Pražská ODS nepochopila, že tradiční politiky už mají voliči plné zuby. Představuje návrat papalášství, kšeftování s funkcemi a vyděračských praktik

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Spekuluje se, že pražská ODS má zásadní podmínku pro to, aby předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová mohla být jedničkou pražské kandidátky koalice Spolu pro sněmovní volby. Žádá, aby TOP 09, která s partnery vládne na pražském magistrátu (ODS je tu v opozici), nejdřív přispěla k odvolání pirátského primátora Zdeňka Hřiba. Ponechme nyní stranou Hřibův výkon v čele metropole, tady totiž nejde o něj, ale právě o ODS, která tolik volá po návratu k tradiční a hodnotově ukotvené politice. Pokud je totiž tahle spekulace pravdou, působí to ze všeho nejvíc jako návrat k praxi, kvůli které dali voliči tradičním politickým stranám většinově vale.

Zkuste se někdy vcítit do běžného občana České republiky. Třeba z venkova. Anebo z malého města. Obzvlášť dnes, vinou peripetií, jež souvisejí s koronavirovou pandemií, tady lidé mají vcelku dost starostí nejen s obživou, ale také s jindy běžnými obstarávkami, s on-line výukou dětí doma, s celkovým provozem domácností. Většinou musí dojíždět za prací, pokud o ní teda nepřišli, své dny musí i běžně plánovat o dost jinak než lidé třeba z Prahy nebo Brna, vždyť i za normálního provozu vozí děti do škol a kroužků mimo svou obec, to samé je s nákupy, s vyzvednutím balíku na poště, nemluvě třeba o zubaři. Mnohdy mají také třeba – byť malé – hospodářství. Jedou prostě ze dne na den. Mnohdy v permanentním stresu.

A aby toho nebylo málo, stát a veřejně dostupné služby, které pro ně byly před nějakým časem ještě standardem, se jim vytratily z očí. Pokud už něco musí vyřídit na úřadě, většinou to drhne. O vstřícnosti si mohou nechat leda tak zdát. Na svých cestách po venkově to slýchám pravidelně. V očích jeho obyvatel státní instituce dávno nefungují. Byly v rozkladu už před koronavirem, ten to ale až brutálně obnažil. Většina těch lidí se tedy musela zařídit ve svých životech po vlastní ose, někteří to dopracovali až tak daleko, že si osvojili přesvědčení, dle kterého stát a jeho instituce nepotřebují. Jsou jim totiž k ničemu.

I případné dojednání vládní koalice může uvnitř Pirátů vyvolat odpor, varuje expert

Proto se také, pokud se vůbec ještě zajímají o politiku, začali někdy před deseti lety poohlížet mimo okruh tradičních politických stran. Vždyť s ODS a ČSSD to zkoušeli dvacet let, po tak dlouhé době dojde trpělivost i těm nejvěrnějším. A teď to hlavní: představte si, jak se tito svou každodenností usmýkaní lidé vrací večer z práce domů, zapínají televizi, přece jen aby aspoň na pár minut (zhruba čtyři lidé z pěti skutečně médiím o moc víc času denně nevěnují, a je vcelku jedno, zda nechtějí, anebo prostě s časových důvodů nemohou) mrkli na to, co se děje doma i ve světě, a tam se dozvědí, že předsedkyně TOP 09 nebude lídryní v Praze, pokud předtím TOP 09 nekývne na odvolání pražského primátora.

Tomu prostě z jejich pohledu nejde porozumět jinak, než že se nám tady namísto Babiše nabízí přesně to, co zapříčinilo jeho vzestup: papalášství, kšeftování s pozicemi, vyděračské praktiky, všechno, kvůli čemu se tady politika lidem leda tak znechutila. Je to přesně ten moment, kdy politici voličům nejen nepokrytě, ale přímo cynicky vzkazují, že politiku neberou jako službu, že sice mají plnou hubu slibů, zásadovosti, hodnot a údajné péče o obec, když ale přijde na věc, vždycky se nakonec vyjeví, že jim jde zase jenom o sebe. Že politiku berou jako výtah k funkcím, konexím, zakázkám. A lidé to vědí, i když třeba jen intuitivně:  jejich nedůvěra v politiku je nedůvěrou v kompletní tradiční politický provoz. I proto máme Babiše.

V jejich očích jde totiž politikům ve finále vždycky hlavně o sebe, jednají ve svém skupinovém, chcete-li třídním zájmu. Všichni, zprava doleva. Společně. Instinktivní otázka každého výše modelovaného člověka, který se vrátí v sedm večer z práce, zní: proč bych jim měl dát svůj hlas? Co z toho budu mít? Nechť si každý politik dělá, co uzná za vhodné, nikdo tady ostatně netvrdí, že je politika jednoduchá disciplína. Nedůvěra ve stát je ale neoddiskutovatelný fakt. A vina nejde jen za Babišem. A pokud se kdokoli ohání tím, že bychom se měli vrátit k hodnotově ukotvené politice, nechť si uvědomí, že krize naší politiky nezačala nástupem současného premiéra a prezidenta.

Bartoš: Musí přijít deagrofertizace státu. Varianta vlády s ANO je z podstaty nemožná

Je to totiž přesně obráceně: jejich expanze je systémovou reakcí na selhání tradičních politických stran. Nástup Babiše a Zemana není příčinou, nýbrž důsledkem krize české politiky. Pro většinu voličů je návrat k tradiční politice návratem přesně tam, co teď předvádí pražská ODS. Vezměte jed, že na to většina z nich už dávno není zvědavá. Nemají důvod ke vstřícnosti. A ještě jedna věc se na tom pěkně ukazuje: Česko je malé, dlouhé roky zde tuzemská politika fungovala ze všeho nejvíc na pozadí dohod těch, „kteří spolu mluví“. Politologové v této souvislosti dlouhodobě upozorňovali, že zásadním nedostatkem české politiky bylo, že tady mohl uzavírat koalice každý s každým.

I to přispělo k úpadku tradiční politiky. V praxi to na lidi působilo tak, že se po volbách nestačili divit, k jaké že vládní koalici přispěl jejich hlas. Jednoduše řečeno: vznikaly tady opakovaně koalice stran, které se před volbami navenek tvářily jako úhlavní konkurenti. I v Praze se to stávalo. Což byla další příčina ztráty jejich důvěryhodnosti. V tomto smyslu je požadavek ODS opět návratem k praxi, které mají voliči už dávno plné zuby. Bezděčně tím ODS nakonec potvrzuje, že z jejich pohledu Piráti mezi ty, kteří spolu mluví, ještě stále nepatří. Což bude pro voliče možná to hlavní zjištění. Kdo myslíte, že z toho bude nakonec profitovat?

SDÍLET
sinfin.digital