Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nechali jsme komunisty politicky žít, tak co se divíme. Komentář Marka Stoniše

Nechali jsme komunisty politicky žít, tak co se divíme. Komentář Marka Stoniše

Část mých sociálních bublin na sítích se bouří. Prezident komunista, potenciální premiér komunista a estébák, pravděpodobný místopředseda sněmovny komunista (bývalý i současný) a estébák, šéf Senátu komunista. To jsme to za těch osmadvacet let dopracovali… Kdo za to může? Ti komunisti, že nemají svědomí a nelezou dodnes kanály a místo toho se derou do funkcí? Ti komunisti, co je volili? Byl ten listopad 1989 náš, nebo vlastně jejich?

Rád při té příležitosti vzpomínám na historku, kterou svého času dával k dobrému Honza Patočka, někdejší šéfredaktor Českého deníku a syn filozofa Jana Patočky. Honza v roce 1990 pracoval ve Špalíčku, pražském sídle Občanského fóra.

Když téhož roku v létě vyzval prezident Václav Havel ve svém slavném projevu k dvaadvacátému výročí okupace k občanské odvaze a boji proti neviditelným bolševickým mafiím, které ovládají naše továrny, zemědělská družstva (ano, to byl ten projev, v němž Havel použil termín „temné slušovické žilky“) a hledají cesty, jak ulít nelegálně nabytý majetek. „Na mnoha našich náměstích jsme se v listopadu 1989 nescházeli proto, aby různé totalitní mafie dál a nerušeně devastovaly naši republiku,“ burcoval lid Václav Havel.

A lid nelenil: Pochopil Havlovu výzvu a proti bolševickým mafiím vskutku povstal. Mimo jiné tím, že volal do Špalíčku, centra revoluce, a hlásil, kde všude a jak se s komunisty potýkají. Honza Patočka jednou vzal telefon a ze sluchátka se mu ozval člověk z jakési velké továrny někde na severu Čech. „Jsou tady samí komunisti,“ hlásil. „Co máme dělat?“ Honza Patočka odpověděl: „Nevím. My je tady máme taky.“

Tento příběh je mou nejčastější odpovědí na nářky proti komunistům, kterých se ovšem tu a tam sám dopouštím. Nový režim s nimi prostě uzavřel velkou koalici, ostatně sám první předseda svobodné, polistopadové vlády Marián Čalfa, velký Havlův přítel a spojenec, byl přece elitní předlistopadový nomenklaturní kádr. Nechali jsme je žít politicky a ekonomicky mimo jiné proto, že v samotné revoluci proti komunismu komunisté nehráli žádnou vedlejší roli. Tak co se divíme – ostatně sám zázračný příběh dnešního aspiranta na předsedu vlády je v tomto ohledu nadmíru symbolický.

Nikdo to neudělá, ale byl by to asi nejlepší průzkum veřejného mínění: Co tak založit politickou stranu nebo hnutí založené na boji proti průniku (ex)komunistů do našeho veřejného života? V programu by měla pár jasných bodů, například by (ex)komunistům zakázala pracovat ve státní správě, učit na jakémkoliv typu škol, sdružovat se ve stranách komunistického typu a kandidovat ve volbách, pobírat sociální dávky a dotace atd.

No vidíte.

I když to pěkný pohled na všechny ty Falmery, Bureše, Zemany, Štěchy fakt nikdy nebude.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Další komentáře autora najdete na webu Reflex.cz

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1