Na obranu hospod. Nejen těch vesnických

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Nemějme mu to za zlé. Podobně odtržený od reality bude dříve nebo později každý, kdo nevytáhne paty z velkého města, natož z Prahy. Pokud má předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek za to, že je tady moc hospod a že může klidně polovina z nich zkrachovat, neví, o čem mluví. Navíc paušalizuje. Přinejmenším by si měl zjistit realitu na malých městech, a hlavně na venkově. Evidentně totiž netuší, čemu tam lidé už nějaký čas čelí. 

Nejprve přesná citace: „Řešíme kdejakou hospodu. Máme čtyřicet tisíc hospod. Na tripartitě jsem řekl, že máme podporovat ty, kteří něco vyrábějí a dělají přidanou hodnotu a ne firmy, které de facto žijí ze spotřeby.“ Dufek to řekl v rozhovoru pro CNN Prima News. Prý se nám navíc nedostává svářečů. Podle něj se lidé kvůli koronakrizi musí připravit na nové zaměstnání. „Možná se budeme divit, a až skončí tato fáze uzavřené společnosti, tak zjistíme, že restaurací potřebujeme jen polovinu. Naštěstí stále běží a funguje průmysl,“ dodal s tím, že služby neřeší. Dufek nepochybuje, že se hospody (a také kadeřníci) z krize oklepou nejrychleji.

Vůbec nechápu, z čeho tak usuzuje. Podobně nemístných paušalizací se ale nedopouští jenom on. Třeba ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Ani on si – zdá se – neuvědomuje propastný rozdíl mezi situací v Praze a dalších velkých městech, a na periferii. A také fakt, že českou ekonomiku už dávno netáhne jen průmysl: služby se na našem HDP podílí šedesáti procenty, průmysl jen třiceti. „Dostali jsme se do situace, kdy nám vládnou jedinci, pro něž ekonomika automaticky představuje fabriku, a podle toho se ke službám chovají,“ napsal šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr.

Vítěz MasterChef Roman bude vařit u mě. Hosté vám musí věřit, že je rádi vidíte, říká Punčochář

Tolik k těm svářečům. A teď zpátky k hospodám. Dufek a jemu podobní mudrlanti se dopouští stejné paušalizace jako každý, kdo nevytáhne paty z Prahy a dalších velkých měst, pokud tedy zrovna nemíří k moři nebo do Alp, a zároveň s chutí vynáší soudy o tom, jak se lidem v Česku žije. Jenomže Praha a zbytek republiky jsou v mnoha ohledech naprosto nesouměřitelné světy. Zatímco o metropoli může platit, že je tam podstatně více hospod v přepočtu na tisíc obyvatel než třeba v Německu nebo v Anglii (Havlíček), na periferii je tomu zcela jinak.

Příklad ze života kuchaře na malém městě v Orlických horách: každý den vstává v 00:30, jde do hospody vařit meníčka, která kvůli koronaviru rozvážejí jen v krabičkách. Tržby z toho jsou ale mizivé, aby uživil rodinu, našel si brigádu. Ráno se tudíž přesouvá do jídelny LDN. I tak si za měsíc vydělá o patnáct tisíc méně než obvykle. Doma má tři děti a ženu na mateřské. Že na děti během on-line výuky, a vlastně tak nějak celkově, nemá sílu ani čas, nejspíš nemusím dodávat. Realita hospod nebyla ale zrovna dvakrát optimistická už předtím, než přišel covid-19.

Mám to z několika vlastních zkušeností. Sice žiju už dvacet let v Brně, pocházím ale z malého města. Od té doby, co pracuju v Praze, vracím se na noc do svého rodiště. Do Brna bych to měl přece jen o hodinu ráno a hodinu večer dále. Ty dvě hodiny věnuju běhu, a občas právě hospodě. Systematicky se totiž snažím vyhnout tomu, co potká každého, kdo se octne v hlavním městě. V mém případě je navíc vyloženě užitečné konfrontovat (do značné míry do sebe uzavřený) svět parlamentu a právě té vesnické hospody. Situace se má nicméně tak, že pokud chcete zajít po deváté večer na tři piva, na menším městě prakticky nemáte šanci.

Hospod je tam podstatně méně než třeba před dvaceti lety. Většině z nich se navíc nevyplatí mít otevřeno do pozdních večerních hodin. Důvody si každý domyslí. Faktem ale je, že to s tímto segmentem jde na periferii z kopce už docela dlouho. Tam, kde byly před dvaceti lety cítit ambice, stavěli na kvalitním jídle, nekuřáckém provozu a špičkovém pivu, tam je dnes obyčejná pivnice, jež je ráda za několik štamgastů. Jinde spoléhají na sportovní přenosy, anebo těží z toho, že jsou součástí sportovního areálu, koupaliště nebo kulturně společenského prostoru (typicky třeba hudební klub). Možná to Dufek a jemu podobní netuší, pak je tady ale ještě jedna naprosto speciální kategorie hospod.

Sám jsem jednu takovou na sklonku 90. let provozoval. Teď na jejich peripetie narážím v rámci svých výprav po českém a moravském venkově. Z vesnic totiž už před koronakrizí začaly hospody mizet. A přestože jde mnohdy, jak pravil Dufek, jen o putyky, kde se nalévá alkohol, mají tu zcela nezastupitelnou funkci. Jsou fakticky posledním místem, kde se lidé potkávají. Pokud hospoda z vesnice mizí, je to mnohdy poslední zářez na pažbě, která svědčí o mizení pospolitého života. Zásadně to snižuje kvalitu života na venkově, což si také nejeden starosta uvědomuje.

Přívrat: Pokud jde o služby, chceme tady standard, který měli lidé před rokem 1989

„My se tady snažíme, pokud jde o služby, dochovat, anebo přiblížit standardu, který lidé měli před rokem 1989. Byla tady hospoda a bude tady hospoda, dokud tady my s Pavlínou (místostarostka Pavlína Nováková, pozn. red.) budeme. To samé obchod, byl tady obchod a bude tady obchod, dokud tady budeme. Prostě ho udržíme, protože je to důležité pro starší lidi, je to komunitní místo pro setkávání,“ řekl mi před časem starosta východočeského Přívratu Jan Stránský. Prakticky to znamená, že místní hospodu i obchod se smíšeným zbožím provozuje v Přívratu obec.

Jinde ale takové štěstí neměli. Tento týden zveřejníme další díl České jízdy z Vlachovy Lhoty na Valašsku. „Hospoda tady byla, ale přišlo EET. A konec,“ řekl mi mimo jiné starosta. „Zanikají hospody, zanikají obchody, je to problém, lidé se už prakticky ani nepotkávají. U nás zanikl i fotbal, to byla jediná kultura v obci. Měli jsme slavit padesát let od založení klubu, bohužel to ale skončilo,“ doplnil starostu živnostník, který tam zuby nehty drží obchůdky ve dvou sousedních vesnicích, mezi kterými každý den pendluje. Bez podpory obce by to ale ani on už nedal. Umí si vůbec Dufek představit, jaké realitě tito lidé čelí? A chápe, že je svým nehorázným výrokem uráží? Měl by se stydět.

Všechny reportáže a rozhovory ze seriálu Česká jízda si můžete přečíst >>ZDE<<.

SDÍLET
sinfin.digital