Maňák: Sváteční prodej? Mírný pokrok v mezích socialistického zákona není vlaštovkou svobody | info.cz

Články odjinud

Maňák: Sváteční prodej? Mírný pokrok v mezích socialistického zákona není vlaštovkou svobody

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Sněmovna tento týden definitivně připustila mírný pokrok v zákazu prodeje o státních svátcích. Nově budou moci o „zakázaných“ státních svátcích otevřít velkoobchody. Běžné obchoďáky pro nejširší veřejnost však nadále musí o vybraných svátcích držet zavřeno. Ve hře navíc nadále zůstává možnost totálního zákazu prodeje o všech státních svátcích. Jediným eticky obhajitelným stavem přitom není absolutní zákaz, nýbrž úplné zrušení všech zákazů prodeje.

Pro přehled shrňme situaci. V Česku je už tři roky vynucován zákaz prodeje v obchodech s plochou nad 200 metrů čtverečních. Tyto prodejny musí mít zavřeno na Nový rok, na Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října a 25. i 26. prosince. Na Štědrý den smějí mít  otevřeno do 12 hodin.

Sněmovna nyní zákaz prodeje v inkriminovaných svátečních dnech potvrdila, když přehlasovala návrh Senátu, který chtěl zákaz úplně zrušit a tedy vrátit zpět staré dobré časy, kdy každý obchod mohl otvírací dobu určovat svobodně, bez ohledu na stát a jeho svátky.

Za „mírný pokrok v mezích zákazů“ lze považovat to, že parlament nyní definitivně povolil, aby v uvedených osmi svátečních dnech mohly otevřít velkoobchody. Zákonodárci vycházeli z toho, že jejich uzavření komplikovalo zásobování menších obchodů, jež mají i ve dnech „zakázaných svátků“ povoleno prodávat. Berme to tedy jako první vlaštovku, která však nedělá ani jaro, ani do země nevrací zpět ekonomickou, potažmo podnikatelskou svobodu.

Novinkou poslední doby je snaha lidovecko-socialistických dobrodějů (zákon před 3 lety schválila ad hoc „koalice“ ČSSD, KDU-ČSL a KSČM) vnést do celé situace definitivní „pořádek“. Tedy, eliminovat ony „nejistoty a zmatky“, kdy část veřejnosti stále neví, během kterého svátku mají obchody povoleno otevřít a kdy naopak platí státem vynucovaný zákaz. „Pořádku“ chtějí docílit paušálním zákazem prodeje o všech státních svátcích, tedy úplným zrušením svobody otevřít obchod pro zákazníky ve dnech, z nichž zákonodárci učinili nebo v budoucnu učiní den sváteční.

Snaha vnést do věcí pořádek může být někdy chvályhodná. V tomto případě je však spíše zlověstná. Pokud bychom připustili, že v každý státní svátek bude automaticky zakázáno otvírat obchody, pak reálně hrozí, že s narůstajícím počtem státních svátků bude čím dál obtížnější si nakoupit. Ne každý totiž má čas běhat po krámech v pracovní den, neřkuli v pracovní době.

Naštěstí se zatím ve Sněmovně daří udržet jakýsi status quo, jež brání dalšímu přitvrzování v boji proti obchodníkům. Výhled do budoucna však není podnikatelsky růžový, zvláště poté, co Ústavní soud svým úředním verdiktem zákaz prodeje o svátcích posvětil. Co na tom, že nadále přetrvává fatální nekonzistence páchaného „dobra“, jímž se zavírači obchodů ohánějí. Jejich grálem je mytické „právo prodavačů a pokladních na trávení svátečního dne v kruhu rodinném“. Nikdo však nedokáže seriózně odpovědět na otázku, proč toto právo na sváteční volno s rodinou (neřešme, že jen ve vybraných svátcích) má být regulatorně zajišťováno pouze pro vybranou skupinu obyvatel, tedy zaměstnance větších obchodů.

Chráněni nejsou prodavači některých speciálních prodejen typu benzínek, nemluvě o zaměstnancích v provozech a profesích (energetici, policisté, hasiči, nemluvě o zdravotnících), jež – z principu – nemohou světit svátek volnem, neboť by to vedlo ke kolapsu fungování společnosti.

Na základě jakého práva mají být o dnech svátečních zvýhodňovány rodiny zaměstnanců ve větších obchodech, a znevýhodňovány rodiny sestřiček, doktorů, hasičů, policistů, silničářů, železničářů, řidičů MHD a podobných nepřetržitých provozů? To nám bojovníci za sváteční volno nejsou schopni konzistentně, natož věrohodně, vysvětlit. Nelze se proto zbavit dojmu, že vynucené zavírání soukromých obchoďáků bylo jen klasickým politickým dárečkem potenciálním voličům stran, které se ohánějí blahem vybraných rodin.

Důsledky tohoto zákazu jsou však dlouhodobě negativní s tím, jak si na omezování svobody začnou lidé zvykat. Nejzásadnějším kritickým aspektem je omezení vlastnického práva, tedy svobody nakládat se soukromým majetkem. Majitelé větších obchodů nemohou podnikat tehdy, kdy chtějí. Třeba nonstop, třeba o státních svátcích.

Neobstojí argument o dopadech na zaměstnance a jejich rodinný život. Vstupují přece do pracovního poměru dobrovolně. Vědí dopředu, zda obchod mívá otevřeno o víkendech či svátcích. Na základě toho se rozhodují, zda to pro ně je či není přijatelné. Žádný zaměstnanec není reálně nucen pracovat o víkendech či ve dnech státních svátků. Kdykoliv může svobodně ukončit zaměstnanecký poměr a najít si práci, u které je sváteční volno vždy zaručeno: ve státní správě či mnoha jiných segmentech. Připomeňme, že Česko se už nějakou dobu potýká s chronickým nedostatkem pracovníků. Mluví se až o půl milionu chybějících lidí.

Pokud stát reguluje otvírací dobu obchodů a pod hrozbou tvrdých trestů zakazuje prodávat třeba i základní potraviny (tedy konat všeobecně prospěšnou činnost), nejen že tím majitelům provozoven odnímá právo svobodně podnikat, ale současně nahrazuje smluvní volnost a svobodnou volbu profese kontroverzními sociálně inženýrskými schématy a nadřazeností úředně-politické moci nad životy občanů. Pro začátek jen ve dnech státních svátků. S využitím varovného citátu klasika se dá konstatovat, že cesta do pekla podnikatelské nesvobody je i tentokrát dlážděna – zdánlivě – dobrými úmysly.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud