Neusser: Jednota českého sportu

HalfPageAd-1

Filip Neusser

06. 07. 2020 • 22:24

KOMENTÁŘ FILIPA NEUSSERA | Ať už si o mediálně propírané kauze sportovních dotací myslíme cokoli, český sport má celkem jasno. Miroslav Jansta, jeden z obžalovaných a účastník tohoto spletitého příběhu, stále požívá mezi sportovci i jejich svazy neochvějnou důvěru. Téměř všichni delegáti valné hromady České unie sportu (ČUS), kteří reprezentují více než milion členů, mu totiž při nedávné volbě předsedy dali svůj hlas a na další čtyři roky ho zvolili šéfem největší zastřešující sportovní organizace. 

Mobile-rectangle-3

Pavučina vztahů kolem financování českého sportu je samozřejmě spletitá, figuruje v ní spousta peněz i lidí. Je však evidentní, že dobře informovaní sportovní činovníci o Janstových čistých úmyslech nepochybují, a proto mu volbou do čela ČUS opět vyjádřili silnou podporu. To je v čase katarze, kterou náš sport nyní prochází, jasná zpráva. Co to vlastně znamená? Jansta se během své kandidatury jasně profiloval i ostře vymezil. Jednoznačně se postavil na stranu kolektivních sportů, které jsou ve financování své činnosti ve srovnání se sporty individuálními fakt podhodnocené. Chce také získat více peněz pro centra pro mládež, která jsou líhněmi našich nejlepších sportovců. A jako prioritu pro následující období vypíchnul ty kolektivní sporty, které se účastní mezinárodních soutěží.

Kdo je Filip Neusser?

Bývalý profesionální pozemní hokejista, který patřil k nejlepším brankářům na světě. V současnosti působí jako trenér reprezentace žen. Angažuje se ve sportovním prostřední a zejména v problematice financování sportu. Bývalý poradce ministra obrany a člen pléna ČOV.

 

Valná hromada ČUS se také nesmlouvavě opřela do současné profilace a aktivit Českého olympijského výboru, který se v době koronavirové krize v podstatě ztratil. Zřejmě v důsledku zrušení letní olympiády navíc oslabil i hlavní pilíř své existence, jíž je právě olympiáda a šíření myšlenek olympionismu. Místo nich teď tedy Český olympijský výbor zapojuje do sportování „národ“ a pečuje o veřejné zdraví a dlouhý život občanů České republiky, což je v jeho případě jen prázdné PR za peníze sportovců. Jsou z toho sice dobře patrné ambice ospravedlnit nyní svou nákladnou existenci, je to ovšem jen vyhazování peněz. Střešní organizaci českého sportu totiž již máme, a je jí právě ČUS. A máme dokonce i zbrusu novou instituci, která má mandát rozdělovat sportovní dotace. Tou je pro změnu Národní agentura pro sport, které bychom měli dát šanci ukázat, že to umí dělat líp.

Českému olympijskému výboru tedy nezbývá, než se co nejrychleji vrátit ke své roli a zabývat se tím, proč byl zřízen a co za něj taky nikdo udělat nemůže ani neumí. A tím je šířit v duchu olympijské charty myšlenku olympionismu a ne se pořád tvářit, že je nějak „lepší“ než ostatní sportovci. To totiž český sport trvale jen poškozuje. Česká unie sportu kvůli tomu na své valné hromadě zvažovala ukončit v Českém olympijském výboru své členství, nakonec však vůči jeho vedení vyslala jen varovný signál. Své vyslance v ČOV zavázala prosazovat změnu jeho stanov a pokusit se tak tuto organizaci demokratizovat a taky více otevřít diskuzi o jejím dalším směřování. Doufejme, že tím zahájíme cestu změny, která přijde zdola od sportovních svazů a jejich členů.

SDÍLET

Billboard-bottom-1