Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Novináři se nestřílejí, většinou. Jak je to v Česku? Komentář Bohumila Pečinky

Novináři se nestřílejí, většinou. Jak je to v Česku? Komentář Bohumila Pečinky

Atmosféra na Slovensku v minulém týdnu připomínala zemi po výbuchu atomové pumy. Příčinou bylo zastřelení novináře Jána Kuciaka (27) a jeho partnerky. Způsob provedení a nálezy na místě činu naznačují, že šlo o objednanou popravu.

Kuciak byl investigativní novinář z Aktuality.sk, který v posledních měsících psal o korupci ve firmách napojených na stát. Na podzim mu vyhrožoval podnikatel M. K., napojený na vládní hnutí Smer. Kuciak to nahlásil na policii, ale koncem roku si na Facebooku povzdechl, že ani 44 dní od podání stížnosti nemá kauzu přidělenou konkrétní policista. Dva měsíce nato byl zavražděn.

Z reakcí slovenských politiků a veřejné sféry je patrné, že tentokrát slovenské elity odmítají akceptovat vpád mafie do veřejného života a celá záležitost bude vyšetřená. Na rozdíl od událostí z minulých let, kdy si mezi sebou vyřizovalo účty podsvětí a zůstaly za nimi desítky mrtvých.

Ze západu na východ

Jaká je situace v Česku? Můžeme se na to dívat optikou toho, jestli je sklenice s vodou poloplná, nebo poloprázdná. Když se díváme ze západu na východ, musíme konstatovat, že mafianizace veřejného života na Slovensku je mnohonásobně vyšší.

Čas od času sice přijede na sjezd české sociální demokracie premiér Robert Fico a všichni jsou okouzleni jeho dobře šitými obleky a razantním projevem. Ve skutečnosti za jeho vlády došlo k výraznému propojení státu a soukromých firem, jež tvoří zvláštní kartel, který mezi sebe nikoho nepustí. Výstižně tento model popisuje slovenský novinář Marek Vagovič v knize s příznačným podtitulem: Ako predal Fico krajinu oligarchom.

Česko se v tomto směru nemusí cítit nadřazené, protože na rozdíl od Slováků si toho největšího oligarchu (člověka spojujícího hospodářskou, politickou a mediální moc) zvolilo přímo do svého čela. Jestli zde slovenský model ve stylu omezené konkurence zapustí, nebo nezapustí kořeny, o to se v Česku teprve povede politický zápas.

Z východu na západ

Pokud se ovšem na českou situaci díváme z východu na západ, kde z našeho pohledu leží Německo, musíme říct, že česká veřejná sféra je rovněž prolezlá podivnými lidmi. Pravda, není to zrovna podsvětí, ale něco, co by se dalo nazvat polosvět.

Mezi praktiky klasického podsvětí patřilo vydírání, zastrašování a zabíjení politických konkurentů, spojené se jmény jako Krejčíř, Mrázek a Pitr.

První jmenovaný byl „vyemigrován“, jak by se dal označit jeho odchod do Jihoafrické republiky. Druhý byl zastřelen, přičemž jeho vražda vyhovovala jak zájmům státu, tak lidem z okolí Andreje Babiše, jak popisuje ve své knize Boss Babiš novinář Jaroslav Kmenta.

Třetí z volné party, Pitr, několik let seděl ve vězení a dnes se rozhodl zaplout do měšťanských salónů, stal se obchodním partnerem bývalých Babišových firem, a dokonce si koupil malé rádio. Skutečné české a moravské podsvětí bylo následně bezpečnostními složkami zatlačeno mimo veřejnou sféru.

Polosvět

V České republice však existoval mimořádně silný jiný fenomén, který vedl k rozbití systému tradičních politických stran – polosvět těch, co se nazývali politickými podnikateli. Základní metodou jejich práce bylo přisátí na stát a hledání výhod od těch, kdo měli informace, tedy vliv, což zpětně přineslo peníze.

Jména jako Janoušek, Hrdlička, Rittig, ale také Sekyra vyvolala naštěstí takový odpor veřejnosti, že to vedlo k protikorupční vlně. Ta zase naneštěstí přivedla k moci lidi, kteří nás svými střety zájmů a ignorováním zákonů zatlačili víc na Východ než v éře lidí z polosvěta.

U Holubů

Mafianizace veřejného života nemá jen vnitřní, ale i zahraniční podněty. Když v roce 1993 česká policie udělala bombastický zátah na ruskou mafii v pražské restauraci U Holubů, pohoršovala se většina novinářů nad tím, že akce neměla skutečné výsledky.

Měla však odstrašující účinek. Dnešní terminologií, byla to skvělá public relations akce svého druhu, jež vyslala ruskojazyčnému světu mafií jednoznačné poselství: nejste tady vítáni. I drsné prostředky ze strany bezpečnostních složek státu jsou k takovým věcem čas od času nutné, protože jenom stát má monopol na organizované násilí. Když ho používá proti mafiím, je to v pořádku. Když je zaměří na část občanstva, která nesouhlasí s vládnoucí skupinou, jako v době komunistického převratu v únoru 1948, je to počátek konce svobod.

P. S.:

Slovenský novinář a jeho přítelkyně byli zavražděni, což je tragédie sama o sobě. Daleko větší bude, když tenhle smutný příběh nebude mít své rozuzlení.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1