Maňák: Měkké rozpočtové přistávání Babišovy vlády. Chce brát lidem to, co jim dala či slíbila | info.cz

Články odjinud

Maňák: Měkké rozpočtové přistávání Babišovy vlády. Chce brát lidem to, co jim dala či slíbila

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Babišova velkoryse přerozdělující vláda je ekonomickými okolnostmi nucena k neobvyklému činu, tedy k výdajovým škrtům ve státním rozpočtu na příští rok. V důsledku zhoršení ekonomického vývoje a nutnosti přibrzdit růst vládních výdajů dochází k „revolučnímu paradoxu“. Vládní koalice zvažuje, že občanům odejme to, co jim vláda před pár měsíci buď rozdala či slíbila, tedy například slevy jízdného pro důchodce a studenty nebo obědy zdarma pro školáky…

Mnohým se může vybavit legendární politická poučka někdejšího premiéra Vladimíra Špidly o tom, že „nabyté se neodnímá“. Tedy, že jakýkoliv sociální dárek, který vláda té či oné skupině občanů poskytne, nelze už z důvodu základních politických zákonitostí vzít zpět. Tedy, rozhodně ne v rámci volebního období té vlády, jež sociální dávku či zvýhodnění poskytla.

Jak vidno, pro vládu premiéra Babiše není nemožné vůbec nic, natož popřít politické zákonitosti. Pod tlakem ekonomických okolností je dnes ochotna zlikvidovat či odmítnout to, co ještě – s nadsázkou řečeno – „včera“ podporovala či dokonce prosadila.

V loňském roce vláda ANO přiklepla seniorům a studentům výraznou slevu jízdného v busech a vlacích. A doslova před pár týdny přišel Andrej Babiš s nástřelem myšlenky na zavedení obědů zdarma pro všechny školáky prvního stupně (přičemž koaliční ČSSD tuto myšlenku pojala mnohem dříve); jeho vlastní vláda tuto ideu následně zkorigovala do redukovanější podoby.

Všechny tyto již čerpané či zamýšlené sociální výdobytky se nyní ze dne na den staly předmětem vnitrokoaličních tahanic o to, který „dárek“ či slib „padne za vlast“, tedy bude zrušen kvůli blížícímu se konci „příjmové hostiny“, kterou si vláda dopřávala díky silnému růstu ekonomiky a z toho odvozených rekordně vysokých příjmů, potažmo výdajů státního rozpočtu (připomeňme jen výdajový skok o více než 120 miliard Kč v roce 2018).

Odnímání již jednou nabytého se chystá i v oblasti „nabývání“ míst státních úředníků. Babišovské vlády během 5 let působení navýšily počet státních zaměstnanců o 30 tisíc osob. Schillerová nyní vyrukovala s požadavkem na snížení počtu státních úředníků o 12 tisíc osob.

Sami si nové lidi nabrali (nad to úředníkům zvýšili platy) a nyní jsou nuceni si je sami propustit… I zde vládní ANO bez mrknutí oka popírá vlastní politiku a špidlovské principy tváří v tvář „novému zjištění“ (jež většina ekonomů předvídala už dávno), že ekonomika poroste pomaleji. Paradoxně, i zde chce vláda fakticky odejmout něco (úředníky), co sama nabyla. (Jiná věc je, zda se něco takového vůbec může kvůli odporu úřednických odborů podařit).

Jaké jsou ale důvody takového jednání, jež navenek odporuje základním politickým kánonům o tom, že tatáž vláda voličům nebere něco, co jim „před chvílí“ sama dala?

Ministerstvo financí jako rozpočtově určující orgán vlády dříve předpokládalo nadějný růst tuzemské ekonomiky na úrovni 3 procent ročně. Přesněji, předchozí predikce úřadu mířila na 2,9 % pro rok 2019. Na konci letošního ledna však tuto svou predikci růstu HDP zpřesnila na 2,5 % (na rok letošní), respektive 2,4 % na rok 2020.

I když se to může jevit jako kosmetická nuance (Schillerová mluví o „softlandingu“, tedy měkkém přistání…), je zjevné, že o několik desetin nižší růst ekonomiky má citelné dopady na příjmy státního rozpočtu. Roční zvýšení výkonu ekonomiky o „pouhá“ 2,4 % je z pohledu státního rozpočtu podstatně méně, než o procenta tři. Nelze se tedy divit ministryni financí, že operativně přišla s „redukčním plánem“ na škrty příštích rozpočtových výdajů o 25 miliard korun.

Může se to zdát jako boj o pár drobných mincí. Vždyť v kontextu celkových výdajů státního rozpočtu (na letošní rok jsou schváleny výdaje 1505 miliard Kč), je 25 miliard částka téměř nicotná. Jenže, pokud chce vláda i v příštím roce udržet rozumný deficit (který je jakousi politickou výkladní skříní a stěžejním ukazatelem hospodaření), pak nad chybějícími miliardami nemůže mávnout rukou.

