Na lež není žádné právo. Komentář Roberta Břešťana | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na lež není žádné právo. Komentář Roberta Břešťana

Na lež není žádné právo. Komentář Roberta Břešťana

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Politici i další lidé veřejně činní říkají taková zvláštní slovíčka – o tom, jak je lež běžná součást novinařiny a pokud si ji lid žádá, je to tak správně.

Až to vypadá, že je toto přesvědčení nakažlivé nebo že snad někdo rozdal nějaké notičky, podle nichž tito mluvčí postupují.

Dalo by se v těchto teoriích i pokračovat, něco absurdního si vymyslet, třeba že je za to všechny platí komunistická internacionála, Kreml, Lajos Bács nebo nedej bože Soros; a dotčeným by to z logiky věci nemělo vadit, protože i na lež má čtenář právo, nebo ne?

Hluboká pravda postpravdy

Začal s tím v rozhovoru pro Aktuálně.cz mediální expert a profesor žurnalistiky Jan Jirák, když prohlásil, že čtenář má právo na pravdu i na lež.

Jirák je muž, který dlouhá léta na Univerzitě Karlově vyučuje budoucí žurnalisty, takže je jeho výroky nutné brát vážně. Pokud totiž tohle učí, tak to za dveřmi slovutné fakulty poněkud zatouchá. Přinejmenším jde o totální odtržení od reality a rezignaci tváří v tvář rychlému vývoji světa internetu.

Jirák je přesvědčen, že fake news, jak on říká „tato podivná sdělení, která se šířila virtuálně“, žádný velký vliv nemají a jen posilují rozhodnutí již rozhodnutých voličů. Debaty o fake news jsou podle něj součástí „morální paniky“.

Nechce se věřit, že nikdy neslyšel o ruských trollích farmách, o státem řízené propagandě, cíleném šíření dezinformací, řetězových mailech atd. atp. Skandální kauza Facebooku – Cambridge Analytica a zneužití informací padesáti milionů profilů k de facto psychologické válce – mluví sama za sebe.

Místo toho Jirák vykládá toto: „Já se obávám, že slovo lež už je dneska zcela vyprázdněné. Ta hluboká pravda ukrytá ve slově postpravda, tedy to poznání o tom, že vůbec není důležité, co je takzvaně pravda, co je takzvaně lež, je důležité, co je přesvědčivé, získávající nebo manipulující úspěšné, to je prostě momentálně fakt. Neumím posoudit, jestli lidé, počítám se mezi ně, dokáží spolehlivě rozlišit, co je lež a co je pravda.“

Kdo jiný by to měl přitom umět posoudit než profesor žurnalistiky, když jde o samotnou podstatu novinářské profese?

Takové zvíře neexistuje

Jirák v tom ale není (ani zdaleka) sám. Žijeme ve světě, kde do obludných rozměrů narůstá přesvědčení, že „něco si myslet“ znamená automaticky „mít pravdu“ bez ohledu na fakta, argumenty, pravdivost, relevanci, ověřitelnost zdrojů… Dennodenně je to zjevné z diskusí (respektive ze sérií monologů) pod články či na sociálních sítích.

Připomíná to historku z první republiky, kdy sedlák z vesnice přijel do nové pražské ZOO a poprvé na vlastní oči spatřil slona. Chvíli se na divného tvora díval a pak pravil: „Ne, takové zvíře neexistuje.“

Takovým „sedlákem naruby“ je komunistický poslanec Leo Luzar. Podle něj je „slon všechno“, každý zdroj informací je pro něj relevantní. Včetně přiznaně propagandistických médií jako je kremelský Sputnik. Každý člověk má také právo šířit i lži, říká Luzar, toho času předseda podvýboru pro svobodu slova a média (!).

Ano, lhaní může být vnímáno jako součást neomezené svobody slova, lhát je do jisté míry lidské (i když ne nadarmo lidová moudrost praví, že lež má krátké nohy), s lhaním v politice mají komunisté desítky let zkušeností… Ale do mediální praxe slušných demokratických médií lež pochopitelně nepatří.

I médium má jistě právo na omyl (který obvykle přizná, omluví se a zveřejní opravu), jenže omyl a nepravda nerovná se záměrná lež (či fake news), jak se snaží opakovaně sugerovat třeba mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Pro pořádek: nepravda může plynout z omylu, nevědomosti, neznalosti pravdy, naopak lež je úmyslné tvrzení, kdy mluvčí dobře ví, že pravda je ve skutečnosti jinde.

Nikoli náhodou jsou součástí trestního zákoníku i paragrafy o pomluvě, křivém obvinění, podněcování k nenávisti, hanobení rasy či šíření poplašné zprávy.

Na lež není žádné právo

A do třetice tu máme tak řečeného mediálního experta Petra Žantovského. Za pozornost by jeho výroky a soudy o médiích nestály, kdyby se po mnoha marných pokusech nakonec nedočkal veřejně placené funkce a nestal se z politické vůle Miloše Zemana a hnutí ANO členem rady ČTK.

I Žantovský má za to, že „nemůžete něco zatratit jen proto, že se tam najde lež“.

Všichni tři citovaní pánové dokonale naplňují sny a cíle ruské hybridní války – rozklížit, zamlžit, zmást a rozhádat společnost, vzbudit v lidech dojem, že mezi lží a pravdou může být rovnítko. Že pravda může být všechno bez ohledu na fakta. Jenže lež nikdy pravdou nebude, na takovou nebezpečenou hru nelze přistupovat.

Přesně to na svém magazínu Louč zformuloval mediální analytik Milan Šmíd:

Svým způsobem jsou média našimi prodlouženými smysly a tyto smysly by nás měly pravdivě informovat. Jestliže funkce těchto smyslů z různých subjektivních, ale i objektivních důvodů občas selhávají, neznamená to, že nepravdu a lež budeme ignorovat, smiřovat se s ní, nebo tvrdit, že čtenář má na lež nějaké právo.

Komentář vyšel na serveru HlídacíPes.org, zveřejňujeme ho se souhlasem redakce.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.