem k výše uvedenému zbytečné. Nikomu by to (nad rámec dnešní situace) nepomohlo a značnou část – potenciálně nadaných – studentů by to deprimovalo a třeba i odradilo od studia. Je něco takového žádoucí? To sotva.

Vraťme však dějovou linku k realitě dneška a ke druhé rovině problému. Rovině politické. Stát povinnou maturitu z matematiky uzákonil, aby pro Česko páchal dobro ve smyslu vyšší vzdělanosti, případně aby vytvořil podmínky k technologickému progresu. Ale když došlo na lámání chleba, tedy když se přiblížily parlamentní volby a hrozba, že větší část maturantů než dosud nesloží kvůli matematice maturitní zkoušku, muselo jít toto všeobecné „blaho“ a vykonstruované myšlenkové skoky do lepší budoucnosti stranou. Jediným výsledkem byly čtyři roky zmatků a nejistot, bez sebemenšího přínosu.

Svádí to k názoru, že by stát, tedy vláda a parlament neměly z centrální úrovně tak těsně řídit školy a určovat, co a jak se má zkoušet. Důvod je jednoznačný: centrální plánování a řízení složitého a bytostně tržního odvětví, jako je školství či přesněji „poskytování vzdělávacích služeb“, není možné. Respektive, možné je (jsme toho svědky v přímém přenosu), ale nikoliv na uspokojivé úrovni. 

SDÍLET