Od „Evropy bez bariér“ k protekcionismu bez rozumu. Kvóty na potraviny narazily a je to dobře

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropská komise řekla českým kvótám na potraviny rozhodné ne, jak informovaly Hospodářské noviny. Kvůli pravidlům vnitřního trhu nemohla jednat jinak. Je to dobře i pro nás. Za rapidním růstem naší prosperity stojí právě vstup na společný trh. Poslanci, kteří prosadili onen nesmysl, se zachovali jako hlupáci, kteří si pod sebou řežou vlastní větev.

Nechceme dotace, chceme trh! Pamatujete si ještě tuhle maximu? Kdysi ji razily pravicové vlády. Nějak se to otočilo v pravý opak… Ve velkém bereme z evropských fondů a chováme se jako ti nejhorší protekcionisté. Obojí k naší vlastní škodě. Různé party přisáté na unijní penězovody ničí veřejnou morálku a korumpují politiku. A uzavíráním našeho malého trhu jdeme proti filozofii, na které stojí boom české exportní ekonomiky.

Když vláda Mirka Topolánka kdysi zvolila pro české předsednictví slogan „Evropa bez bariér“, měla k tomu dobrý důvod. Přetrvávající omezení ze strany starých zemí zejména v případě volného pohybu pracovních sil, ale částečně také služeb, nás poškozovalo. Tehdejší kabinet také přes odpor některých západních států prosadil naše přijetí do schengenského prostoru, což nám umožnilo skutečně volný pohyb po Evropě bez hranic.

Žádné překážky pro lidi, ani pro zboží – to bývala naše politika. Také jsme tehdy varovně připomínali, že čím větší dotace, tím víc korupce. Kam se všechny ty dobré zásady poděly? Jakmile se objeví nějaké problémy jako migrace či covid, panicky a nerozumně voláme se chceme zavřít před zbytkem Evropy. U dotací neměříme efektivitu, ale jen objem. A i když nejsme zemědělskou zemí, nařídíme si, aby tři čtvrtiny doma prodaných potravin pocházely z Česka.

Před dekádou jsme nastavovali Evropské unii zrcadlo a nutili ji respektovat její vlastní standardy. Dnes omezujeme svobodu pohybu, klademe překážky byznysu, odmítáme dodržet transparentnost. Nedochází nám, že na svobodě, byznysu a transparentnosti závisíme. Trestáme sami sebe. A to vlastně rovnou dvakrát: riskujeme naše práva obyvatel Schengenu, zisk z obchodu, peníze z evropských fondů. A nadto ztrátu respektu, solidarity a dobré pověsti v unii.

Když EU přišla s nápadem, že by se migrantům zakázalo volně cestovat a museli by zůstat v zemi, kam je systém přidělí, argumentovali jsme mimo jiné tím, že to je v rozporu s pravidly Schengenu. Také se nám hodily svobody vnitřního trhu, když Evropská komise umravňovala státy, jež omezily konkurenci našich řidičů kamionů. A dotační drogu už vláda neodmítá, ale sama se jí sjíždí – až ji při tom musí Brusel brzdit.

Kvóty na potraviny jsou dalším dokladem pomýleného myšlení. Nejen že porušují právo EU, ale přímo škodí českým zákazníkům a zemědělcům. Ve srovnání nejen s Italy, Francouzi či Španěly, ale i Maďary a Poláky nejsme ve výrobě jídla nic moc. Velká část produkce jistého agroholdingu je dokonce do značné míry nepoživatelná – a té by zákonitě bylo na pultech ještě víc, aby se vyhovělo zákonu. Kvalitní jsou farmářské produkty, a těm kvóty naopak můžou házet klacky pod nohy.

Evropská komise tento kvótový nesmysl odmítla. Pokud by začal platit, čekal by nás tvrdý postih, což snad odradí i vládu a donutí ji výjimečně naplnit premiérovo tvrzení, že „on to nechtěl“. Pravidla EU nás chrání před špatným jídlem, a nakonec před případnou odvetou sousedů. Svobodný trh je naším bytostným zájmem. Komise ho brání i pro nás a snad to uznáme. Stejně jako její snahu zabránit rozkrádání dotací. Lepší by ovšem byly žádné dotace do byznysu…

Jak hrdě znělo heslo „Evropa bez bariér“. Říkalo, že Česko se ztotožnilo s evropskými hodnotami, nestojí o almužny a je odhodláno hájit a prosazovat svobodu i před protekcionismem velkých zemí. Co vzkazujeme Evropě teď? Že dotace nechceme snižovat, leč rabovat, že o volnost Schengenu, o niž jsme tak bojovali, vlastně nestojíme a že si své nekvalitní potraviny chráníme před čímkoli lepším navzdory pravidlům vnitřního trhu? Vraťme se k étosu, s nímž jsme do unie vstupovali, pak jej za socialistických vlád opustili, zase našli v roce 2009 a po roce 2013 opět zatratili. Abychom z EU nejvíce profitovali, potřebujeme bojovat za svobodu a trh, ne za ochranářství a dotace. Vidíme komplikace, jež Velké Británii působí konec volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu. V těchto svobodách spočívá přínos členství. V protekcionismu najdeme jen zisk pro vyvolené a ztrátu pro všechny ostatní.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital