Maňák: Minimální mzda udržuje platové rovnostářství a podřizuje firmy státní moci | info.cz

Články odjinud

Maňák: Minimální mzda udržuje platové rovnostářství a podřizuje firmy státní moci

Maňák: Minimální mzda udržuje platové rovnostářství  a podřizuje firmy státní moci
 

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Minimální mzda v Česku opět poskočí vzhůru. Od příštího roku bude 14 600 korun a polepší si tak asi 150 tisíc zaměstnanců. Vláda tímto rozhodnutím mimo jiné potvrzuje svou téměř neomezenou moc nad soukromým sektorem. A to ještě podniky mohou být rády, že nezvítězil požadavek odborů na prolomení hranice 15 tisíc korun...

Mzdové mávnutí vládním proutkem, či spíše bičem dopadne na celou ekonomiku a na různé pracovní skupiny také v podobě tzv. zaručené mzdy, která se odvíjí od té minimální. Počínaje uklízečkami a konče manažerskými profesemi. Je tedy nabíledni, že jediný výstřel od vládního stolu postrčí opět vzhůru mzdy pro velmi široký okruh příjemců. 

Každé takové nařízení vyvolává mzdové vzlínání v soukromém i veřejném sektoru. Ve druhém případě centrální určování mezd samozřejmě dává logiku. Naopak vládní rozhodování o mzdách v soukromých firmách dává smysl jen tehdy, pokud se smíříme s dystopickou myšlenkou, že firmy a podnikatelé jsou bezmezně podřízeni centrální vládě.

Není cílem tvrdit, že nová úroveň minimální mzdy 14 600 Kč je přehnaně velkorysá či nepřiměřeně vysoká. Faktem je, že koalicí dojednaná a vládou schválená nová minimální mzda je mzda hrubá. Po zdanění a odvodech z ní zůstane „čistá minimální mzda“ zhruba 12 100 Kč. Člověku tedy zbude v průměru nějakých 400 Kč na den, což není žádný luxus.

V přepočtu je tuzemská čistá minimální mzda 470 eur měsíčně. Připomeňme, že průměrná (hrubá) mzda v Česku dnes činí 34 tisíc korun, zatímco průměrná mzda v sousedních zemích EU dosahuje třeba i čtyř tisíc eur (v přepočtu přes 100 tisíc Kč). Je potom logické, že pokud je u nás – v mezinárodním srovnání – relativně nízká průměrná mzda, pak nemůžeme mít vysokou ani mzdu minimální. Ukazuje to obecně na stále velmi nízkou platovou úroveň v Česku ve srovnání se Západem. Ale to je už je jiné téma.

Lze jenom velmi obtížně šermovat klasickým protiargumentem – tedy dopadem zvyšování minimální mzdy na nezaměstnanost. V tuzemsku je nezaměstnanost na rekordně nízké úrovni. Firmy díky setrvale rostoucí ekonomice stále hledají nové lidi. Hovoří se o chybějícím půl milionu lidí v průmyslu a redukce početních stavů není na programu dne.

Okamžité dopady radikálního zvýšení minimální mzdy na nezaměstnanost v Česku proto nelze čekat. I když menší podnikatelé a živnostníci, zřejmě oprávněně, hořekují nad dalším, umělým navýšením svých nákladů. Jenže, svět nekončí zítřkem. Očekávané zpomalení, či dokonce zastavení růstu ekonomiky může firmám a podnikatelům rozdat úplně jiné, výrazně horší karty. To v praxi ukáže až reálný vývoj ekonomiky, jež v detailu nelze předvídat, neboť je u každé firmy individuální.

Zarážející jsou širší ekonomicko-politické aspekty nové hladiny minimální mzdy. Tím zásadním je fakt, že o ní rozhodují od stolu politici, kteří si mnohdy myslí, že jsou moudřejší než trh (anebo ani netuší, jak trh funguje) a že mohou určovat výši mezd vyplácených v soukromých firmách. To samo o sobě narušuje princip soukromého tržního (tedy svobodného) podnikání. A samo o sobě to zadělává na průšvih v podobě deformované, méně efektivní ekonomiky.

Vláda (nejen ta Babišova, ale i všechny předchozí) si osobovala právo rozhodovat o penězích, tedy o majetku soukromých firem a skrze institut minimální mzdy jim nařizuje, jak mají se svými penězi nakládat. Jistě, úplně stejně se chová například u výběru daní. Jenže, o těch rozhoduje Poslanecká sněmovna, tedy zákonodárci.

U minimální mzdy rozhoduje vláda o majetku soukromých subjektů pouhým nařízením. Tedy nikoliv zákonem, o němž by jednali zvolení zákonodárci. Úplně jiná věc je, zda by zákonodárci v rámci předvolebních úliteb vůči voličům nezvyšovali minimální mzdu ještě radikálněji, než státní exekutiva… Tak či tak, stát ani vláda neumějí podnikat. Pomineme-li zdaňování, neumějí ani vydělávat peníze. Přesto podnikatelům a podnikům vláda přikazuje, jak mají fungovat, konkrétně: kolik peněz vyplácet svým zaměstnancům. To je zrádné. I tuto konkrétní pohromu podniky přežijí. Největší riziko je ovšem v tom, že státní moc v rozhodování o soukromém majetku zajde ještě dál a bude si nárokovat ještě silnější roli při regulacích podnikání v Česku.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud