KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Regulace nájemného se opětovně vynořila z hlubin zapomnění. Ministryně sociálních věcí Jana Maláčová v závěru minulého týdne pro Právo přiznala, že v ČSSD diskutují, jak by tento nástroj znovu přivedli k životu. Jak jinak, s cílem „konat dobro“, v tomto případě „řešit“ situaci v bydlení. Už samotná reinkarnace této „myšlenky“ ale vyvolává mrazivý závan temné minulosti.
Maláčová své regulatorní choutky hájí tvrzením, že se bydlení ve velkých městech stává luxusem a že s tím stát „musí něco dělat“. Deregulace nájemného podle ní nebyl správný krok, a proto sociální demokraté začali snovat patřičné plány. Je bizarní, když někdo chce skrze stát řešit úplně vše. Přitom, lidé z branže tvrdí, že viníkem – pro mnohé neradostného (pro prodejce domů či bytů naopak velmi radostného) – stavu na trhu s bydlením je stát.
Realita opravdu není růžová. Bydlení v Česku, zejména ve velkých městech, není cenově dostupné a ceny dlouhodobě rostou. Oranžový tým vládních politiků tak zjevně začíná kout velmi žhavé předvolební železo a slibuje dostupnější bydlení, k němuž se ale chce dopracovat tou nejhorší slepou uličkou, jakou je právě obnovení cenových regulací.
Připomeňme, že regulace nájemného v Česku existovala od nepaměti až do roku 2012. Ceny tržního nájemného v neregulovaném segmentu vždy dramaticky převyšovaly ceny v regulované části. Ani po zrušení regulace nájemné nespadlo, když například v hlavním městě se teď v průměru pohybuje lehce nad 300 Kč za metr čtvereční (pochopitelně, v nabídkách lze nalézt nájmy znatelně levnější, ale i mnohem dražší).
