Odvrácená strana vládní „honby“ za rekordy v sociálních dávkách: úřady nestíhají a do budoucna může být ještě hůř

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V poslední době jsme svědky znepokojivého „pokroku“ v oblasti sociální politiky státu. Úřady se chlubí vyplácením rekordních počtů a objemů sociálních dávek. Současně však úpí pod nezvladatelným náporem dávekchtivých „klientů“. Dochází k nechtěné deformaci, kdy je vytvářen tlak na další expanzi státu tak, aby zvládl uspokojit rostoucí poptávku po sociálních kompenzacích všemožných krizí a problémů. Dávky se stávají všeobecnou normou. Idea zdravé, přirozeně fungující či dokonce bohaté ekonomiky a vize nezávislosti občanů na státu začínají připomínat utopii.

Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo, že se situace ve vyplácení dávek v zemi začala zlepšovat (!). S tím, že jen za prosinec loňského roku vzrostl objem vyplacených dávek meziročně o 22 procent a objem poskytnutých prostředků o 27 %. Úřad práce nabízí 22 typů různých sociálních dávek a loni vyplatil celkem 20,7 milionů příspěvků či doplatků, což je o 3,6 milionů víc než v roce 2021. Na první pohled „krásná čísla“, která jsou asi ještě zkreslována tím, že část oprávněných příjemců si o dávky, na něž měla nárok, nezažádala.

Není cílem kritizovat sociální dávky jako takové (celá tato diskuse se vůbec netýká důchodů, které jsou úplně odlišným tématem). Jde o to se zamyslet nad tím, zda jsou tou správnou cestou k rozvoji země. Jistě, jejich masivní vzlínání má logiku a dokonce i jakýsi druh spravedlnosti. Byly to totiž z velké části tuzemský stát či EU, kdo zapříčinil problémy, jako je sžíravá inflace a skokově zdražené energie, když na začátku všeho zlého stál Evropou nezaviněný covid a na jeho konci je děsivá vojenská invaze Ruska na Ukrajinu. 

Zvýšené vyplácení dávek v Česku není primárně motivováno záměrem politiků na zničení veřejných rozpočtů či ekonomiky. Jde „jen“ o politicky přirozenou reakci na sociální vývoj v zemi, který vyplynul z řetězce událostí, v nichž zdejší vlády už mnohdy hrají jen roli pasivního pozorovatele. Samozřejmě, s výjimkou dramatického rozpočtového zadlužování, jež během pouhých čtyř let (2020 až 2023) v tuzemsku nakumulovalo více než 1,1bilionový deficit.

sinfin.digital