Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Německá „Jamajka” jde do finále. Na nový kabinet si ale Němci ještě počkají. Komentář Igora Záruby

Německá „Jamajka” jde do finále. Na nový kabinet si ale Němci ještě počkají. Komentář Igora Záruby

Všeobecné volby v Německu, které se odehrály 24. září, udělaly tečku za velkou koalicí vítězného uskupení CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD). Zároveň „odsoudily” Spolkovou republiku k jamajské koalici, tedy k triumvirátu CDU/CSU plus Svobodní (FDP) a Zelení. Na této sestavě se od té doby pracuje, přičemž podle staronové kancléřky Angely Merkelové má být hotovo do nadcházejícího víkendu. Deník Die Welt dokonce uvedl, že první konkrétní výsledky mají být známy v pátek, a to v podobě písemných ujednání.

Paradoxem je, že největším nebezpečím pro rýsující se křehký svazek nejsou partneři zvenku, čili liberálové a Zelení, nýbrž vztahy v sesterském uskupení CDU/CSU.

Zelení, kupříkladu, jsou ochotni ustoupit, pokud jde o opuštění technologie spalování uhlí v elektrárnách. Jejich předsedkyně Simone Peterová doslova uvedla, že pro stranu není důležité, zda se odchod od uhlí odehraje do roku 2030. Za prioritu označila snižování emisí oxidu uhličitého. Tady je cílem hodnota nižší o 40 procent proti roku 1990.

Stejně tak netrvají Zelení na ukončení provozu automobilů se spalovacími motory, opět do roku 2030. V tomto případě jde spíše o uznání vlastních sil než o vycouvání z plánu. Sami zelení na prosazení tohoto radikálního kroku hlasy mít nebudou, a CSU jim to rozhodně usnadnit nemíní. Dá se tak usuzovat z vyjádření jednoho z jejích špičkových politiků, dosavadního ministra pro dopravu a digitální infrastrukturu Alexandera Dobrindta, že nesmyslné termíny jsou k ničemu. Jeho slova jsou v příkrém kontrastu k postoji šéfa CSU Horsta Seehofera, který se domnívá, že původní „zelený” plán skoncovat s tradičními palivy v autech do roku 2030 si zaslouží pozornost a podporu.

FDP v daném směru spíše vyčkává, její prioritou je to, jak bude vypadat v příštích letech daňová zátěž pro občany a firmy. I tyto črty mají být oznámeny v pátek.

Nicméně zpátky k CSU. V jejím čele stále sedí Seehofer, ale na jeho post se dere Markus Söder. Ten je bavorským ministrem financí, zemského rozvoje a vlasti - a ve svých padesáti letech nadějí nemalé části CSU na „lepší zítřky”, doma a na federální úrovni. Jasně to dává najevo mladší členská základna Junge Union, která volá po Seehoferově odstoupení. Koho chce místo něj, je nabíledni.

Opce je následující - Seehofer by měl získat post ve spolkovém kabinetu, Söder má převzít vedení křesťanských socialistů. Více by mohlo být známo 18. listopadu, kdy zasedá zemská frakce CSU a vedení partaje v Mnichově.

Merkelová nebere tyto půtky na lehkou váhu. Situaci se snaží mírnit varováním, že Jamajka je už takto hodně křehká. Zřejmě natolik, že by to mohlo až znamenat - dojde-li ke krachu námluv - konec jejím čtvrtým kancléřským ambicím. Netají se tím třeba Spiegel Online. Za toho stavu by bylo rozviřování rozbrojů ve vlastních řadách hodně riskantní, zkušená politička velí proto podle své letory „vyčkat” a potíže „vysedět”.

Sedm týdnů, které od voleb do Spolkového sněmu uplynuly, se mezitím podepsaly na trpělivosti voličů. Institut Insa pro nejčtenější list Bild zjistil, že popularita všech tří aktérů mezi oslovenými respondenty oslabila. CDU/CSU se těší momentální přízni 31 procent, FDP spadla na 10,5 procenta, Zelení se propadli na 8,5. Volební výsledky byly v tomto pořadí 32,9, 10,7 a 8,9 procenta. V táboře poražených (či těch, s nimi nikdo vládnout nehodlá), posílily SPD, Levice a AfD.

I to je signálem, že času není nazbyt. Tím spíše, že politická ujednání musejí ještě upravit expertní skupiny a schválit je členské základny Svobodných a Zelených. Jisté tudíž je, k dosavadním týdnům licitací, pokud vše dobře půjde, ještě nějaké další přibydou. 

     

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744