Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odsouzený politik ve vládě není téma. A koaliční smlouva je cár papíru. Komentář V. Dostála

Odsouzený politik ve vládě není téma. A koaliční smlouva je cár papíru. Komentář V. Dostála

Ještě nikdy nebylo tak zkrušující sledovat nekonečně vleklé vyjednávání o vládě. Především ČSSD začíná hrát nedůstojnou roli. Přitom to není tak dávno, co se koaliční střety vedly o daně, míru přerozdělování veřejných prostředků, poplatky ve zdravotnictví, sociální stát nebo privatizaci veřejných politik. Dneska řešíme, zda je akceptovatelné mít trestně stíhaného nebo dokonce nepravomocně odsouzeného premiéra. A pravdu má Jaroslav Faltýnek z hnutí ANO, když říká, že to není téma k diskusi. Až na to, že to myslí přesně obráceně, než je běžné v každé zemi s vyspělou politickou kulturou. Je to úpadek politiky.

„Na ničem základním jsme se nerozešli ve zlém,“ pravil na improvizované tiskové konferenci po obnoveném vyjednávání o vládní dohodě mezi hnutím ANO a sociální demokracií první místopředseda ČSSD Jiří Zimola. Jinak neřekl nic, co by stálo za komentář. Byl opatrný, umírněný, a ve střehu. Několikrát zopakoval, že se ze strany hnutí ANO ani jednou nesetkali s nesmiřitelnou reakcí. Přesto bylo zjevné, že si dává pozor na formulace a především na to, aby neřekl nic podstatného. Až na jednu výjimku.

ČSSD se zjevně obává, že je Babiš bude nejen na vládě, ale především ve sněmovně obcházet. Ostatně jsme tady o tom psali opakovaně: pokud nakonec dohoda o menšinové vládě vznikne, předseda hnutí ANO bude moct sociální demokraty permanentně vydírat a vyhrožovat jim, že je přehlasuje společně s komunisty a hnutím SPD Tomia Okamury. Sociální demokraté tak budou pod permanentním tlakem, vyloučit nelze ani scénář, že je Babiš potřebuje de facto pouze na hlasování o důvěře a pak je postupně z vlády vystrnadí.

Přitom je prakticky vyloučené, že by se podařilo najít efektivní formuli, která by je před takovým scénářem dostatečně chránila. Skoro se chce napsat, že nic takového ani neexistuje. Andrej Babiš zkrátka disponuje záložní většinou, což je fakt, který je v danou chvíli pro analýzu rozložení sil zcela určující. ČSSD tahá za kratší konec a Babiš to moc dobře ví. Proto jí také neustoupí víc, než potřebuje. Nelze tudíž vyloučit, že se ČSSD manévr se vstupem do vlády vymstí, mohou být nakonec leda tak za šašky, kteří Babišovi pomohli legitimizovat vládu.

Nic na tomto základním faktu nemění iniciativa, se kterou na dnešní jednání sociální demokraté dorazili. Spočívá v tom, že chtějí do koaliční smlouvy prosadit pojistku, dle které by po případné demisi všech pěti ministrů sociální demokracie musel do týdne rezignovat také premiér a zbytek vlády. No, postačí, když si člověk přečte včerejší apel Jiřího Dienstbiera, který napsal, že u Babiše nejen že neplatí podání ruky, ale také jím podepsaná koaliční smlouva.

„Opakovaně jsem na koaliční radě od něj slyšel, že koaliční smlouvu ani nečetl. Vždy, když se ji zdráhal plnit,“ vzpomíná Diesntbier. I kdyby přeháněl, je prostě faktem, že koaliční smlouva není v jistý moment nic víc, než cár papíru. Jak si asi sociální demokraté poté, co jejich ministři podají demisi, vynutí rezignaci zbytku vlády? Odpověď je prostá: nijak. Ústava hovoří jasně, o demisi vlády musí rozhodnout sněmovna, které je vláda odpovědná, a pro vyslovení nedůvěry je potřeba nejméně 101 všech poslanců. A pokud Babiše podrží komunisté a SPD Tomia Okamury, což je za dané situace skoro jisté, ČSSD nezmůže vůbec nic.

Babiš prostě nahradí jejich ministry svými lidmi a jede se dál. Také proto jim nejspíš nevyjde vstříc, pokud jde o odvolání Tomia Okamury z vedení sněmovny a dalších poslanců SPD z vedení výborů. Babiš zkrátka pracuje a bude pracovat s oběma většinami, které se mu v dolní komoře nabízejí. A z téhož důvodu sociálním demokratům nevyjde vstříc, pokud jde o požadavek, aby ve vládě případně nebyl prvoinstančně odsouzený politik. I tady nemá Babiš důvod ustupovat a i tady bude sociální demokraty tlačit do nedůstojné role.

První místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek se sice snažil na tiskové konferenci působit smířlivě, zároveň ale několikrát zdůraznil, že požadavky ČSSD vzali pouze na vědomí s tím, že je musí teprve projednat vedení strany a poslanecký klub. Avšak zároveň odmítl byť náznakem připustit, že by hnutí ANO bylo ochotno jednat o tom, že se do koaliční smlouvy dostane bod, dle kterého by po případném nepravomocném odsouzení v kauze Čapí hnízdo musel Babiš rezignovat na post premiéra.

„My prostě tuto podmínku do koaliční smlouvy nechceme. Připadá nám absurdní,“ řekl mimo jiné Faltýnek s tím, že je to pro hnutí ANO nepřijatelné. „Už jsme to řekli minimálně stokrát. Udělali jsme z našeho pohledu maximum ústupků. Avšak toto pro nás není téma k diskusi,“ zdůraznil. Což o to, v tomto punktu s ním nelze nesouhlasit. Avšak přesně z opačných pozic. To, zda bychom měli nebo neměli mít trestně stíhaného nebo dokonce – byť prvoinstančně – odsouzeného premiéra, skutečně není téma k diskusi.

Úpadek politické kultury, jehož jsme svědky, je svým způsobem dechberoucí. Co bylo ještě včera nepředstavitelné, je dneska běžným a akceptovatelným jevem, čemu jsme se ještě včera divili, dnes přijímáme za normu, a to čím jsme nedávno opovrhovali, jsme ochotni dneska tolerovat. Každodenní klopotný provoz a jeho klíčoví aktéři nás postupně usmýkali a nejsilnější politická strana odmítá byť jenom debatovat o tom, co by ještě nedávno prakticky nikoho příčetného v této zemi ani nenapadlo zpochybňovat.

A naše nejstarší demokratická strana přitom všem hraje roli komparsu, která je naprosto v rozporu s jejími základními principy a východisky. Namísto toho, aby si znovu osvojovala emancipační étos a hledala způsob, jak například pomoc lidem v sociální nouzi nebo zlepšit dostupnost bydlení, řeší neřešitelný rébus: jak před voliči obhájit vstup do vlády s trestně stíhaným oligarchou, který ji navíc dříve či později znemožní a začne otevřeně spolupracovat se stranami situovanými na obou okrajích české politiky.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232