Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odsouzený politik ve vládě není téma. A koaliční smlouva je cár papíru. Komentář V. Dostála

Odsouzený politik ve vládě není téma. A koaliční smlouva je cár papíru. Komentář V. Dostála

Ještě nikdy nebylo tak zkrušující sledovat nekonečně vleklé vyjednávání o vládě. Především ČSSD začíná hrát nedůstojnou roli. Přitom to není tak dávno, co se koaliční střety vedly o daně, míru přerozdělování veřejných prostředků, poplatky ve zdravotnictví, sociální stát nebo privatizaci veřejných politik. Dneska řešíme, zda je akceptovatelné mít trestně stíhaného nebo dokonce nepravomocně odsouzeného premiéra. A pravdu má Jaroslav Faltýnek z hnutí ANO, když říká, že to není téma k diskusi. Až na to, že to myslí přesně obráceně, než je běžné v každé zemi s vyspělou politickou kulturou. Je to úpadek politiky.

„Na ničem základním jsme se nerozešli ve zlém,“ pravil na improvizované tiskové konferenci po obnoveném vyjednávání o vládní dohodě mezi hnutím ANO a sociální demokracií první místopředseda ČSSD Jiří Zimola. Jinak neřekl nic, co by stálo za komentář. Byl opatrný, umírněný, a ve střehu. Několikrát zopakoval, že se ze strany hnutí ANO ani jednou nesetkali s nesmiřitelnou reakcí. Přesto bylo zjevné, že si dává pozor na formulace a především na to, aby neřekl nic podstatného. Až na jednu výjimku.

ČSSD se zjevně obává, že je Babiš bude nejen na vládě, ale především ve sněmovně obcházet. Ostatně jsme tady o tom psali opakovaně: pokud nakonec dohoda o menšinové vládě vznikne, předseda hnutí ANO bude moct sociální demokraty permanentně vydírat a vyhrožovat jim, že je přehlasuje společně s komunisty a hnutím SPD Tomia Okamury. Sociální demokraté tak budou pod permanentním tlakem, vyloučit nelze ani scénář, že je Babiš potřebuje de facto pouze na hlasování o důvěře a pak je postupně z vlády vystrnadí.

Přitom je prakticky vyloučené, že by se podařilo najít efektivní formuli, která by je před takovým scénářem dostatečně chránila. Skoro se chce napsat, že nic takového ani neexistuje. Andrej Babiš zkrátka disponuje záložní většinou, což je fakt, který je v danou chvíli pro analýzu rozložení sil zcela určující. ČSSD tahá za kratší konec a Babiš to moc dobře ví. Proto jí také neustoupí víc, než potřebuje. Nelze tudíž vyloučit, že se ČSSD manévr se vstupem do vlády vymstí, mohou být nakonec leda tak za šašky, kteří Babišovi pomohli legitimizovat vládu.

Nic na tomto základním faktu nemění iniciativa, se kterou na dnešní jednání sociální demokraté dorazili. Spočívá v tom, že chtějí do koaliční smlouvy prosadit pojistku, dle které by po případné demisi všech pěti ministrů sociální demokracie musel do týdne rezignovat také premiér a zbytek vlády. No, postačí, když si člověk přečte včerejší apel Jiřího Dienstbiera, který napsal, že u Babiše nejen že neplatí podání ruky, ale také jím podepsaná koaliční smlouva.

„Opakovaně jsem na koaliční radě od něj slyšel, že koaliční smlouvu ani nečetl. Vždy, když se ji zdráhal plnit,“ vzpomíná Diesntbier. I kdyby přeháněl, je prostě faktem, že koaliční smlouva není v jistý moment nic víc, než cár papíru. Jak si asi sociální demokraté poté, co jejich ministři podají demisi, vynutí rezignaci zbytku vlády? Odpověď je prostá: nijak. Ústava hovoří jasně, o demisi vlády musí rozhodnout sněmovna, které je vláda odpovědná, a pro vyslovení nedůvěry je potřeba nejméně 101 všech poslanců. A pokud Babiše podrží komunisté a SPD Tomia Okamury, což je za dané situace skoro jisté, ČSSD nezmůže vůbec nic.

Babiš prostě nahradí jejich ministry svými lidmi a jede se dál. Také proto jim nejspíš nevyjde vstříc, pokud jde o odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny a dalších poslanců SPD z vedení výborů. Babiš zkrátka pracuje a bude pracovat s oběma většinami, které se mu v dolní komoře nabízejí. A z téhož důvodu sociálním demokratům nevyjde vstříc, pokud jde o požadavek, aby ve vládě případně nebyl prvoinstančně odsouzený politik. I tady nemá Babiš důvod ustupovat a i tady bude sociální demokraty tlačit do nedůstojné role.

První místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek se sice snažil na tiskové konferenci působit smířlivě, zároveň ale několikrát zdůraznil, že požadavky ČSSD vzali pouze na vědomí s tím, že je musí teprve projednat vedení strany a poslanecký klub. Avšak zároveň odmítl byť náznakem připustit, že by hnutí ANO bylo ochotno jednat o tom, že se do koaliční smlouvy dostane bod, dle kterého by po případném nepravomocném odsouzení v kauze Čapí hnízdo musel Babiš rezignovat na post premiéra.

„My prostě tuto podmínku do koaliční smlouvy nechceme. Připadá nám absurdní,“ řekl mimo jiné Faltýnek s tím, že je to pro hnutí ANO nepřijatelné. „Už jsme to řekli minimálně stokrát. Udělali jsme z našeho pohledu maximum ústupků. Avšak toto pro nás není téma k diskusi,“ zdůraznil. Což o to, v tomto punktu s ním nelze nesouhlasit. Avšak přesně z opačných pozic. To, zda bychom měli nebo neměli mít trestně stíhaného nebo dokonce – byť prvoinstančně – odsouzeného premiéra, skutečně není téma k diskusi.

Úpadek politické kultury, jehož jsme svědky, je svým způsobem dechberoucí. Co bylo ještě včera nepředstavitelné, je dneska běžným a akceptovatelným jevem, čemu jsme se ještě včera divili, dnes přijímáme za normu, a to čím jsme nedávno opovrhovali, jsme ochotni dneska tolerovat. Každodenní klopotný provoz a jeho klíčoví aktéři nás postupně usmýkali a nejsilnější politická strana odmítá byť jenom debatovat o tom, co by ještě nedávno prakticky nikoho příčetného v této zemi ani nenapadlo zpochybňovat.

A naše nejstarší demokratická strana přitom všem hraje roli komparsu, která je naprosto v rozporu s jejími základními principy a východisky. Namísto toho, aby si znovu osvojovala emancipační étos a hledala způsob, jak například pomoc lidem v sociální nouzi nebo zlepšit dostupnost bydlení, řeší neřešitelný rébus: jak před voliči obhájit vstup do vlády s trestně stíhaným oligarchou, který ji navíc dříve či později znemožní a začne otevřeně spolupracovat se stranami situovanými na obou okrajích české politiky.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744