Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na lež není žádné právo. Komentář Roberta Břešťana

Na lež není žádné právo. Komentář Roberta Břešťana

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Politici i další lidé veřejně činní říkají taková zvláštní slovíčka – o tom, jak je lež běžná součást novinařiny a pokud si ji lid žádá, je to tak správně.

Až to vypadá, že je toto přesvědčení nakažlivé nebo že snad někdo rozdal nějaké notičky, podle nichž tito mluvčí postupují.

Dalo by se v těchto teoriích i pokračovat, něco absurdního si vymyslet, třeba že je za to všechny platí komunistická internacionála, Kreml, Lajos Bács nebo nedej bože Soros; a dotčeným by to z logiky věci nemělo vadit, protože i na lež má čtenář právo, nebo ne?

Hluboká pravda postpravdy

Začal s tím v rozhovoru pro Aktuálně.cz mediální expert a profesor žurnalistiky Jan Jirák, když prohlásil, že čtenář má právo na pravdu i na lež.

Jirák je muž, který dlouhá léta na Univerzitě Karlově vyučuje budoucí žurnalisty, takže je jeho výroky nutné brát vážně. Pokud totiž tohle učí, tak to za dveřmi slovutné fakulty poněkud zatouchá. Přinejmenším jde o totální odtržení od reality a rezignaci tváří v tvář rychlému vývoji světa internetu.

Jirák je přesvědčen, že fake news, jak on říká „tato podivná sdělení, která se šířila virtuálně“, žádný velký vliv nemají a jen posilují rozhodnutí již rozhodnutých voličů. Debaty o fake news jsou podle něj součástí „morální paniky“.

Nechce se věřit, že nikdy neslyšel o ruských trollích farmách, o státem řízené propagandě, cíleném šíření dezinformací, řetězových mailech atd. atp. Skandální kauza Facebooku – Cambridge Analytica a zneužití informací padesáti milionů profilů k de facto psychologické válce – mluví sama za sebe.

Místo toho Jirák vykládá toto: „Já se obávám, že slovo lež už je dneska zcela vyprázdněné. Ta hluboká pravda ukrytá ve slově postpravda, tedy to poznání o tom, že vůbec není důležité, co je takzvaně pravda, co je takzvaně lež, je důležité, co je přesvědčivé, získávající nebo manipulující úspěšné, to je prostě momentálně fakt. Neumím posoudit, jestli lidé, počítám se mezi ně, dokáží spolehlivě rozlišit, co je lež a co je pravda.“

Kdo jiný by to měl přitom umět posoudit než profesor žurnalistiky, když jde o samotnou podstatu novinářské profese?

Takové zvíře neexistuje

Jirák v tom ale není (ani zdaleka) sám. Žijeme ve světě, kde do obludných rozměrů narůstá přesvědčení, že „něco si myslet“ znamená automaticky „mít pravdu“ bez ohledu na fakta, argumenty, pravdivost, relevanci, ověřitelnost zdrojů… Dennodenně je to zjevné z diskusí (respektive ze sérií monologů) pod články či na sociálních sítích.

Připomíná to historku z první republiky, kdy sedlák z vesnice přijel do nové pražské ZOO a poprvé na vlastní oči spatřil slona. Chvíli se na divného tvora díval a pak pravil: „Ne, takové zvíře neexistuje.“

Takovým „sedlákem naruby“ je komunistický poslanec Leo Luzar. Podle něj je „slon všechno“, každý zdroj informací je pro něj relevantní. Včetně přiznaně propagandistických médií jako je kremelský Sputnik. Každý člověk má také právo šířit i lži, říká Luzar, toho času předseda podvýboru pro svobodu slova a média (!).

Ano, lhaní může být vnímáno jako součást neomezené svobody slova, lhát je do jisté míry lidské (i když ne nadarmo lidová moudrost praví, že lež má krátké nohy), s lhaním v politice mají komunisté desítky let zkušeností… Ale do mediální praxe slušných demokratických médií lež pochopitelně nepatří.

I médium má jistě právo na omyl (který obvykle přizná, omluví se a zveřejní opravu), jenže omyl a nepravda nerovná se záměrná lež (či fake news), jak se snaží opakovaně sugerovat třeba mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Pro pořádek: nepravda může plynout z omylu, nevědomosti, neznalosti pravdy, naopak lež je úmyslné tvrzení, kdy mluvčí dobře ví, že pravda je ve skutečnosti jinde.

Nikoli náhodou jsou součástí trestního zákoníku i paragrafy o pomluvě, křivém obvinění, podněcování k nenávisti, hanobení rasy či šíření poplašné zprávy.

Na lež není žádné právo

A do třetice tu máme tak řečeného mediálního experta Petra Žantovského. Za pozornost by jeho výroky a soudy o médiích nestály, kdyby se po mnoha marných pokusech nakonec nedočkal veřejně placené funkce a nestal se z politické vůle Miloše Zemana a hnutí ANO členem rady ČTK.

I Žantovský má za to, že „nemůžete něco zatratit jen proto, že se tam najde lež“.

Všichni tři citovaní pánové dokonale naplňují sny a cíle ruské hybridní války – rozklížit, zamlžit, zmást a rozhádat společnost, vzbudit v lidech dojem, že mezi lží a pravdou může být rovnítko. Že pravda může být všechno bez ohledu na fakta. Jenže lež nikdy pravdou nebude, na takovou nebezpečenou hru nelze přistupovat.

Přesně to na svém magazínu Louč zformuloval mediální analytik Milan Šmíd:

Svým způsobem jsou média našimi prodlouženými smysly a tyto smysly by nás měly pravdivě informovat. Jestliže funkce těchto smyslů z různých subjektivních, ale i objektivních důvodů občas selhávají, neznamená to, že nepravdu a lež budeme ignorovat, smiřovat se s ní, nebo tvrdit, že čtenář má na lež nějaké právo.

Komentář vyšel na serveru HlídacíPes.org, zveřejňujeme ho se souhlasem redakce.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1