Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

O nové vládě a sněmovně víme vše, to hlavní ale zůstává skryto. Komentář Vratislava Dostála

O nové vládě a sněmovně víme vše, to hlavní ale zůstává skryto. Komentář Vratislava Dostála

Zatímco v minulosti probíhalo vyjednávání o nové vládě a o složení sněmovny koordinovaně, letošní vítěz voleb na to jde jinak: předseda ANO Andrej Babiš skládá jednobarevnou menšinovou vládu, a jakoby mimoběžně či vedle toho podstupuje předseda jeho sněmovní frakce Jaroslav Faltýnek jedno jednání za druhým a snaží se najít co nejvýhodnější pozici, pokud jde o nové vedení sněmovny a jednotlivých výborů. Oba trpělivě postupují krok za krokem, a vše nasvědčuje tomu, že svou misi dotáhnou ke zdárnému konci. To hlavní ale zůstává skryto.

Česko je parlamentní republikou, vláda je zde odpovědná Poslanecké sněmovně. Což je klíč k povolební intepretaci, vše ostatní je druhořadé. Jinak řečeno: nejpodstatnější linka aktuálních politických pohybů, která obě výše popsané spojuje, a měla by s nimi tvořit logický celek, je vyjednávání o podpoře vlády při hlasování o důvěře. Navenek se této otázce zástupci hnutí ANO vyhýbají, v zákulisí o ní ale nepochybně jednají. Otázka je, s kým. Pokud se můžeme spolehnout na veřejná prohlášení, vše pro tuto chvíli nasvědčuje tomu, že se tu postupně formují tři bloky stran: (1) hnutí ANO, (2) KSČM, SPD, ČSSD, KDU-ČSL a (3) ODS, TOP 09, STAN a Piráti. Klíčový a současně nejméně uchopitelný ve vztahu k interpretaci povolební konstelace je ten druhý. Ale postupně.

Prvním je osamocené, avšak dominantní hnutí ANO, které sestavuje vládu a drží taktovku také ve složitém manévrování o složení vedení sněmovny. Přestože se odmítáme přidat k těm, kteří už dopředu pracují se scénářem, dle kterého chce a bude Andrej Babiš vládnout dlouhé měsíce bez důvěry, dosavadní vývoj naznačuje, že se nachází ve složité situaci. Nejprve k první tezi: Babišova strategie pracuje se vším, jen ne s tím, že bude čelit kritice kvůli nelegitimnímu uchopení moci. Jde na to jinak, což je pěkně vidět na jeho programu z minulého týdne: zatímco všichni na Malé Straně, případně v Lánech, podstupují jedno jednání za druhým, Babiš se ve čtvrtek sebral, a odjel na dva dny do regionů za svými voliči.

Představa, že tam od nich bude slýchat, kterak vládne bez důvěry a porušuje Ústavu, pracuje s pojetím politiky, které je vlastní spíše jeho předchůdcům. Pokud chceme způsob práce Andreje Babiše pochopit, musíme se od ní oprostit, jeho metoda vyhází z nezpostředkovaného vztahu mezi politikem a jeho voliči: proto bude vytvářet zdání, že politiku dělá pro lidi. Se svými plány se neobrací na poslance, nýbrž přímo k lidu. Zvykejme si: Babiš bude stejně jako Zeman každou chvíli někde na výjezdu. Povede permanentní kampaň. Z jeho perspektivy je to tak, že se zodpovídá veřejnosti, nikoli sněmovně, proto může také tu a tam vypustit slova pohrdání na její adresu.

Zároveň to ale neznamená, že chce dolní komoru obcházet způsobem, který by byl na hraně Ústavy. Ostatně zatímco Zeman tu a tam provokuje veřejnost i ostatní politické aktéry tím, že může nechat vládu bez důvěry v úřadu libovolně dlouho, Babiš něco podobného striktně odmítá. Jeho cílem je totiž pravý opak. Co nejrychleji sestavit vládu, obsadit svými lidmi všechny mocenské a exekutivní orgány, začít vládnout a obdržet co možná nejdřív důvěru dolní komory. A pak se s tímto vším obracet v průběhu pravidelných výprav do regionů k voličům.

Zároveň platí předpoklad, dle kterého je rozložení sil s jednou dominantní formací a několika malými subjekty pro vítěze voleb nevýhodné. Pro všechny malé až miniaturní strany totiž skýtá případná otevřená vládní spolupráce s takto silným partnerem až příliš mnoho rizik. Proto se do ní nikdo příliš nehrne. Přesto má Babiš ve hře ještě pořád dvě základní většiny, které mohou jeho kabinet při hlasování o důvěře podpořit. A je jisté, že pracuje souběžně s oběma scénáři, pro ten výhodnější se rozhodne až podle situace.

První jsme před volbami označili za protestní alianci (ANO, KSČM, SPD). A přestože se o tom zas tak nemluví, nelze nyní vyloučit, že nakonec vznikne také levo-středová (ANO, ČSSD, KDU-ČSL) většina, případně nějaká jejich hybridní varianta (například ANO, KSČM, ČSSD). Jinak řečeno: druhý blok, který se postupně formuje ve sněmovně, tvoří strany, které jsou sice hodnotově či programově nesourodé, avšak pojí je vlažný nebo váhavý vztah ke svému případnému vládnímu angažmá. Zatímco sociální demokraté a lidovci de facto vyčkávají a Okamura lavíruje, jasná je pozice komunistů, kteří jako jediní přišli s tím, že jsou za jistých okolností ochotní vládu ANO podpořit.

„Komunisté odmítají ani ne měsíc po volbách uvrhnout naši zemi do další politické krize. Otázka podpory menšinové vlády Andreje Babiše a hnutí ANO je otázkou programovou, tedy za určitých podmínek. Jakých? No, přeci těch, které nám umožní prosadit náš program, se kterým jsme do voleb šli a na základě kterého jsme dostali hlasy od našich voličů,“ tvrdí předseda KSČM Vojtěch Filip. Podmínek mají komunisté celkem sedm a je vcelku představitelné, kterak na ně Babiš přistoupí. Patří mezi ně třeba zákon o obecném referendu, čtyřletý program na trvalé zvyšování minimální mzdy, valorizace důchodů podle inflace nebo ochrana přírodního bohatství.

Hnutí ANO disponuje s komunisty dohromady třiadevadesáti mandáty, k většině jich tudíž potřebují jen osm. Nehledě na to, že by tato většina byla dostačující v případě, pokud by při hlasování o důvěře opustili jednací sál poslanci SPD. A pokud tento scénář Babišovi z jakéhokoli důvodu nevyjde, kdykoli se může vrátit k jednání s ČSSD a KDU-ČSL. Tyto dvě formace již před volbami oznámily, že si neumí představit vládu s obviněným premiérem. Což je věc, která se dá – tak jako téměř všechno v Česku – zařídit: buď Babiš rezignuje na post předsedy vlády a bude ji řídit zpoza kulis, anebo nebude obviněný.

Zbývá třetí blok stran, pracovně si ho můžeme nazvat třeba formující se principiální opozicí vůči hnutí ANO. Jeho složení v podstatě odpovídá středeční schůzce u tzv. kulatého stolu, kterou svolali Piráti: v danou chvíli jde tedy o ODS, STAN, TOP 09 a Piráty. U posledně jmenovaných může sice dojít k nějakému posunu, ostatně Babiš se Piráty snaží mazaně natáhnout aspoň trochu na svou stranu, faktem ale na druhou stranu je, že oni sami začínají hovořit o tom, že možná nakonec nezvednou ruku pro jejich nominanta na předsedu Poslanecké sněmovny.

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1