KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nově se formující pětikoaliční vláda nyní slaďuje noty do společného programu, jehož cílem má být řešení nahromaděných restů po Babišově kabinetu. Pomineme-li celkově krizový stav veřejných financí, pak jako jedno z nejdramatičtějších témat vykrystalizovalo bydlení. Už zase „nejsou byty“, respektive jsou, ale rostoucí ceny dělají z koupi bytu nesplnitelný sen. Zásadní otázkou je, zda nová vládní garnitura větší prostor k řešení přenechá trhu, nebo se bude snažit bytový klín vytloukat jiným klínem a v důsledku toho vylije s vaničkou i dítě…
Jednání o politice nové vlády tvořené multikoalicí Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) a koalicí Pirátů a STAN má nakonec vyústit do oficiálního programového prohlášení. Lze předpokládat, že výsledkem plánů v oblasti bydlení bude průsečík toho, s čím strany, potažmo koalice šly do sněmovních voleb. Je namístě se nad těmito plány zamyslet a pokusit se dovodit, k čemu mohou vést a jaké škody dokáží napáchat.
Nutno předeslat, že „bytový problém“, který se dostává do popředí pozornosti, je v jistém smyslu okrajový. I když pro ty, kterých se reálně týká, může znamenat silné trauma. Není to tak, že by většina obyvatel neměla kde bydlet. Většinu rodin v zemi netrápí extrémně vysoké ceny bytů. Naopak. Pro ty, kdo – například díky dědictví – disponují nadbytečnou nemovitostí, nastávají učiněné hody. Těžkou hlavu ze situace na bytovém trhu v Česku mají zejména mladší lidé, potažmo ti, kdo nemají dostatečně vysoký hotovostní základ pro pořízení hypotéky. Nejde však o historicky novou situaci. Vzpomeňme na nechvalně známých 41 let budování socialismu, kdy stát jako o závod stavěl paneláky, ale bytů byl nedostatek, pořadníky bobtnaly a doba čekání se blížila nekonečnu.
Všechny strany, tvořící dnešní pětikoalici, se zaklínají snahou zjednodušit stavební řízení s cílem usnadnit po administrativní stránce bytovou výstavbu. Pokud se tedy nové vládě podaří zoptimalizovat nedávno přijatý nový stavení zákon tak, aby lépe sloužil všem „stavbařům“, bude to záslužný krok. Ale ani sebedokonalejší stavební zákon nepřinese spásu. Nelze čekat, že by v důsledku „lepších paragrafů“ přibývaly počty nových domů závratným tempem, poptávka po nich by prudce klesla a ceny by spadly na přijatelnou úroveň. Něco takového by se rovnalo zázraku. Kdo opravdu potřebuje či chce stavět (a má na to peníze!), cestu si nakonec najde i navzdory byrokratickým překážkám.
