Nebuďme v EU za prudiče. Kverulanstvím můžeme málo získat a hodně ztratit

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropská unie se chystá v příštích sedmi letech proinvestovat ve fondu obnovy dvacet bilionů korun. Babiš nám slibuje národní investiční plán za osm bilionů. Čím se liší? Jednou větou: velikášsky působí obojí, ale to druhé je čiré bláznovství. Národ, který má takovouto vládu, by si rozhodně neměl stěžovat na „socialistickou přerozdělovací unii“. A raději vzít rozum do hrsti.

První věc, kterou si musíme uvědomit, je skutečný objem peněz, o jejichž rozdělení se bude jednat na summitu EU příští pátek. Oněch 750 miliard euro sice téměř zdvojnásobí běžný rozpočet na roky 2021-2027, který činí 1,1 bilionu euro, ale z hlediska HDP celé unie je to jen „plivnutí do Stromovky“. Méně než jedno procento. Premiér nám sliboval dlouhodobý investiční plán za 1,4 ročního hrubého domácího produktu, na koronakrizi mluví o částce kolem bilionu korun, což dělá 15 % HDP.

Je tedy zřejmé, že ve srovnání s národními plány na boj proti ekonomické krizi jsou ty evropské řádově skromnější. Stačí dát vedle sebe dvě čísla: 20 bilionů za celou EU a 13 bilionů, jež se chystá za řešení dopadů krize utratit samotná německá vláda. To neznamená, že jde o marginálii. fond obnovy, jako všechny evropské projekty, je výrazně solidární, což znamená, že země, které jsou na tom hůře než ostatní, z něj mohou získat zajímavé sumy, jež jim zaplatí převážně Němci a Francouzi.

Nepravděpodobný hrdina. Vystrčil chytil za vlasy šanci, která se nebude opakovat

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital