Němec: Kdo si vezme psychotické zabijáky z IS? | info.cz

Články odjinud

Němec: Kdo si vezme psychotické zabijáky z IS?

KOMENTÁŘ LUMÍRA NĚMCE | „Kam s ním?“ je název jedné z povídek Jana Nerudy, ve které autor řešil co udělat se slámou ze starého slamníku. Po porážce takzvaného Islámského státu musíme podobný problém řešit i my – Evropa, respektive civilizovaný Západ. Nejedná se o starou slámu, ale o bojovníky IS, jejich rodinné příslušníky a podporovatele, které nikdo nechce.

Podle zástupce severosyrských Kurdů žije v táboře na severu země víc než devět tisíc cizinců blízkých členům teroristické skupiny Islámský stát. Mezi nimi jsou ženy a 6500 nezletilých. A podobných táborů je na území syrského Kurdistánu víc.

Už během mého pobytu v Sýrii v roce 2015 jsme s Kurdy z jejich milic YPG a YPJ řešili problémy v souvislosti s uprchlíky a zajatými bojovníky IS. Kurdové nás žádali o pomoc s poskytováním pomoci pro asi 800 000 lidí, kteří tam v té době byli. Chtěli materiální podporu a na oplátku nabízeli spolupráci při odhalování a identifikaci příslušníků Islámského státu v Evropě. Měli k dispozici velké množství informací o Evropanech, kteří v Sýrii působili dlouhodobě v řadách IS, i o těch, kteří se tam otočili jen na pár měsíců a pak se vrátili.

V roce 2015 a 2016 se Kurdové s velkou nadějí obraceli k evropským státům a doufali, že Evropa ocení jejich přínos v boji a podpoří na to konto jejich snahy o autonomii. Věřili, že se jim dostane uznání a mezinárodní politické pomoci. Za to byli ochotní nejenom pomáhat při odhalování a eliminaci buněk IS v Evropě, ale především nasazovat životy v první linii v Sýrii i Iráku.

Žádné zásadní podpory se jim ovšem nedostalo. Nejenom, že jsme jim nepomohli materiálně, ale ani jsme je nepodrželi politicky. Konkrétně v Česku to bylo skvěle vidět při otevření kanceláře YPG v Praze v roce 2016. Ta začala s velkými plány, ale po pár měsících v tichosti ukončila činnost. Její zástupci v ČR „narazili na zavřené dveře“, jak v té době uvedl deník Právo. Snahy Kurdů mezi místními politiky vyvolaly zkrátka malé zděšení a bylo jim jasně dáno najevo, že jejich působení na našem území je nežádoucí.

Některé západní státy jsou ke Kurdům vstřícnější než Česko, ale obecně se dá říct, že jakákoliv podpora je nežádoucí, protože spolu s ní musíte vždy odhadovat i reakci tureckého vládce Erdogana, kterého si Evropa netroufne popudit a naopak mu poklonkuje.

Zpět do současnosti. Také nyní Kurdové doufají, že jim pomůžeme s „řešením“ zajatých příslušníků IS a jejich rodin. Mají ovšem na mysli skutečnou podporu a ne pár stanů a balíčků s potravinami. Nikdo nemá zájem se dlouhodobě starat o bandu psychotických zabijáků a jejich rodiny. Samozřejmě, že nechat je na území syrského Kurdistánu, by pro nás bylo to nejjednodušší řešení, ale obávám se, že pro Kurdy je tato alternativa nepřijatelná. A po tom, co zakusili, jak se k nim chováme, není divu. 

Otázkou „kam s nimi?“ by se měli zabývat politici a neměli by s tím příliš otálet. Jinak by se taky mohlo stát, že Kurdům dojde trpělivost, jednoduše pohrobky IS a jejich blízké přivezou na turecké hranice a řeknou: „Jděte tímto směrem“. Dokážu si z řady důvodů představit, že Erdogan se k těmto lidem nezachová macešsky a umožní jim dočasný pobyt v uprchlických táborech na území Turecka, aby se po nějaké době mohli v klidu vrátit do Evropy jako uprchlíci.

To, že tento problém může nastat, bylo jasné již dávno, ale zřejmě se tím nikdo neměl potřebu zabývat. Nelze ale donekonečna strkat hlavu do písku a tvářit se, že problém neexistuje. Stejně tak nemůžeme doufat, že tento problém za nás vyřeší někdo jiný. Pokud nezačneme se syrskými Kurdy jednat a nenabídneme jim pomocnou ruku, tak se nám to za pár let ošklivě vymstí. A že problém vyřeší kolemjedoucí mlíkařka, jako tomu je v Nerudově povídce? To sotva.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud