Články odjinud

Neříkejte Okamurovi extrémista. Je to jen Tomíček. Komentář Petra Holce

Neříkejte Okamurovi extrémista. Je to jen Tomíček. Komentář Petra Holce

Žil jsem v komunismu dvacet let a osobně si myslím, že jsme měli i komunisty v roce 1989 „odsunout“, jen úplně nevím kam: komunistů se tehdy zbavovali i ve všech okolních zemích a Rakousko ani Bavorsko se o ně nehlásilo a mlčely i USA. Okamurovi bychom zase mohli v rámci „odsunu“ nabídnout nižší diplomatický post v nějaké příjemné zemi s tolerantním náboženstvím, napadá mě třeba Irán nebo Pákistán.

Už se to totiž dnes zapomnělo, ale „Moravák z Tokia“ začínal jako hlasatel multikulturalismu, co chce do Česka dovážet pracovní sílu, protože jsou podle něj Češi líní. A v rámci náboženské tolerance taky navštívil londýnskou mešitu, kde nechal zahalit svou přítelkyni a promluvil s imámem o Alláhovi. Pak mu ale někdo poradil, že tudy cesta k politické moci v méně tolerantním Česku nevede, a začalo být fakt zle.

Nechme stranou komunisty, ti jsou naší politickou konstantou popírající nejen zdravý rozum, ale i biologii. Nejspíš patří do Národního muzea. Je ale extrémista Okamura? Do sněmovních voleb šel hlavně se slibem referenda o vystoupení Česka z EU plus dalšími svými šlágry, samozřejmě včetně imaginárních migrantů. Referendum o členství v EU ale slíbili a lidem nakonec i dali i britští Konzervativci a taky jim nikdo neříkal extrémisti.

A podívejte, co se nakonec i stalo: pro vystoupení své země z EU hlasovala víc než polovina Britů. Jsou snad kvůli tomu extrémisti? A jsou extrémisti i Švýcaři, protože nedávno stáhli žádost o členství v EU? A co teprve Norové, jinak příkladní a pohádkově bohatí občané? Ti odmítli členství v EU hned dvakrát! Nečlenství v EU možná znamená extremismus v Bruselu, protože znamená i míň peněz do společné kasy, jinak ale jde o stejně legitimní názor, jakým je členství v EU. Té by ostatně nejvíc pomohlo to, kdyby si to uvědomili právě v Bruselu.

Ano, Okamura je určitě extrémista v tom smyslu, že se v politice vždy pohyboval na hraně zákona organizačně. Jeho Úsvit, s nímž vtrhl do Sněmovny poprvé, skončil tunelem a trestními oznámeními kvůli rekordně rychlé privatizaci státních milionů za volební hlasy. V tom ostatně splnil svůj volební slib o konci „bordelu“, přes 100 milionů korun skutečně zmizelo nadmíru čistě bez „bordelu“. Okamura je určitě extrémista i rétoricky, nikdo za vteřinu z pusy nevystřelí víc slov než on. A navíc nejvíc milých slov, vzpomínáte ještě na venčení prasat u mešit?

Jinak je ale SPD politicky stejně nezávadná jako ti, kteří ji nejvíc viní ze závadnosti. Nebo aspoň oficiálně podle ministerstva vnitra, které u nás rozhoduje o nebezpečnosti politických stran. A to zatím SPD nezrušilo, jako předtím zrušilo třeba neonácky Tomáš Vandase. Takže zatím nezrušilo ani hlas víc než 10 procent voličů, kteří Okamuru zvolili v demokratických volbách. I to je demokracie.

SPD je jistě příšerná banda i bez zoufalců v maskáčích, co se pak ze sebe hroutí jako Martin Stehlík. A vzít Okamuru do vlády je nejkratší cesta do blázince, případně do vězení. Přesto: SPD je možná plná mentálních extrémistů, politicky ale zůstává oficiálně nezávadná. A mimochodem: jestli je Okamura politicky skutečně závadný a je potřeba se ho proto zbavit, neexistuje lepší způsob než ho vzít do vlády.

Podívejte se nejen do Finska: podobně jako u nás Okamura se tam před časem stali volební senzací Opravdoví Finové. A protože Finové mají s demokracií přece jen o něco delší zkušenost než my, vzali Opravdové Finy do vlády. A ti se z toho začali záhy hroutit podobně jako Stehlík a rozpadli se jako Úsvit. Třeba si stejnou příležitost zaslouží i náš oportunista „Tomíček“, před nímž by do krytu zalezl i „rakeťák“ Kim Čong-un. Aspoň by pak měl zase čas na psaní knížek.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud