Znám ho od dorostu, sledoval jsem celou jeho úžasnou kariéru a pořád říkám: Tomáš Rosický je moje srdcová záležitost. Ze všeho nejvíc jsem rád, že se po všech svých patáliích vůbec uzdravil a může hrát fotbal. Se sparťanským národem se ale neshodnu v tom, že by Tomáš měl být lídr, který Spartu potáhne a bude rozhodovat každý zápas. Na to už je v sedmatřiceti asi trochu pozdě, musel by být o trochu mladší.
Rosu rozhodně nezatracuju, ale nálepku sparťanského spasitele má neprávem. Nejde jen o zmíněný věk, překážek je víc. Jednou z nich je, že Tomáš si teď nemá na hřišti s kým vyhovět. Odvaha, originální řešení, geniální přihrávka. Žádného druhého Rosického momentálně Sparta nemá. V mých očích k němu má nejblíž Michal Sáček: umí s míčem, je zodpovědný, dokáže pracovat na velkém prostoru. Je mu teprve jednadvacet a fotbalově ještě bude růst, ovšem není to špílmachr…
