Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Návrat komunistů k moci: z ostrakizované síly spojencem oligarchy. Komentář Vratislava Dostála

Návrat komunistů k moci: z ostrakizované síly spojencem oligarchy. Komentář Vratislava Dostála

Bude to vpravdě historický okamžik: Komunistická strana Čech a Moravy umožní vznik vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny. Pokud nakonec sociální demokraté necuknou a do vlády – která je pro ně ze všeho nejvíc pastí – Andreje Babiše vstoupí, bude to poprvé od listopadu 1989, kdy se komunisté budou – byť skrytě – podílet na vládnutí. Je paradoxem, že se vracejí k moci po boku oligarchy, jejich jazykem řečeno, po boku třídního nepřítele. Jinak ale platí, že Babiš pouze dotahuje, co před ním započali jiní. Vývoj toho času ostrakizované politické síly v jeho uzlových bodech připomíná náš politický analytik Vratislav Dostál.

Komunisté sice v posledních volbách propadli, přesto o nich lze s ohledem na celou polistopadovou etapu českých dějin říct, že patří mezi nejstabilnější prvky české politiky. A přestože relativně dlouho platila nepsaná dohoda všech ostatních politických formací, která komunisty vylučovala z podílů na moci, aktuální vývoj není nic, co by se tady objevilo z čista jasna. Naopak, předseda hnutí ANO Andrej Babiš aliancí s KSČM pouze navazuje tam, kde jeho předchůdci skončili.

Ostatně dohoda to byla účelová a pokrytecká. Jednak nemířila primárně proti komunistům, nýbrž především proti sociálním demokratům, kterým tak bylo efektivně znemožněno vládnout, aniž by byli nuceni uzavírat spojenectví přes politický střed. Pokrytecká byla ale především tím, že nebránila ostatním formacím – pokud to pro ně bylo výhodné – uzavírat s komunisty hlasovací většiny v dolní komoře. Příkladem budiž obě volby Václava Klause prezidentem. Bez komunistů by se jím totiž nikdy nestal.

Nyní v každém případě nasvědčuje vše tomu, že návrat komunistů k podílu na exekutivě míří do finále. Vedení KSČM si v pátek odhlasovalo ochotu podpořit za programové ústupky vládu Andreje Babiše a pak ji tolerovat. A je ironií, že se dohoda o vyloučení komunistů odůvodňovala tím, že se po listopadu 1989 nereformovali, k moci se totiž vracejí v momentě, kdy se nejspíš chýlí ke konci éra Vojtěcha Filipa, kterého v čele strany nahradí výrazně dogmatičtější Josef Skála.

Zároveň musíme všem kritikům připomenout, že se komunisté o reformu, jakousi „sociáldemokratizaci“ strany, na začátku 90. let minulého století pokusili. Postupně se zde vyprofilovaly tři základní politické proudy, jejichž ambicí bylo navazovat na předlistopadovou KSČ. (1) Postkomunistický reprezentovaný Levým blokem a Stranou demokratické levice, který zůstal v budoucnu irelevantní; (2) neokomunistický, reprezentovaný KSČM Miroslava Grebeníčka, který si naopak jako jediný zachoval relevanci i do budoucna; a (3) ortodoxně-komunistický reprezentovaný okrajovou Stranou československých komunistů. Tím pokus o reformu KSČM skončil.

Paradoxně to byl ale nejspíš právě její neúspěch, co straně umožnilo zůstat relevantní silou české politiky. Politologové se v této souvislosti shodují, že po celé období po roce 1993 vyhovovalo konzervativní vedení KSČM nejen sympatizantům a voličům strany, jak ukazují téměř všechny její volební výsledky, ale především členské základně. V odborné literatuře se lze dokonce dočíst o „zajetí“ vedení členskou základnou. A přestože strana postupem let přistoupila k některým úpravám programaticky a strategie, obecně je voliči i členy vnímána jako tradiční a nereformovaná komunistická strana, která změny provádí pouze z taktických důvodů.

Přesto platí, jak jsme naznačili výše, že byl proces legitimizace KSČM započat dávno před Babišem. Za zlomové lze v tomto ohledu označit volby v roce 2002, po kterých měla levice, tedy KSČM a ČSSD, v součtu poprvé a naposledy po roce 1989 většinu hlasů ve sněmovně. ČSSD tehdy čelila obrovskému tlaku, aby vznikla jednobarevná vláda sociální demokracie s podporou KSČM. Strana tehdy byla – ostatně jako v celém pozemanovském období – rozdělená na dvě křídla. První proud ztělesňoval předseda Vladimír Špidla, druhý Jiří Rusnok. A Špidla koalici s komunisty odmítal s tím, že opozici vůči ČSSD nepředstavují liberálové, nýbrž konzervativci, mezi něž řadil také KSČM, a nacionalisté.

Kromě toho, že se komunisté v této etapě podíleli na volbě Václava Klause na Hrad, na sebe upozornili také v dubnu 2005. Vláda Stanislava Grosse tehdy totiž čelila situaci, kdy se musela při hlasování o nedůvěře spoléhat na hlasy komunistických poslanců. Ti se také nakonec zdrželi, což Grossovu vládu v danou chvíli udrželo u moci. Po nástupu Jiřího Paroubka do čela ČSSD i vlády to pak byli právě komunisté, se kterými ČSSD ve sněmovně opakovaně utvářela hlasovací většinu. S blížícími se volbami také kulminovala kampaň, která varovala před jejich návratem k moci. Volby nakonec skončily – jak známo – patem, ze kterého hledali politici východisko několik měsíců.

A byl to Jiří Paroubek, mimochodem společně s tehdejším předsedou lidovců Miroslavem Kalouskem, kdo se v této fázi, tedy po volbách v roce 2006, zásadně zasloužil o proměnu pozice KSČM právě z hlediska zmíněné dohody o vyloučení na vládnutí. Po volebním patu totiž v jednu chvíli předstoupili oba politici před novináře s tím, že jsou ochotni vytvořit menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL s tichou podporou KSČM. Členská základna lidovců se sice vzepřela a z plánu sešlo, i tak ale platí, že už tehdy disponovala KSČM koaličním potenciálem, který zúročuje v těchto dnech předseda hnutí ANO.

Závěr? O izolaci komunistů nelze vážně hovořit už hodně dlouho, nejméně od první volby Klause prezidentem. A pokud jde o vládnutí, s jistou mírou cynismu můžeme konstatovat, že co nedotáhli Jiří Paroubek s Miroslavem Kalouskem po volbách v roce 2006, zvládl Andrej Babiš s Janem Hamáčkem o necelých dvanáct let později.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1