Obamovo díky a sbohem. Glosa Igora Záruby

Igor Záruba

Barack Obama přicestoval naposledy do Berlína za kancléřkou Angelou Merkelovou. Tedy rozhodně ne úplně naposledy, což ostatně sám potvrdil, avšak s určitostí šlo o jeho závěrečnou německou misi v roli prezidenta Spojených států amerických.

On v tmavěmodrém, ona v rudém, předstoupili před novináře. Témata jejich řeči, jak jinak, zahrnula Donalda Trumpa, Rusko a Ukrajinu, boj proti terorismu. Tyto dílčí kapitoly protkávala slova díků, která – při troše znalosti věcí a zbytku paměti – byla právě tak slovy loučení. Protože končí jedna éra a začíná nová.

Děkovné sbohem patří všemu, co spolu Obama a Merkelová na společné osmileté pouti zažili. Od pádu investiční banky Lehman Brothers a vypuknutí globální a finanční krize, jež posléze přerostla na starém kontinentu v masivní krizi dluhovou, přes jadernou havárii ve Fukušimě až po eskalaci napětí na Blízkém východě a následnou migrační vlnu, která zaplavila Evropu. 

Tehdy, na sklonku roku 2008, on coby nastupující šéf Bílého domu a ona třetím rokem v čele výkonné moci ve Spolkové republice, jistě ani jeden nepočítali s tím, co přijde. A další roky ukázaly, že nedomysleli ani řadu věcí příštích. Umírněný politický styl prvního amerického prezidenta s jinou než bílou barvou pleti a první ženy v čele federálního kabinetu nesl jisté ovoce, ale za cenu příliš mnoha omylů a přešlapů.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital