Peníze kapitalistům nelezou z kapes samy od sebe. V čem se odbory pletou a co nedořekly?

11. 11. 2020 • 17:12
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Neúspěšný pokus o vyhlášení dalších dnů pracovního volna, který prosazovali odboráři za přitakávání šéfa ČSSD, znovu ukázal, jak rozšířená je představa, že bohatství vytváří stát a ne firmy; a pokud firmy, tak nikoliv ekonomickou aktivitou, ale odpočinkem, omezováním otevírací doby nebo zastavením provozu. Jenže realita je opačná. Volnými dny se v dnešním kalamitním stavu opravdu nelze dopracovat k „lepším zítřkům“.

Odbory navrhovaly, aby vláda na pondělí 16. listopadu, případně i na pátek 13. listopadu vyhlásila dny pracovního volna. Proklamovaným záměrem bylo – ve vazbě na státní svátek – přibrzdit šíření koronaviru v Česku. Šéf ČSSD Jan Hamáček, který stojí v čele krizového štábu, chválil tento návrh jako „rozumný nápad“. U zaměstnavatelů naopak zavládlo zděšení následované logickými otázkami. Den pracovního volna by pro ně totiž znamenal vysoké ekonomické ztráty (odhadované celkem až na 12 miliard). 

Jak je u nás zvykem, odboráři jaksi nedořekli, že by mzdy za volný (svátečně-koronavirový) den museli uhradit zaměstnavatelé. Řada firem se přitom kvůli protikoronavirovým restrikcím ocitla v těžké situaci a to jak výrobně, tak finančně. Jistě, mimořádný den pracovního volna by asi nijak netrápil například restaurace, které jsou už měsíc zavřené. Ale řekněme, že jejich situaci už fakticky nelze nijak zhoršit.

Ani nepřekvapí, že vláda myšlenku dalšího dne pracovního volna (a tedy dalších mimořádných nákladů na bedra firem) výslovně neodmítla, ale uchýlila se ke konstatování, že k jeho nařízení nemá dostatečnou legislativní kompetenci. Zvolila strategii tvářit se, že nemůže zavírat firmy, přitom to v mnoha případech dělá. Nezapomínejme, že tak činila i v běžných časech - viz rostoucí počet státních svátků (kdy musí firmy zaplatit zaměstnancům za to, že nepracují), nebo zákaz otevírání obchodů o vybraných svátcích. Vzpomeňme také na nynější paušální uzavření obchodů o nedělích, jímž vláda zašla zatím úplně nejdál.

Mimo diskusi jsou pochopitelně víkendy; lidé nejsou roboti a potřebují přiměřenou část týdne (víkendy) a roku (dovolená) odpočívat. Nepracovat a dostat za to zaplaceno je ovšem pro mnohé (možná i většinu) ideální stav zaměstnaneckého poměru. 

Na druhou stranu, bez práce ani dnes – kdy o naše blaho pečují v jednotě EU i Babišova vláda – nejsou koláče. Více státních svátků, více dnů pracovního volna, více dnů zavřených obchodů znamenají nižší výkon ekonomiky, a tedy i nižší příjmy do státní kasy. Jenže, a to je na celé této „zavírací“ a „státně-svátkové“ mánii nejhorší, každé dnes nevyprodukované bohatství, které stát zakázal vytvořit pod záminkou svátku nebo jiné podoby pracovního klidu, si pak od lidí a firem stejně vezme, a to buď na vyšších daních, nebo formou ještě hlubšího státního zadlužení, které pochopitelně jde na vrub a z kapes těch, kdo reálně podnikají, pracují či budou pracovat.

A pak je tu pozoruhodně velká role odborů. Situace už zašla tak daleko, že odboráři v jeden den vznesou na vládu požadavek a vláda jej druhý den začne řešit, třebaže tentokrát jen tak napůl. Odboráři a politici si čím dál silněji osobují právo rozhodovat o tom, jak mají soukromé firmy nakládat se svým majetkem. Začíná to tím, že chtějí určovat, kdy otevírají, kdy zavírají, kdy mohou či nemohou nabízet služby a vytvářet produkty. V takovém prostředí, kde vláda tančí tak, jak odbory či tripartita pískají, se nedá kloudně podnikat. S lehkou nadsázkou: Firmy si přestávají být jisté, zda příští týden budou moci fungovat, vyrábět, exportovat... 

V souzvuku vlády a odborů vzniká dojem, že peníze rostou na stromech, nebo se jen tak z ničeho rodí kapitalistům v peněžence. Volání po dalším, tentokrát koronavirovém pracovním volnu ještě více poukázalo na jev, nad kterým se normálně nepozastavíme, ale který je pro podnikatele jednoznačně nepříjemný. Totiž že státní svátky jsou nástrojem ekonomické restrikce vůči soukromým firmám, či dokonce formou trestu, jež majitelům bere prostředky a brání jim vytvářet další, a to vše pod závojem „veřejného dobra“. Bránit v ekonomické aktivitě, a tedy bránit vzniku skutečného „bohatství“, je motivováno snahou „kupovat“ si voliče (nebo získávat další odboráře) formou jakéhosi „daru z cizí kapsy“.

Vymýšlet další umělé dny placeného volna, třebaže s poukazem na boj proti koronaviru, je mimořádně nezodpovědné v situaci, kdy tuzemská ekonomika zažívá historický nejbrutálnější propad. Očekávat, že by den volna pohnul s pandemickou situací, je diskutabilní – už jen proto, že z této logiky (čím více a déle zavřeme ekonomiku, tím rychleji zvítězíme nad koronavirem), by plynulo, že nejlepší zbraní ve válce s epidemií je totální, takřka věčný lockdown celé země.

Možná se to neposlouchá hezky, ale na místě je pracovní dny spíše přidávat, aby ekonomika dohnala strašlivé výpadky. Státní svátky a nové dny pracovního volna – jakkoliv to zní nepříjemně – jsou v dnešní situaci opakem toho, co by ekonomika (ale i stát, který žije z daní od tržních subjektů) potřebovala. Odbory svým voláním využívají situace, aby pro své současné i potenciální členy vybojovaly nějakou „výhodu“, která má ovšem i odvrácenou stranu: vysoké náklady. A ty, jak už je zvykem, vždy platí někdo jiný, než ten, kdo je prosazuje.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.