KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Zdánlivě zapomenutá a odvržená EET, jejíž formální zrušení navržené Fialovou vládou mělo být nudnou formalitou, se opětovně dere na výsluní jako předmět zásadního sporu. Co je pozoruhodné: dochází k hlasitému vzepětí příznivců EET z řad podnikatelů horujících za zachování tohoto nástroje třeba i na bázi dobrovolnosti, fakticky tedy s udržením působení státu jako tržby evidujícího orgánu.
Nepřekvapuje plamenná obhajoba ze strany Babišova hnutí ANO, jež z pozice vládní strany zorganizovalo a v prosinci 2016 spustilo elektronickou „evidenci“, tedy úřední kontrolu tržeb podnikatelů známou pod zkratkou EET. S požadavky na jeho zachování však vystupují i někteří podnikatelé či asociace. Obhájci státního dozoru nad tržbami například navrhují, aby firmy za svoje dobrovolné podvolení se EET získaly od státu úlevy, například v podobě toho, že je stát už nebude více kontrolovat. Zdůrazňována je také zásluha EET na digitalizaci s tím, že přechod na elektronické pokladny přinesl do firem pořádek a pomohl zabránit „nekalé“ činnosti zaměstnanců…
Primárně budiž řečeno, že tato země, ekonomika a její podnikatelé potřebují pro svůj další rozvoj něco úplně jiného, než je elektronická státní kontrola. Potřebují mít možnost svobodně podnikat, tedy fungovat bez složité administrativy a bez excesivních úředních kontrolních klacků házených pod nohy. S klidným svědomím lze konstatovat, že státním evidováním tržeb prosperita (tedy tržby a bohatství) ani růst ekonomiky nevznikají, spíše naopak. Pominutelné nejsou ani další konsekvence. Uzákonění elektronické evidence tržeb se stalo jakousi státem oficiálně zakotvenou deklarací dojmu, že všichni podnikatelé jsou podvodníci, které je nutno dnem i nocí kontrolovat.
