KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská komise se v posledních dnech stala terčem kritiky za to, že je pomalá a byrokratická při nákupu a distribuci vakcín proti covidu-19. Tato kritika není oprávněná a zastírá spíše problémy, které členské státy mají s organizací vlastních očkovacích kampaní. Vedle této momentální debaty je ovšem zajímavý i sám fakt, že se evropská exekutiva na žádost členských zemí této nebývalé operace ujala a co to znamená pro její budoucí postavení, pro její vnímání ostatními aktéry evropské politiky i pro diskusi, která EU čeká na nadcházející konferenci o vlastní budoucnosti.
Ačkoli EU má jen velmi omezené pravomoce v oblasti zdravotnictví, projevila Evropská komise v případě koronavirové pandemie značnou aktivitu a vynalézavost. Po prvotní dezorientaci se rychle vzchopila a jala se jednat se zástupci průmyslu o urychlené výrobě roušek a respirátorů. Prostřednictvím sítě orgánů civilní ochrany přispěla k obnovení zásob těchto pomůcek. Vyjednávala s mocnými správci elektronických sítí, aby zabránila zhroucení internetu v okamžiku, kdy desítky milionů lidí přešly na online komunikaci. Zároveň se pustila do zadávání veřejných zakázek farmaceutickým firmám, které ovšem souběžně podporovala z hlediska výzkumu, vývoje a také výrobních kapacit.
Začátkem května 2020 uspořádala komise dárcovskou konferenci, na které vybrala na vývoj vakcíny v přepočtu 200 miliard korun. Jednalo se o první obrovskou finanční injekci na vývoj vakcín (ČR do sbírky zaslala 20 milionů korun). Zhruba 100 milionů eur Komise investovala do vývoje vakcíny BioNTech/Pfizer a další miliony z této sbírky dala na vývoj vakcíny CureVac, i na testování účinnosti a zlepšení diagnostických metod. Do 18 výzkumných projektů investovala 48,2 milionů euro, dalších 45 milionů euro pak na spolufinancování vývoje farmaceutickým firmám. Na globální úrovni EU přispěla do celosvětových iniciativ v této oblasti 1,3 miliardami euro. Další částky byly věnovány na pomoc nejchudším zemím a na nákup ochranných prostředků.
