Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Německo pluje do nechtěného, ale bezpečného přístavu. Komentář Igora Záruby

Německo pluje do nechtěného, ale bezpečného přístavu. Komentář Igora Záruby

Šance na obnovení velké koalice CDU/CSU a SPD je záchranným kruhem pro Angelu Merkelovou, comebackem Martina Schulze a způsobem, jak se vyhnout předčasným volbám, což nakonec nejspíš převáží.

Německá kancléřka Angela Merkelová se probrala. Sice pod tlakem okolností, navíc nikoli příznivých, ale probrala. Pouhých pár dní poté, co se jí pod rukama rozpadla varianta tzv. jamajské koalice v sestavě CDU/CSU, FDP a zelení, a prakticky ihned, co dala najevo jistou ochotu k licitacím o pokračování velké koalice sociální demokracie SPD (do té doby odmítavá, nebo chcete-li taktická), vžila se předsedkyně CDU do role lídra. Začala jednat a mluvit.

Ponechme stranou, proč se začala „manažersky” chovat až nyní – jamajskou koalici brali všichni jako hotovou věc, k níž byly zmíněné tři partaje prakticky odsouzeny. V průběhu námluv jako by Merkelovou ani nebylo slyšet, což jí vyneslo výtky nejen od zamýšlených partnerů, nýbrž také od CSU a mateřské CDU. Aktuálně, v přímém ohrožení vlastní politické kariéry, protože za krach Jamajky sice nese formální odpovědnost FDP, ovšem kancléřce tento nezdar nikdo neodpáře, je Merkelovou nejen slyšet. A to rovnou při kladení si podmínek.

Důvody jsou nasnadě. V průběhu minulé dekády, tedy přímo pod vedením Merkelové, se tradiční německá pravice a levice v podání obou „lidových” stran CDU a SPD, čili subjektů, které dosahují ve všeobecných volbách zisku minimálně 20 procent, k sobě výrazně přiblížily. Jedním k faktorů bylo bezesporu vládnutí ve velkých koalicích v letech 2005 až 2009 a následně od roku 2013. Obě periody nebyly ukázkami par excellence, přesto znamenaly etapy relativního klidu a okamžiky, kdy se Spolková republika například dostala do stadia přebytků v rozpočtech veřejných financí. Poklidné vody rozčeřily až přede dvěma lety propukající imigrační krize a letos příchod dlouholetého šéfa Evropského parlamentu Martina Schulze do Berlína, jenž vyústil v jeho nominaci na vyzyvatele Merkelové a instalování do čela SPD.

Faktor Schulz, jenž dokázal vrátit socialistům někdejší popularitu, třebaže ne na dlouho, přivábil do ní nové členy a dokázal kancléřce docela úspěšně zatápět, i když poněkud nesourodě a především populisticky, se teď ukazuje jako klíčový.

Předně nebýt jeho přehodnocení původní, těsně povolební pozice, že se vidí s SPD v opozici, balila by si Merkelová nejspíše kufry. Přestože spíše teoreticky než prakticky, protože Německo, natož CDU, za ni nemá náhradu. Krize, do níž se „pojamajsku” dostala, byla však pro ni nejtěžší ranou za dobu od příchodu k moci – a mnozí ji začali v podstatě právem odepisovat. I třeba z toho pohledu, zda nebylo dosavadních 12 kancléřských etap dost a není-li čas na změnu.

Schulz, který to pro změnu dost dobře myslel s odchodem do opozičních lavic upřímně, si může mnout ruce. Z jasné vidiny sestupu z exekutivy je rázem comebackem na výsluní. Tím spíše, že pro pokračování velké koalice je očividně i prezident Frank-Walter Steinmeier, který se v ní uplatnil coby ministr zahraničí. Dobře ví, že stabilnější uskupení, jehož si žádá jak federace, tak Evropská unie, prostě v Německu není.

Z patové situace do stavu republiky s vládou má dostat Německo – podle Merkelové – dohoda CDU/CSU a SPD na pokračování minimálně vyrovnaného rozpočtu, změny v pravidlech pro letité dorovnání mezi západní a východní částí federace, či vyšší přídavky na děti. S ohledem na programové teze obou táborů nejde o nepřekonatelné překážky, ačkoli ďábel může číhat v detailech. Ze stranických řad jdou zatím taktické výstřely typu „Merkelová nám nemá co diktovat” (porýnská SPD), případně držme se povolební taktiky (mladí socialisté Jusos).

O tom, že se prvotní plán A může zvrtnout, se už německá politická scéna poučila. Případný návrat SPD do hry je zase potvrzením starého pravidla, že nikdy neříkej nikdy.

Ano, sladění postojů CDU/CSU a socialistů spěje do velkokoaličních vod, které mají plusy, stejně jako minusy. Jenže také jednu velkou výhodu v tom, že se Spolková republika vyhne předčasným volbám, které pár měsíců po zářijovém hlasování a rozložení voličské obliby nedávají žádnou záruku, že by se preference radikálně změnily a Německo se hnulo z bodu nula.

 

Skupinka cizinců v centru Prahy brutálně napadla číšníka. Šli na něj v sedmi, je ve velmi vážném stavu

Pražští kriminalisté hledají skupinu sedmi mužů, zřejmě cizinců, kteří v sobotu večer napadli číšníka na zahrádce restaurace ve Vladislavově ulici. Muž skončil ve velmi vážném stavu na jednotce intenzivní péče a podstoupil operaci hlavy. Za těžké ublížení na zdraví a výtržnictví hrozí pachatelům v případě odsouzení až deset let vězení.

Na webu zveřejnili policisté fotografie všech sedmi podezřelých i video z napadení, které se odehrálo na náměstíčku u obchodního centra Quadrio. Záběry najdete na konci článku.

Číšník se dostal do konfliktu s hledanými poté, co je upozornil, že nemohou na zahrádce konzumovat donesený alkohol. "Skupina sedmi mužů zaútočila na personál restaurace, jednoho číšníka povalili na zem a tam ho začali mlátit pěstmi a kopat do něj. Když poškozený zůstal bezvládně ležet na zemi, tak podezřelí z místa utekli na tramvaj číslo 14 a odjeli směrem na Karlovo náměstí," popsal napadení mluvčí policie.

Link

Kriminalisté na základě dosavadního vyšetřování předpokládají, že podezřelí jsou cizinci, kteří by mohli bydlet v hotelu, penzionu či jiném typu ubytování v Praze nebo okolí. "Proto prosíme především recepční a všechny jiné svědky, jestli muže viděli nebo vědí, kde by se mohli nacházet, ať kontaktují tísňovou linku 158," uvedl mluvčí.

4934827:article:true:true:true

4934826:article:true:true:true

4934825:article:true:true:true

-1