Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Merkelová to nevydržela, jede rychle za Trumpem do Ameriky. Uvidíme překvapivou lásku? Komentář Viliama Bucherta

Merkelová to nevydržela, jede rychle za Trumpem do Ameriky. Uvidíme překvapivou lásku? Komentář Viliama Bucherta

Mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou to podle médií jiskří. Vyměnili si několik nepříliš přátelských vzkazů, ale to je podle všeho jen součást politické hry. Ve skutečnosti se obě velmoci potřebují, chtějí být nadále spojenci a již brzy můžeme vidět kancléřku a vládce Bílého domu v symbolickém objetí. Merkelová bude ve Washingtonu na návštěvě již 14. března.

 
 
 

Trump označil v rozhovoru pro britský deník The Times pozvaní, které adresovala Merkelová i nelegálním uprchlíkům v roce 2015, za „katastrofální chybu“. Ovšem americký prezident vždy v případě uprchlíků odmítá jen ty nelegální, protože u některých může existovat podezření, zda nespolupracují s islamisty nebo nejrůznějšími mafiemi. Média pak v podstatě pominula, že Trump ve stejném rozhovoru označil německou kancléřku za „zdaleka nejdůležitějšího evropského politika“. A o to ve skutečnosti jde.

Ostatně s ní hovořil telefonicky hned druhý den po svém zvolení, zatím s francouzským prezidentem Hollandem, Vladimirem Putinem či čínským vůdcem až dny následující.

Pro Česko je důležité, že USA a Německo jsou pořád spojenci, i když Trump a Merkelová se zcela jistě nedomluví na stejném přístupu k migraci či globálnímu oteplování (Trump ale přes všechny předpovědi nevetoval klimatickou dohodu z Paříže). Jenže na přístupu k migrantům se kancléřka už nedomluví ani s většinou Němců, protože americký prezident má v tomto případě jednoduše k pravdě daleko blíže.

Ještě významnější pro nás je, že tlak Trumpa poměrně velmi rychle přiměl Německo, aby začalo zcela vážně uvažovat o tom, že konečně začne plnit své závazky vůči NATO. Zatím slíbená 2 procenta HDP na obranu nedává ani tato jedna z nejbohatších zemí světa. Merkelová už slíbila, že se v tomto směru „polepší“. A opět – blíže k pravdě je v případě Severoatlantické aliance americký prezident. Někdy pacifistický přístup Německa k ozbrojeným konfliktům je NATO v současnosti k ničemu.

Merkelová za Trumpem pospíchá i ze dvou dalších důvodů. Čekají ji doma na podzim volby a oproti minulým letům není její postavení tak silné. Potřebuje se tedy před voliči prezentovat jako jedna z vůdkyní světa. 

K tomu ji poslouží i to, že Německo letos předseda skupině nejvlivnějších států G20 a uspořádá 7. a 8. července summit této organizace v Hamburku. Tam přijede i Trump a Merkelová s ním nemůže být na nože. To by ji i doma oslabovalo. Proto musí existovat nějaké přísliby a dohody, že obě velmoci budou dál úzce spolupracovat a zůstávají spojenci. Stane se.

Dovolím si odhadnout, že při návštěvě Merkelové ve Washingtonu sice zazní některé rozdílné názory, ale jako celek uvidíme až překvapivou blízkost. Kancléřka i Trump dobře ví, že jinak to nejde. Když se k tomu přihodí nějaké investice v obou zemích, uvidíme i překvapivé úsměvy. Protože politika to je často i hra pro kamery, přestože v zákulisí se děje něco naprosto jiného. 

Ostatně americký prezident má k Německu hodně blízko. Jeho dědeček Frederic Trump (původním jménem Friedrich Trump) se narodil v malé vinařské obci Kallstadt, v dnešní německé spolkové zemi Porýní-Falc. Byl to emigrant z Evropy. Ale legální.

Další komentáře autora si můžete přečíst ZDE.


 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744