KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Neúspěšný pokus o vyhlášení dalších dnů pracovního volna, který prosazovali odboráři za přitakávání šéfa ČSSD, znovu ukázal, jak rozšířená je představa, že bohatství vytváří stát a ne firmy; a pokud firmy, tak nikoliv ekonomickou aktivitou, ale odpočinkem, omezováním otevírací doby nebo zastavením provozu. Jenže realita je opačná. Volnými dny se v dnešním kalamitním stavu opravdu nelze dopracovat k „lepším zítřkům“.
Odbory navrhovaly, aby vláda na pondělí 16. listopadu, případně i na pátek 13. listopadu vyhlásila dny pracovního volna. Proklamovaným záměrem bylo – ve vazbě na státní svátek – přibrzdit šíření koronaviru v Česku. Šéf ČSSD Jan Hamáček, který stojí v čele krizového štábu, chválil tento návrh jako „rozumný nápad“. U zaměstnavatelů naopak zavládlo zděšení následované logickými otázkami. Den pracovního volna by pro ně totiž znamenal vysoké ekonomické ztráty (odhadované celkem až na 12 miliard).
Jak je u nás zvykem, odboráři jaksi nedořekli, že by mzdy za volný (svátečně-koronavirový) den museli uhradit zaměstnavatelé. Řada firem se přitom kvůli protikoronavirovým restrikcím ocitla v těžké situaci a to jak výrobně, tak finančně. Jistě, mimořádný den pracovního volna by asi nijak netrápil například restaurace, které jsou už měsíc zavřené. Ale řekněme, že jejich situaci už fakticky nelze nijak zhoršit.