Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Největší cenová bublina v historii? Bitcoin přinesl zlom, brzy ale přijde pád. Komentář V. Pikory

Největší cenová bublina v historii? Bitcoin přinesl zlom, brzy ale přijde pád. Komentář V. Pikory

Nejspíš jsme právě svědky něčeho, o čem se jednou bude psát v učebnicích ekonomie a financí. Bitcoin trhá jeden rekord za druhým. Brzo ráno vyskočil kurz nad 9 700 dolarů. Během následující hodiny se ale propadl pod 9 300 dolarů, aby následně začal opět šplhat směrem k 10 000 dolarů. To je šílené tempo. Od začátku roku si už připsal 850 %. Ten, kdo naskočil do vlaku jménem bitcoin 12. listopadu, už vydělal 64 %. Toto je nejspíš největší cenová bublina na trzích za několik stovek let. To ovšem neznamená, že nemůže bitcoin vyletět ještě výš nad 10 000 dolarů. 

Poptávka je totiž ohromná. Každý se chce svézt na rostoucí vlně. Tento víkend byl asi zlomový. Provozovatel jedné z bitcoinových peněženek oznámil, že mu za poslední tři dny přibylo 300 000 uživatelů. Jen u této firmy tak každou hodinu naskočí do spekulací přes 4 000 lidí. Podobných firem jsou mraky. Došlo to tak daleko, že mi o víkendu hlásila jedna starší kadeřnice, která je u internetu sotva dvakrát do týdne, že už i ona by spekulovala. Alespoň trochu. Prý jen pár tisíc. Spekulují tedy i lidé, kteří před měsícem ještě o existenci bitcoinu ani netušili. Když tu ale každou hodinu máte pár tisíc lidí, kteří si zkusí zaspekulovat řádově s pár tisíci korunami, už to je to poptávka několika miliard korun každý den i při stávající rekordně vysoké ceně. To tlačí kurz výš a výš. 

Nepochybuji o tom, že za těchto okolností se velmi rychle dostaneme nad 10 000 dolarů. Dosud ve hře nejsou instituce. Ty zatím nechtěly svěřené peníze investovat do – z jejich pohledu - něčeho „tak divného“, jako je kryptoměna. Jenže už v prosinci se bude s futures na bitcoin obchodovat na skutečné velké burze, na které instituce běžně investují. V tu chvíli může poptávka vyrůst i na několikanásobek. I mnozí klienti budou pod dojmy z bitcoinu tlačit na instituce, aby jim nevydělávaly jen pár procent na obligátních akciích či dluhopisech a šly do něčeho zajímavějšího. Nikdo neví, co to udělá. Už se ozývají hlasy o nutnosti regulace, o negativních ekologických aspektech těžby kryptoměn a podobně. Kryptoměny už jsou velkou konkurencí klasických cenných papírů. Mnoha klasickým obchodníkům s klasickými cennými papíry proto kazí obchody a lezou jim do zelí. 

Protahovat trend a vsadit si na to, že v lednu budeme s bitcoinem nad 12 000, je extrémně rizikové. Já očekávám, že před Vánocemi si mnozí budou chtít takzvaně vyčistit pozice a vybrat zisky. To by mohlo poslat kurz dolů. Navíc je dobře zdokumentováno na historických datech, že u každé velké bubliny začíná jít do tuhého, jakmile začínají investovat lidé, kteří normálně o burzu nejeví nejmenší zájem – prostě laici. Víme, že bitcoin umí spadnout o desítky procent během chvilky. To může být příležitost k nákupu. Je to ale rozumné, když nepochybuji o tom, že celkově jde o bublinu, a to podle dostupných dat možná největší v historii? Je to tedy sázka na to, že v lednu vyberete zisky a prchnete dříve, než bublina splaskne. Vyjít to může. Ale nikde není psáno, že to stihnete.

Kromě bitcoinu pozorujeme další zajímavou věc, a tou je dolarová výnosová křivka. Investoři měří její sklon tím, že od sebe odečtou desetiletý výnos státního dluhopisu a tříměsíční sazbu peněžního trhu. Čím větší číslo získáte, tím více podle teorie trh sází na růst ekonomiky. Naopak čím blíž jsme nule nebo dokonce pod nulou, tím větší je pravděpodobnost recese. No, a to je ono. Sklon křivky je nyní nejnižší od roku 2008. A teď je otázkou, jak současnost vnímat. Buď se blíží krize, nebo je situace kvůli nedávnému kvantitativnímu uvolňování „jen“ nestandardní? Trhy zatím věří tomu příjemnějšímu. To ale nemusí vydržet, až splaskne bitcoin. Prasknutí bitcoinové bubliny se může složit se signálem vysílaným výnosovou křivkou a stát se rozbuškou. Začínám být nervózní.

Doma mezitím klid. Ráno koruna otestovala hladinu 25,40 CZK/EUR. Tady se odrazila ke 25,44 CZK/EUR, aby se následně opět vracela k otevíracím hodnotám. Z většího nadhledu tak koruna vlastně nic nedělala, protože na stejných hodnotách byla i v pátek. Z nadhledu jednoho měsíce je však o 20 haléřů silnější. Trend je jasný. Koruna směřuje k silnějším hodnotám a ještě do Vánoc by se měla dostat pod 25,30 CZK/EUR. Na větší posílení bych si však kvůli svátkům nevsadil. Konec roku obyčejně přináší vyšší volatilitu kurzu a je dost možné, že mnozí spekulanti vyberou své zisky a koruna nakrátko trochu oslabí.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1