Nedůvěra v prezidenta i vládu roste. Zeman je na tom nejhůř za poslední tři roky

 FOTO: TONDA TRAN / CNC / Profimedia

Vratislav Dostál

16. 07. 2020 • 19:00
KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | I když je to spíše jen taková hra, není úplně bezvýznamná. Centrum pro výzkum veřejného mínění přišlo po čase s čerstvými daty, která se týkají důvěry lidí v ústavní instituce. A pokud bychom tyto výsledky interpretovali jako reakci veřejnosti na to, jak především exekutiva zvládla koronavirovou krizi, prezident ani vláda by z toho moc dobře nevyšli. Miloši Zemanovi nedůvěřuje vůbec nejvíc lidí za poslední tři roky, vláda na tom je nejhůř od loňského léta.

Jistě, lidé tradičně nedůvěřují například Senátu nebo Poslanecké sněmovně. Obecně je u nás obliba ústavních institucí mizerná, což platí o všech snad až na obecní zastupitelstva a starosty obcí, tedy na ty instituce, které se každého z nás bezprostředně dotýkají. Přesto jsou červnová data CVVM s přihlédnutím k dlouhodobým trendům zajímavá, a to především u vlády a prezidenta. Centrum pro výzkum veřejného mínění šetření tohoto typu kvůli koronaviru od března nedělalo, a bude tudíž zajímavé sledovat, zda jsme teď svědky nějaké nové dynamiky, která může souviset třeba s očekávanými hospodářskými těžkostmi, anebo zda jde jen o výkyv.

Takže čísla: 

  • prezidentovi v červnu důvěru vyjadřovalo 44 % respondentů, z toho 12 % mu důvěřovalo „rozhodně“ a 32 % „spíše“. Nedůvěru prezidentovi vyslovilo 53 % respondentů, v tom 30 % „spíše“ a 23 % „rozhodně“; 
  • vládě důvěřovaly přesně dvě pětiny dotázaných, z toho 8 % „rozhodně“ a 32 % „spíše“. Naopak více než polovina (56 %) respondentů kabinetu nedůvěřovala (38 % „spíše“ a 18 % „rozhodně“). 

Tato čísla ještě sama o sobě o ničem nevypovídají, snad kromě toho, že – jak už to bývá – část lidí má k vládě nebo prezidentovi blíže, zatímco jiní oběma institucím nemohou přijít na jméno, případně jim jsou ukradené.

Proto je třeba přihlédnout k dlouhodobým trendům. Vláda na tom v tomto ohledu od loňského léta nikdy nebyla hůř, u prezidenta jsou to nejhorší výsledky za poslední tři roky. Miloši Zemanovi to sice může být – a zjevně také je – naprosto jedno, kandidovat na Hrad už nemůže, přesto stojí za úvahu, zda by přece jen neměl začít dělat něco jinak. Anebo začít dělat aspoň něco

Miloš Zeman je už několik měsíců, pokud ne rok a více, pro běžného občana neviditelný. Nevěnuje se domácí agendě, drtivou většinu času nevyvíjí viditelnou diplomatickou aktivitu, na západ od nás ho nikdo nikam až na výjimky nezve, na východ, tedy do Číny nebo Ruska, se naopak bojí vyjet, ať už kvůli koronavirové pandemii, anebo s ohledem na svoji kondici.

Zeman navíc téměř zmizel z médií. Sice se tu a tam ukáže v nějakém spřáteleném plátku, obecně ale platí, že nepořádá jakékoli – ať už nahodilé či pravidelné – akce pro novináře. Výsledek? Poté, co se rozkmotřil s Jaromírem Soukupem, a přestal objíždět regiony, většině lidí prakticky zmizel z očí. A byť to velká část společnosti může prožívat s úlevou, obecně vzato je to špatně. Miloš Zeman už zcela rezignoval na aktivně pojatou roli prezidenta, jeho druhý mandát se prakticky vzato smrskl na to, že je schovaný na Hradě, případně v Lánech. Podívejte se na stránky Hraduprezident poslední dobou přijímá a zasílá dopisy, podepisuje zákony a sem tam přijme někoho odjinud. Jinak nic.

Pokud už může být Zemanovi tak nějak všechno jedno, přesně opačně je na tom vláda, respektive obě koaliční strany. Premiéra čeká boj o všechno, ČSSD o politické přežití. Ano, z jednoho šetření nelze dělat dalekosáhlé závěry, přesto by měli předseda hnutí ANO Andrej Babiš, stejně jako předseda sociálních demokratů Jan Hamáček zbystřit. Obzvlášť pro ČSSD může být i malý výkyv podpory politicky fatální, což Hamáček zcela jistě ví. Však také spekuluje, jak se dopracovat k předčasným sněmovním volbám. Po případném výprasku ČSSD v těch krajských může v čele strany vcelku rychle skončit.

Pokud lze nad jedním šetřením mávnout rukou, ignorovat skoro jistě nelze – obzvlášť pokud nás čeká prohlubující se hospodářská krize – toto: podrobnější analýza CVVM ukazuje, že u všech zkoumaných institucí důvěra k nim vykazuje významnou pozitivní korelaci se spokojeností s politickou situací a s hodnocením ekonomické situace v ČR. Jinak řečeno, pokud se zemi i lidem ekonomicky daří, mají tendenci politikům více důvěřovat, a v momentě, kdy začne ekonomika stagnovat, lidé ztrácí práci, klesají jim příjmy, dostávají se do sociálních a ekonomických problémů, důvěra v politiky jde rychle dolů. A to bez ohledu na to, kdo za potíže skutečně nese odpovědnost. Pokud dojde na takový scénář, Babišovi nemusí být nic platné několik let trvající uplácení vybraných sociálních skupin voličů. Lidé totiž nevolí z vděku, natož za to, jak bylo. Zajímají je vyhlídky a budoucnost.

SDÍLET