Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odložená srážka s ledovcem. Řeči o konci Schulzova efektu jsou předčasné. Komentář I. Záruby

Odložená srážka s ledovcem. Řeči o konci Schulzova efektu jsou předčasné. Komentář I. Záruby

Němečtí křesťanští demokraté jásají, volby v Sársku dopadly nad jejich očekávání. Tamní CDU nejenže zůstala největší politickou silou v této druhé nejmenší spolkové zemi, nýbrž si svou pozici upevnila. A hlavně: koaliční sociální demokraté (SPD), kteří se podílejí na vládě v Sársku, stejně jako na federální úrovni, skončili druzí a mírně oslabili.

Po setrvalých zprávách o vítězném tažení SPD a jejich nového lídra, kancléřského vyzyvatele Martina Schulze, je nedělní výsledek pro křesťanské demokraty a jejich sesterskou CSU z Bavorska netrpělivě očekávanou vzpruhou. Schulzův efekt je pryč, posiluje tuto euforii spřízněný konzervativní tisk. Jenže situace natolik jednoduchá není a jistá střízlivost, ne-li přímo opatrnost, je na místě.

Není sporu o tom, že sárské hlasování udělalo čáru přes rozpočet Schulzově straně, která si brousila zuby na jednoznačné červeno-červené vládnutí. Čili na mocenské ujednání se stranou Levice Oskara Lafontaina. Vždyť ještě před pár týdny v zásadě nic nebránilo tomu, že by se tak mohlo stát doopravdy. Průzkumy šly socialistům na ruku, partaj chytala druhý dech a s přibývajícími preferenci a novými členy rostla chuť.

Jak ve Spolkové republice, tak v Sársku. Tím spíše, že tamní svobodní FDP a zelení byli od začátku mimo hru, takže adepty na dělení křesel zůstali jen čtyři: kromě CDU, SPD a Linke je to Alternativa pro Německo (AfD). U toho také zůstalo, ovšem v jiných proporcích, než si Schulzovi lidé představovali. Navzdory volbám v roce v roce 2012, kdy SPD jakoukoli spolupráci s Levicí kategoricky vyloučila.

Představa, že obě partaje vypudí z čela Sárska CDU, navíc opomněla důležitý faktor: ministerskou předsedkyni Annegret Kramp-Karrenbauerovou, uznávanou političku a odbornici v oboru práva a sociálních záležitostí (s výjimkou loňské kontroverze ohledně jejího pohledu na to, kdo může a kdo ne vstoupit do manželského stavu).

Škodolibost vůči Schulzovi a spol., která u sousedů zavládla, je nicméně předčasná. Není vyloučeno, že když se Kramp-Kerrenbaurová s SPD nedohodne, protože nikdo jiný nepřichází v úvahu, mohou se sociální demokraté a Levice přece jenom dočkat. Teoretickou většinou 34 mandátů z 51 mají. Jisté ponaučení se přesto nabízí už teď.

Lídr socialistů Schulz by si mohl vzít k srdci, že přílišné tlačení na pilu – myšleno nepokrytý úmysl odstavit Angelu Merkelovou na všech možných frontách – má své meze. A CDU by se měla vyvarovat pokušení, aby vydávala momentální úspěch v Sársku za signál ohledně zářijových voleb do Spolkového sněmu. Na takový kalibr je Sársko příliš malé, a do té doby se čekají dvě důležitá rozhodnutí. Konkrétně v květnu ve Šlesvicku-Holštýnsku, kde mají CDU a SPD stejný počet zástupců v zemském sněmu, a ve stejném měsíci v Severním Porýní-Vestfálsku, považovaném s výjimkou let 2005 až 2010 za baštu sociální demokracie.

Deník Die Welt vyrukoval v této souvislosti s trefným přirovnáním, že se CDU aktuálně projevila jako parník, jehož posádka se v okamžiku, kdy se zjeví ledovec, začte do odborných příruček, místo aby se věnovala kormidlu. Kdo je oním ledovcem, je nabíledni – Martin Schulz. Zda odolá nárazu, rozpustí se či potopí, budeme vědět až za půl roku.

Recept, jak skutečně na něj, v každém případě CDU pořád chybí.

 

 

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744