KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | V dubnu 1991 se v olomouckém hotelu Sigma sešel ustavující kongres ODS. Těžko si někdo dokázal představit, že tady tato strana bude ještě po třiceti letech, protože řada dalších porevolučních hnutí zanikla v krátkém sledu (OH, US, HSD-SMS a možná desítky dalších). Proč občanští demokraté stále existují, i když jejich pozice není už tak dominantní?
Dá se na to odpovědět jednou větou: strana byla dobře založena a měla silného lídra. Z toho žije dodnes.
Slovy dobře založena mám na mysli, že vyjadřovala silné zájmy nově se rodících středních vrstev převážně z měst. Navíc její nezpochybnitelný lídr – Václav Klaus – pomáhal názory a zájmy těchto vrstev dobře formulovat. Jedno bez druhého by nebylo možné, na což se často zapomíná, když se zdůrazňuje význam jednoho nebo druhého pilíře úspěchu ODS.
Následovala léta vzestupů a pádů, kdy ODS dala českému politickému světu jednoho prezidenta, tři premiéry, tři předsedy sněmovny, tři šéfy Senátu, stovky poslanců a senátorů, a tisíce poslanců krajských a obecních zastupitelstev. Mimořádné sněmovní volby na podzim 2013 znamenaly sešup na 7,5 procenta a politickou izolaci.
A jak je na tom ODS po dalších sedmi a půl letech? Když hodnotíme politickou stranu, musíme analyzovat tři základní pilíře její politiky – komunální, krajskou a celostátní. Komunální volby v letech 2018 naznačily, že ODS začíná opět dobývat pozice, které ztratila o čtyři roky dříve. V minulosti bezkonkurenčně ovládala největší krajská města, kde fungoval odlesk celostátní politiky. Dnes je její největší podpora na úrovni měst mezi deseti až padesát tisíci obyvateli, tedy v obcích, kde voliči své zástupce znají a tolik zde nerozhoduje ozvěna celostátních témat.
