Dozvuky „královského“ rozhovoru: Na co už se v čase nové ortodoxie nesmíte ptát?

Konzervativní noviny

KONZERVATIVNÍ NOVINY | Bouře, kterou rozpoutal rozhovor Prince Harryho a jeho manželky Meghan (i když poctivější by bylo říci „Meghan a jejího manžela prince Harryho“), už utichá. A to dokonce i v britském tisku. Jedna věc by nám ale v záplavě bulvárních zpráv neměla uniknout. Ten nešťastný rozhovor totiž nastavil hranice nové ortodoxie. Toho, co si ve slušné společnosti nemůžete dovolit. A to ani v soukromí rodinného kruhu.

Připomeňme si, co bylo v celém rozhovoru to nejvíc zničující obvinění. To totiž nebylo o tom, jak je královská rodina striktní a svázaná pravidly (což asi Meghan nevěděla, protože neměla čas ani na pět minut googlení…). To už přece známe – a lépe – od princezny Diany. Zničující bylo v dnešní společenské atmosféře obvinění z rasismu. A jak takový rasismus v podání královské rodiny vypadá? Inu tak, že když si přivedete manželku tmavší barvy pleti, tak se někdo z rodiny zeptá, jakou barvu kůže bude mít vaše dítě.

Něco jako Hitler…

Jak to přesně bylo, samozřejmě nevíme. Sama Meghan u toho nebyla, někdo se prý zeptal Harryho. Trochu nám tak chybí určité drobnosti jako třeba kontext, tón a přesné znění. Zeptal se snad princ Charles Harryho „Co se ti to narodí za negra?“ Nebo se spíš zeptal „Co myslíš Harry, bude spíš po tátovi, nebo po mamince…?“ Troufnu si odhadnout, že to bylo spíš to druhé. Pro náhle tak citlivého prince Harryho to ale asi bylo příliš zraňující. (Kde jsou ty časy, kdy na mejdanu vystupoval v nacistické uniformě nebo svého spolubojovníka z armády, který byl pákistánského původu, označil za „našeho malýho pakošskýho kamaráda Ahmeda…“)

Je ale opravdu tak zvláštní se zeptat, jakou barvu kůže bude mít dítě rodičů, kteří jsou z jiné rasy? Opravdu pokud přijde váš syn či vnuk s partnerem jiné barvy pleti, je čirým zlem pomyslet si, jakou asi bude mít váš vnouček či pravnouček barvu? Zařazujete se v tu chvíli někam mezi KuKluxKlan a Hitlera? A kam se zařadíte, když se zeptáte, jestli dítě zrzky a blonďáka bude spíš po tátovi, nebo po mámě? Nebo jak bude vypadat dítě „hubeňoura“ a „tlusťošky“? Nebo po kom zdědí nadání dítě atomového fyzika a harfistky? Tím vším už přece vyjadřujete nějaký předpoklad, který by mohl někoho urazit a který někoho škatulkuje.

Pomineme teď to, že to celé je jen klacek v rukou nepříliš talentované herečky, která si tím vynucuje soucit a slávu. Tohle totiž není jen tak. Jde o vymáhání požadavku, aby nikdo nic nijak neoznačoval. Je to jakási postmoderní posedlost, že označením věcí tak, jak jsou, pácháme nějaké zlo. Proto se děti ve školách učí neříkat chlapeček a holčička a zaměstnanci univerzit maminka a tatínek. Proto už nejsou lidé tlustí, slepí, hloupí, postižení, ale jen nadměrní, nevidomí, jinak nadaníse speciálními potřebami…  Je to infantilní představa, že když něco označíme jinak, zmizí to.

Myslet si to může, ale říct ne!

Shodou okolností mám kamaráda, který se stal milujícím dědečkem holčičky černé barvy pleti. Takže jsem se ho zeptal, jestli ho napadlo, jakou barvu kůže bude jeho vnučka mít. Odpověděl mi, že samozřejmě, že ho to napadlo hned. A s úsměvem dodal: „Já jsem si to samozřejmě uvědomil, že to bude mulatečka. Ty se mi ale vždycky líbily, tak mě to nijak nepobuřovalo.“ Strážci nové ortodoxie by mu jistě vysvětlili, že jako běloch už nesmí užít termín mulat (a už vůbec ne mulatečka). A vůbec, když běloch nesmí přeložit černošského autora, tak je otázkou, jestli může běloch vychovávat černošské dítě!

Jenže jakmile jednou padne obvinění z rasismu – a to sebesměšnější – získává takový člověk neocenitelný pocit morální převahy. Kritizovat ho je na pováženou. Přesvědčil se o tom slavný britský moderátor Piers Morgan. Ten skončil ze dne na den v televizi ITV, kde pět let uváděl populární pořad Dobré ráno Británie (nejsledovanější ranní pořad v Británii). Demonstrativně odešel ze studia, kde mu kolegové pořád dokola vyčítali jeho kritiku Meghan Marklové.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital