Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nová koalice se vysedět nedá. Ani ta německá. Glosa Igora Záruby

Nová koalice se vysedět nedá. Ani ta německá. Glosa Igora Záruby

Udělala jsem, co jsem mohla. Těmito slovy shrnula včera večer ve veřejnoprávní televizi ARD krach rozhovorů o vytvoření jamajské koalice CDU/CSU, FDP a zelených Angela Merkelová. Tedy předsedkyně CDU, dosluhující kancléřka a žena usilující o čtvrtý mandát v řadě. A dodala, že nevidí žádný důvod, proč by měla rezignovat. Ba co více, v případě, že budou vypsány předčasné volby, což se jeví jako pravděpodobné, má v úmyslu vést svou stranu do dalšího volebního klání.

Pomiňme v tuto chvíli, zda je nové všeobecné hlasování receptem, jak zajistit Německu a potažmo Evropské unii potřebnou stabilitu, a pozastavme se nad rolí samotné kancléřky. Nebo přesněji nad metodami, které dosud používala – a které chce očividně používat dále.

Protože cesta spíše pasivního vyčkávání, snaha vyhýbat se střetům a těžit hlavně z minulosti (spíše než přicházet s novými věcmi), která Merkelovou proslavila, podle všeho narazila na realitu, která si žádá něco k tomu. Na potřebu přesvědčit zamýšlené koaliční partnery neotřelými myšlenkami, zajímavými nápady, moderně formulovanými cíli. To se nestalo.

Tvrzení, že udělala vše nutné, předcházel totiž těsně po zářijových volbách výrok, že kancléřka „nevidí nutnost, aby se něco dělalo nějak jinak”. V kontextu krize, jež právě nastala, jde o prohlášení vpravdě fatální.

Protože opak je pravdou, a pokud si to Merkelová neuvědomuje, její čas vypršel. To, co bylo dříve jejím plusem, se stalo minusem. V jejím podání odpolitizovaná politika si žádá politizaci. FDP, která licitace skrečovala, se k tomuto požadavku otevřeně hlásí.

Dílčí úspěchy, jichž Angela Merkelová v minulosti dosáhla, vyústily v chybu v podobě kolapsu jediné možné německé vládní varianty. Tamní média váží slova, ale poselství je jasné: vše zlé je k něčemu dobré a „cosi nového čeká přede dveřmi”. Vysvětlovat obsah toho konstatování není potřeba…

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744