Nová definice pokrytectví. A taky naší situace: Babiš na Národní. Komentář Vratislava Dostála

Výjimečně v osobnějším tónu uvažuje Vratislav Dostál v krátké glose o odkazu sametové revoluce. Co to vlastně dneska – krátce před jmenováním Andreje Babiše předsedou vlády – znamená připomínat si tehdejší události?

Bylo mi třináct, z tehdejší doby si toho příliš nepamatuji. O to víc jsem pak hltal informace o událostech listopadu 1989 z memoárů, odborné literatury nebo filmových dokumentů. Přesto si matně vzpomínám, kterak se doma tehdy ta sebevražda řešila. Jak by také ne. Až zpětně jsem si onen tragický příběh aspoň v náznacích rekonstruoval.

Velké dějiny se na periferii českých zemí projevují vždy se zpožděním a zpravidla méně dramaticky, přece jen, daleko od centra dění byly k dispozici jen kusé a zprostředkované informace, i zde chce navíc jen málokdo skončit na straně poražených, pro českou náturu tak typická vyčkávací taktika se tu proto projevuje snad očividněji, spousta lidí má tendenci čekat, kam se situace vyvine, ostatně i proti komunistům jsme se pustili většinově do boje až poté, co byli na kolenou. Antikomunismus, všechny ty mobilizace proti levici a strašení před údajným návratem před listopad 1989 mají původ zde, jejich zdrojem a živnou půdou není nic menšího, než naše tíživá výčitka svědomí.

Krátce po sametové revoluci spáchal ředitel gymnázia v České Třebové sebevraždu. Tak či onak se v tom tehdy interesovala legenda českého filmu Jiří Krejčík, jehož konfrontace studentů s ředitelem přímo před kamerami nejspíš k tragické události přispěla. Tehdejší ředitel neunesl nařčení ze spolupráce s StB a udusil se v lednu 1990 v garáži zplodinami z výfuku svého auta. I sám jindy přísný Krejčík nejspíš zaváhal, a Česká televize tehdy jeho materiál raději – a z pochopitelných důvodů – neodvysílala.

sinfin.digital