Ano, vládě se pohodlně hospodařilo a rozdávalo z veřejných zdrojů v situaci, když tuzemská ekonomika rostla o 4,4 procenta, jako v roce 2017 a kdy příjmy státu bobtnaly raketovým tempem. Jenže z dnešního pohledu je evidentní, že nerozvážným zvyšováním vládních výdajů a přeléváním peněz do platů, nárůstu vládních zaměstnanců a sponzorováním sociálních úliteb voličským skupinám se stát choval krajně nezodpovědně a fakticky i politicky nerozumně.

Své voliče rozmazloval a nyní jim ordinuje půst… Občané přitom berou vcelku samozřejmě, pokud jim někdo v něčem přidá nebo jim něco zadotuje (jako třeba jízdné „skorozdarma“ ve vlaku či v dálkovém busu); případně, pokud jim něco pěkného slíbí (jako třeba rodičům školáků prvního stupně v podobě obědů zdarma). Ale budou brát nepochybně dost nelibě, pokud jim tatáž „rozdávací-slibovací“ vláda nově nabyté sociální výdobytky nebo slíbené výhody vezme.

Zatím jsou ovšem voliči hnutí ANO v naprostém klidu, neboť ještě netuší, že ekonomická hostina pomalu končí. Preference Babišova politického projektu se stabilně drží na vysokých hodnotách (jiná věc jsou preference vládní ČSSD, ale to je poněkud odlišná story) a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měly klesat.

Za zmínku proto stojí, jak „sofistikovaně“ obhajuje ministryně Schillerová předchozí velkorysé státní výdaje, jež jsou dnes vládě vytýkány jako neuváženě rozhazovačné a neefektivní.

„Makroekonomové tomu říkají inkluzivní růst. To znamená, že v době ekonomického růstu se podělíte o plody vlastně toho přebytku a toho, co ta společnost vyprodukovala. A to my jsme udělali a splatili jsme staré dluhy a přitom jsme nerezignovali ani na investice,“ vysvětlila ministryně v médiích…

Populistické rozdávání peněz do všech natažených rukou je tedy z pohledu ANO jen formou spravedlivého spolusdílení plodů (z nebe spadlého) ekonomického přebytku… Představa, že by takto marnotratně (čili politicky) nakládali s prostředky všichni, je značně neblahá. Rozhodně nezapadá do Babišovy mýtické teorie státu hospodařícího jako firma… Představa, že Agrofert veškerý zisk či dokonce většinu svých příjmů (tedy oněch „plodů přebytku“, které společnost vyprodukovala) vždy rozdá spoluobčanům, je totálně mimo realitu…

Nepřekvapuje však, že se Babišova vládní marketingová družina pokouší hrozbu negativních voličských dopadů kompenzovat, jak jen to jde, tedy ve stylu ber kde ber, nemluvě o třískách při kácení lesa. Do veřejnosti proto pumpuje různé náměty na dodatečné příjmy státu, jichž plánuje dosáhnout vyšším zdaňováním jistých skupin obyvatelstva.

A k tomu náhle začíná hýřit nástřely nových líbivých akcí konaných ve prospěch široké spotřebitelské (tedy i voličské) veřejnosti, jako je například nečekané (probuzení po 5 letech nečinnosti) vyhlášení války mobilním operátorům v boji za levnější data „pro občany“.

Mezi zvažovanými opatřeními, jež by státní kase mohla nahradit výpadky plynoucí ze zpomalování ekonomického růstu, se objevují vyšší daně na hazard, cigarety či alkohol, ale i digitální daň na internetové giganty, či třeba dokonce ukončení plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce (senioři, nezaměstnaní, apod.) z veřejných zdrojů s logicky navazujícím zvýšením zdravotních odvodů firem.

Inu, když vláda potřebuje více rozdávat, či udržet úroveň rozdávání, musí si daňoví poplatníci více připlatit; jiná cesta z pohledu vlády neexistuje. Otázkou je, na čem dokáže koalice nalézt shodu v situaci, kdy fakticky obě vládní (ANO, ČSSD) a jedna provládní strana (KSČM) se pohybují na zhruba stejně levicovém písečku a jsou tedy vůči sobě v nesmiřitelně antagonistickém poměru. Navzdory tomu je veškeré zmiňované víření kolem zamýšlených škrtů ve vládních výdajích na příští rok důkazem nesourodosti Babišovy koalice, které se nepodařilo „uplácat“ konzistentní a udržitelnou národohospodářskou strategii. A která pak zítra musí rušit to, co včera přijala a dnes ráno slíbila…

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud