Maňák: Zadrhnutá EET se stává parodií sebe sama. Ve 3. a 4. etapě je ještě kontroverznější | info.cz

Články odjinud

Maňák: Zadrhnutá EET se stává parodií sebe sama. Ve 3. a 4. etapě je ještě kontroverznější

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Zavádění elektronické evidence tržeb v Česku drhne. Novela zákona, která má ve 3. a 4. vlně definitivně uvalit EET kontrolu také na lékaře, advokáty, malíře či instalatéry, nemluvě o masérkách, byla ve sněmovně odsunuta ke schvalování až za eurovolební horizont. Zákonodárci tuto novelu bezvýsledně projednávají už skoro 9 měsíců.

Připomeňme, že vládní novelu zákona, která uvádí EET do souladu s nálezem Ústavního soudu a definitivně uzákoňuje rozběh třetí a čtvrté vlny, začala sněmovna projednávat v září 2018, ale dodnes není schválena, i když má provládní koalice (ANO, ČSSD a KSČM) ve sněmovně většinu. Nemluvě o případném následném vetu Senátu a dalším schvalování ve sněmovně. Už dnes je tak jasné, že třetí a čtvrtá etapa EET nemohou začít platit dříve než v roce 2020, ač měly dle původního záměru vstoupit do praxe už loni v březnu, respektive v červnu.  

Uvedená situace vypovídá o čím dál opatrnějším přístupu politiků k tomuto čím dál toxičtějšímu regulatornímu nástroji. Jen to dokazuje, že zavedení EET pro další podnikatelské segmenty nemá jednoznačnou politickou podporu. I strany vládní koalice se zřejmě strachují, aby před volbami nenaštvaly své potenciální voliče.

A není divu. Ve své třetí a čtvrté vlně je systém on-line kontroly tržeb ještě kontroverznější než v prvních dvou etapách, jež se rozběhly v prosinci 2016, respektive v březnu 2017. Nyní mají dopadnout na ty oblasti podnikání, jež z podstaty věci fungovaly v diametrálně odlišném pracovním a zúčtovacím režimu. Představa, jak malíři, instalatéři či pokrývači s sebou společně s barvami, štětci, sifony, hasáky a zednickými lžícemi budou vláčet platební terminály a v terénu řešit dostupnost internetu, aby si mohli nechat státem zkontrolovat své účetnictví, je – eufemisticky řečeno – značně rozporuplná.

Neméně rozporuplné je uvalení povinnosti elektronicky evidovat „tržby“ na běžné praktické lékaře (neřešme ryze komerční lékařská zařízení, která už dávno fungují v režimu elektronických plateb za služby). Jestliže si doktoři už dnes stěžují na nepříjemně košatou administrativu, pak jim další starosti kolem EET jistě seberou ještě více kapacity, kterou by jinak mohli věnovat pacientům. 

Nekonečně dlouho projednávaná novela zákona o EET také zavádí (dobrovolnou) možnost „státní účtenkové evidence“ tržeb pro ty „nejdrobnější“ podnikatele, což je další silně diskutabilní vývoj kontroly podnikatelských tržeb. Pokud by se nechtěli nechat kontrolovat on-line skrze internetové připojení, mohou si od státu vyzvednout úřední účtenky, ty pak sbírat a každý čtvrtrok pak s krabicemi plnými papíru jezdit na finanční úřad. Tam je pak budou úředníci přezkoumávat… Tento záměr je nutno považovat čistě za politický a restriktivní nástroj, který s ekonomikou a výběrem daní nemá nic společného.

V kontextu uvedených výhrad týkajících se takzvané třetí a čtvrté vlny a po více než dvou letech fungování vlny první a druhé se nelze vyhnout fatální otázce, zda EET dává smysl. 

Ministerstvo nadále uvádí dva cíle EET: narovnání podnikatelského prostředí a finanční přínosy pro státní pokladnu. Narovnání podnikatelského prostředí je abstraktní téma. Představa, že by všichni podnikatelé byli na stejné startovní čáře a podnikali ve stejných podmínkách, je iluzorní. EET zavedla povinnost podnikatelů mít internet, respektive být on-line připojeni k internetu. Už jen v tomto aspektu zákon vytvářel zcela novou, „technologickou“ nerovnost podmínek. Na některých místech lze dosáhnout dokonalého připojení k internetu, na jiných právě naopak...

Rovnost podmínek navíc dostala těžkou praktickou ránu už jenom tím, že část podnikatelských segmentů (první a druhá vlna) je natvrdo kontrolována, zatímco mnoho dalších na svoji elektronickou evidenci (jistě ne toužebně) teprve čeká.

Druhý cíl zavádění EET má přece jen uchopitelnější charakter. Jenže spor o finanční přínosy je podobný sporu o to, zda byla dříve slepice či vejce… Finanční přínosy EET – z principu – nejsou explicitně měřitelné. Žádný poplatník neodvádí speciálně „DPH na základě dopadů EET“. Žádný poplatník nehradí speciální daň z příjmů, jež by mu prokazatelně vznikala v důsledku zavedení elektronické evidence… I laikovi je přece jasné, že se výběr daní při dynamickém růstu ekonomiky také zvyšuje. Přisoudit korektně nárůst výběru daní jednomu jedinému parametru nelze.

Ministerstvo financí se snaží operovat s řadou konkrétních údajů. Hovoří o necelých 10 miliardách korun vybraných loni na daních údajně díky zavedení EET. A o dalších téměř 3 miliardách na sociálním a zdravotním pojištění, jež prý v důsledku EET byly loni vybrány navíc pod vlivem EET. I když se tato data tváří poměrně „tvrdě“ (prezentuje je přece stát, nikoliv trollové na „fejkovém“ webu), nelze se zbavit dojmu, že jde jen o velmi přesné a velmi sofistikované součty odhadů, předpokladů a domněnek, nikoliv exaktních údajů. Kladné daňové přínosy rozporuje nejen opozice, ale i mnozí ekonomové (kteří si troufnou se veřejně exponovat proti mocnému premiérovi a silnému úřadu). Dopátrat se objektivní pravdy, kterou by uznali i odpůrci EET, není a nebude nikdy možné.

Je naopak dost možné, že se přece jen najdou šťastné podnikatelské obory, respektive vyvolená odvětví, jež elektronické evidenci tržeb uniknou. Poslanci navrhli osvobození od EET pro prodej pomlázek, vánočních stromků i burčáku, potažmo vánoční prodej ryb.

Tyto navrhované výjimky mají silně symbolickou rovinu, v níž nelze nevidět prvky absurdity. Prodavač burčáku má být zákonem privilegován například nad lékaře. Je skutečně pro tuzemskou společnost důležitější burčák, než praktický lékař? Mají být velikonoční pomlázky a vánoční stromečky fiskálně nadřazeny stánkovému prodeji ovoce a zeleniny? Jsou předvánoční kapři pro vývoj společnosti prospěšnější, než existence venkovních hudebních festivalů, jejich organizátoři si stěžují, že je zavedení EET připraví o všechny zisky?

Stále nedořešený spor o spuštění třetí a čtvrté vlny EET nabízí také paralelu s jinými vlnami – s vlnami kupónové privatizace. I ta měla masový charakter. Kupónová privatizace (přes mnohé následné kontroverze) ve svých vlnách pomáhala rozvoji tržní ekonomiky (privatizace zestátněných podniků) a poskytovala finanční benefity občanům. Stát dával obyvatelstvu možnost získat podíl na dříve zestátněném majetku.

Třetí a čtvrtá vlna EET jdou směrem opačným. Občanům (kromě škodolibé radosti nad problémy podnikatelů) nic nedávají (pomiňme pseudopřínos státní účtenkové loterie, snad jen práci dalším úředníkům finanční správy). A státu dávají nové pravomoci ke kontrole podnikání a tržní ekonomiky.

Nelze se zbavit dojmu, že elektronická evidence tržeb byla od samého začátku zbytečným regulatorním projektem, který přinesl více kontroverzí, než skutečného užitku. Ve svých závěrečných etapách, respektive „vlnách“ směřuje EET k parodii na sebe sama.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud