Minářův tah naráží na limity české politiky. Smát se po volbách může zase jen Babiš

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | „Doporučuji mu, ať si založí politickou stranu nebo hnutí a utká se o přízeň voličů ve svobodných demokratických volbách. To je totiž legitimní prostředek, jak může změnit poměry ve společnosti, se kterými je očividně nespokojen.“ Takto zní vzkaz premiéra Andreje Babiše dnes už bývalému předsedovi spolku Milion chvilek pro demokracii z května loňského roku. A Babiš může být spokojený, Mikuláš Minář se totiž podle všeho rozhodl jeho výzvu po roce a půl uvést do praxe.

Je to vlastně logický, stejně jako pro opozici nešťastný tah. Nejdřív stručná rekapitulace: Milion chvilek pro demokracii vznikl jako iniciativa namířená proti Andreji Babišovi, je ztělesněním všeho, čemu se tady říká anti-Babiš. „Pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!“ psalo se v jednom z prvních prohlášení spolku. Síla jeho apelu kulminovala loni v listopadu, třicet let po sametové revoluci se Minářovi a spol. podařilo dostat na Letnou čtvrt milionu lidí. Víc jich tady neprotestovalo snad ani proti krajně neoblíbené vládě Petra Nečase.

Jenže: nestalo se nic. Premiér Babiš s prezidentem Milošem Zemanem v zádech protesty ulice celkem pohodlně ustál, mimo jiné mu v tomto ohledu nahrála koronavirová pandemie. Přesně ve chvíli, kdy se chvilkaři začali vypravovat do regionů, vláda vyhlásila nouzový stav a zákaz všech veřejných akcí s účastí více než třiceti lidí. A zatímco lidé začali řešit jiné problémy, Minářova kritika se postupem času přeorientovala na opozici. Bylo stále více zřejmé, že se mu nelíbí zablokovaná politická situace, neakceschopnost opozice, její mizivá kreativita a neschopnost vygenerovat lídra, který by dokázal oslovit také voliče z Babišova tábora. Za ohlášenou ambicí založit nové politické hnutí a vstoupit do politiky, tak může být aspoň zčásti projev stupňující se frustrace.

Babiš, Bartoš a Hamáček: Tři zcela odlišní vůdci, osudové volby… A čtvrtý vzadu?

sinfin.digital