Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Můžete ho milovat i nenávidět, ale jedno je jisté. Potřebujeme více Donaldů Trumpů

Můžete ho milovat i nenávidět, ale jedno je jisté. Potřebujeme více Donaldů Trumpů

Republikánskému kandidátovi se podařilo vystoupit ze stínu konzervativní ideologie. I když volby nakonec prohraje, může být prospěšný, píše deník The Washington Post.

Ať už vyhraje, nebo prohraje, potřebujeme více politiků, jakým je Donald Trump. Nemyslím, že by Republikáni – v tomto případě spíš Demokraté – měli kopírovat jeho urážení, bezobsažné tlachání. Ovšem je tu jen jeden Donald Trump, ať ho nenávidíte, nebo milujete. Nikdo jiný se za něj nemůže vydávat, a pokud vyhraje, nikdo by to ani neměl zkoušet, píše deník The Washington Post.

Chytří politici by si z Trumpa měli vzít to nejlepší a na to nejhorší rychle zapomenout. Měli by zapomenout na příliš promyšlené kampaně, které jsou vytvářené na úkor autenticity, měli by naslouchat voličům nikoliv elitě, a v neposlední řadě, což platí především pro Republikány, by měli rozdmýchávat témata, která v Trumpově kampani fungují, namísto toho, aby se přimykali k zastaralým konzervativním pravdám.

Trump získal od Republikánů nominaci a klidně může vyhrát na základě myšlenek, které stojí v ostrém kontrastu vůči konzervativnímu katechismu éry George W. Bushe. Trumpova diagnóza problémů, kterým čelí průměrní Američané má mnohem více společného s levicovým senátorem Bernie Sandersem, než s republikánským předsedou Sněmovny reprezentantů. Republikánští voliči jej navíc většinově podporují kvůli jeho politice, nikoliv kvůli jeho osobnosti. Dokazují to průzkumy, podle nichž Trumpova podpora výrazně převyšuje jeho (ne)oblíbenost. Koneckonců i někteří vlivní konzervativci vyzývají voliče, aby sledovali především jeho program, nikoliv jeho samotného.

Trump opřel kampaň o tři velká témata, všechna z nich přitom mají daleko k republikánské „víře“ posledních 30 let. Těmito tématy jsou občanství a bezpečnost na hranicích, obchodní politika, která jde vstříc zaměstnancům, a zahraniční politika skeptická k intervencím a válkám, jež nelze vyhrát. Není divu, že taková agenda vyvolává odpor Republikánů, jejichž jediným zájmem je, aby si zachránili vlastní kůži.

Proč Trump vyhrává? Protože mu nikdo nevěřil.

Imigrace byla středobodem Trumpovy kampaně, jeho slib vybudovat zeď na hranicích jej odlišil od zbylých republikánských kandidátů. Ve skutečnosti ovšem jen trvá na základním americkém principu, že o tom, kdo se stane občanem USA, rozhodují voliči skrze volené zástupce. Zvolení zástupci se ovšem po desetiletí tomuto tématu vyhýbali a nepřijali žádné rozhodnutí. Výsledkem je, že neexistuje amnestie, díky níž by imigranti mohli získat občanství, a neexistuje ani bezpečnost na hranicích natož bezpečnostní složky, které by vynucovaly plnění imigračních zákonů, což by vedlo k poklesu ilegálních imigrantů v zemi. Američané očekávají, že takováto rozhodnutí budou přijímána, přestože jejich výsledek nemusí být vždy dokonalý. Slogan „vybudujme zeď“ oddělil Trumpa od jeho oponentů. Voliči jej ovšem shledali důvěryhodnějším, než politiky, kteří se s tímto problémem nikdy nedokázali vypořádat.

Pokud jde o ekonomiku, tak platí, že když mohl Nixon jet do Číny, miliardář z New Yorku možná zkrotí Wall Street. Sériové plenění americké střední třídy bankami už nemůže být nadále tolerováno. Přestože se tvrdí, že Republikáni jsou stranou velkého byznysu, pravda je trochu komplikovanější. Politici sice reflexivně podporují vše, co Wall Street a americká hospodářská komora vymyslí, ale voliči toho už mají dost. Trump chce tuto politickou náklonnost, především v případě finančních ústavů, ukončit. Jeho nejbližším spojencem je v tomto případě Sanders a podobně laděná senátorka Elizabeth Warrenová.

V případě obchodu a zaměstnanosti Trump a budoucí republikánští kandidáti mohou nalézt hned několik styčných bodů s Američany, kteří dosud podporovali především Demokraty. Příliš mnoho Republikánů bylo dosud v zajetí nepraktické ideologie, která podobná témata smazala odkazem na volný trh. Trumpovi voliči je ovšem vnímají jako součást života, o nichž se baví rodina u jídelního stolu a hledá na ně odpovědi.

Stejně tak je mnoho Američanů a mnohem více Republikánů, než by si někdo mohl před pár lety pomyslet, kteří jsou velmi skeptičtí k vojenským závazkům v zahraničí. Jde přitom o účast ve spletitých aliancích, před nimiž varoval už George Washington. Prolitá krev a utracené peníze nestojí za vedení války, kterou stejně nelze vyhrát.

Více než cokoliv jiného se ovšem Trumpovi povedlo zvednout téma, že volby ve skutečnosti nerozhodují o směřování země a lidé u moci jsou příliš vzdáleni průměrným Američanům. Konzervativci byli například příliš horliví, aby se postavili za cokoliv označené nálepkou  „volný obchod“ bez ohledu na dopady pro americké dělníky. Pokud se nám podaří vrátit rozhodování zpět do rukou amerických občanů proti názoru takzvaných expertů, a budeme každou politiku posuzovat podle dopadů na tyto občany namísto ideologických řečí, pak byla Trumpova kandidatura velmi prospěšná.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1