Musil: Rodí se nová průmyslová strategie pro Evropu

HalfPageAd-1

Aleš Musil

11. 03. 2020 • 17:00

KOMENTÁŘ ALEŠE MUSILA | Ve stínu diskuse o celoevropském přístupu k boji s koronavirem publikovala Evropská komise balíček iniciativ, vymezujících „nový“ přístup k evropské průmyslové politice.

Mobile-rectangle-3

Unie se pokouší už poněkolikáté formulovat své průmyslové priority, počínaje (ne)slavnou Lisabonskou strategií z roku 2000, která měla do roku 2010 (!) učinit z Evropské unie „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa“. Po ní následovaly již méně ambiciózní plány v letech 2012, 2014 a naposledy v roce 2017. Otázka zní, zda poslední představený balíček je jen dalším dílčím „to-do“ seznamem Komise, anebo má skutečnou ambici formulovat novou ucelenou evropskou průmyslovou politiku.

Před vynesením definitivního soudu je nutné nejprve připomenout (geo)politické souvislosti, za kterých materiál vzniknul. Zaprvé je tu brexit, který výrazně oslabil vnitřní unijní trh a zároveň stvořil nového evropského konkurenta, který navíc ví, jakými (slabými) kartami Unie může hrát. S tím souvisí i úpadek evropského ekonomického vlivu na světové scéně, kde dominují Trump a Číňané.

Zadruhé jsou tu nové transformační cíle Unie, které byly ohlášeny v předešlých dokumentech Komise – dosažení klimatické neutrality Evropy do roku 2050 a utváření digitální budoucnosti Evropy. Tyto cíle budou bezesporu mít obrovský dopad na průmyslový sektor na starém kontinentě.

Za třetí je tu silný německo-francouzský tlak na reformu evropských pravidel hospodářské soutěže ve prospěch geopolitických zájmů Unie. Je nutno si uvědomit, že prosazování pravidel na ochranu hospodářské soutěže (proti zneužívání dominance, proti zakázaným kartelovým dohodám, kontrola fúzí ještě před jejich uskutečněním a tvrdá kontrola statní podpory, poskytované evropským firmám) bylo až donedávna nedotknutelnou unijní politikou.

Bylo to dáno i tím, že hospodářská soutěž patří k nemnoha výlučným „ústavním“ politikám Unie, kdy členské státy mají jen velmi omezené možnosti zasahovat do jejího formovaní a prosazování. Proto se také Němci a Francouzi (podporovaní Poláky) snaží využít nástrojů průmyslové politiky k omezení vlivu hospodářské soutěže. To je patrné z formulování jedné z priorit nové průmyslové strategie – přezkum pravidel EU hospodářské soutěže.

A za čtvrté, Evropa musí konečně účinně začít bránit svůj hospodářský prostor především proti nekalým obchodním praktikám třetích zemí. S tím souvisí i oznámený dokument – Komise příjme do poloviny roku 2020 bílou knihu (první krok k evropské legislativní úpravě), jejímž cílem bude řešit rušivé dopady zahraničních dotací na jednotný trh i zahraniční přístup k veřejným zakázkám EU a k financování ze strany EU. Otázka týkající se zahraničních dotací bude řešena návrhem právního nástroje v roce 2021. Současně budou přijata opatření k řešení nedostatečného vzájemného přístupu k veřejným zakázkám ve třetích zemích.

Balíček inciativ doplňuje průmyslová strategie speciálně sepsaná pro malé a střední podniky (MSP). Jedná se o směsici již známých návrhů, včetně snadnějšího přístupu MSP k financování a poradenství. Na závěr (jako vždy) je zdůrazňován význam dobudování unijního vnitřního trhu. Je však dlouho známým faktem, že jsou to především velké členské státy typu Francie, které kladou překážky pro další rozvoj volného pohybu především ve službách a ve volném pohybu pracovníků ve snaze chránit svůj domácí pracovní trh před „polským instalatérem“.

Co tedy nově představený evropský průmyslový balíček znamená? Rozhodně se nejedná o ucelenou strategii, ale je kompromisem jednotlivých zájmů, ať už velkých členských států, tak i samotné Komise. Celkově se ukazuje, že průmyslová politika jako hospodářský nástroj (ne nepodobný socialistickému plánovaní) je nástrojem zastaralým, nehodným 21. století. Prosazování pravidel pro ochranu volné soutěže mezi podniky se osvědčilo a netřeba ho měnit. Na druhé straně je nutno chránit evropskou ekonomiku před těmi třetími státy, které tato pravidla nemají a využívají například státních prostředků k akvizicím evropských firem s velkou přidanou hodnotou ve formě duševního vlastnictví. V takovýchto případech je přijetí evropských ochranářských politik plně na místě.

SDÍLET

Billboard-bottom-1