Omluvíme se opicím, že jsme slezli ze stromu? Woke kultura je slepou větví evoluce

25. 12. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Proč po šesti milionech let evoluce létáme do vesmíru a opice, které se od nás tehdy oddělily, maximálně poskakují? Jistě, každé dítě se ve škole učí, že za to vděčíme našim předchůdcům, kteří slezli ze stromů a začali chodit po dvou. Kdo by jim za to nebyl vděčný? Přesto se najde významná a vlivná skupina lidí, která se snaží evoluční proces otočit zpět. Říkají si „woke“ (probuzení).

Když se první hominidé napřímili a naučili se k pohybu používat pouze dolní končetiny, staly se tři významné změny. Prodloužily se jim hlasivky, byli tak schopni vydávat širší spektrum zvuků a postupně zvládnout artikulovanou řeč. Uvolnili si ruce pro výrobu nástrojů a další specializaci činností. Oproti čtyřnožcům ušetřili při pohybu energii, což využili při lovu a zajištění dostatku masité potravy. To vše umožnilo rapidní rozvoj mozku, který se naučil myslet v pojmech místo v obrazech, rozvíjel šikovnost a dostával potřebnou výživu.

Zdá se vám to jako primitivní přednáška a banální konstatování? Možná. Ale na těchto faktorech stojí úspěch lidstva dodnes. Po celých šest milionů let evoluční tlaky preferovaly ta společenství, která měla vyšší alfabetickou kulturu, uměla lépe využívat potenciál všech svých členů a dokázala si zajistit více energie. Při dnešní komplexitě civilizace nám tyto jednoduché souvislosti mohou unikat, ale neutečeme jim. 

Opice mají sice celkově menší mozky, ale zato absolutně větší centrum pro zpracování obrazu. My jsme ho museli velký kus obětovat právě proto, abychom měli místo pro nejdůležitější prvek lidského myšlení, tedy abstrakci, jazyk, matematiku, hudbu, symboly. Tohle se obecně ví. Přesto woke bojovníci zuřivě trvají na tom, že nemáme oslavovat ty, kteří to na poli alfabetické kultury dotáhli nejdále, protože bychom tím mohli urazit ty méně úspěšné. Respektive ani nejde o konkrétní žijící jedince, ale o jejich předky.

Potíž je, že woke nechápou člověka jako jedince, ale jako člena skupiny. Naším cílem by mělo být, aby každý, bez ohledu na to, do čeho se narodil, dostal příležitost učit se z toho nejlepšího, co lze najít v pokladnici lidského vědění a umění, mohl rozvíjet své nadání bez omezení a překonávat handicapy, ať už dané místem narození či sociálním zařazením. Rozhodně je správné a dobré neurážet někoho kvůli tomu, že měl méně štěstí a je kulturně znevýhodněn. Ale cpát mu do hlavy, že je to vlastně dobře? A stojí on o to vůbec?

Každý člověk je přece jiný. Příslušnost k určité skupině ho může poněkud zvýhodnit či naopak, ale neměla by ho determinovat. Nejsme opice, úcta ke svobodě a důstojnosti člověka vyžaduje, abychom ho především identifikovali coby jedince, ne člena tlupy či kmene. My se přece také hlásíme k antické kultuře a neoslavujeme tehdejší životní styl našich údajných slovanských předků kdesi v ruských bažinách. Tedy, najdou se lidé, kteří ano. Říkají si národovci a jsou antipody „woke“, „extremisty z druhé strany“.

Snahy cenzurovat evropské skladatele a spisovatele, přepisovat kulturní dějiny lidstva a nutit bílé se neustále za něco stydět, jsou nejen odporné, ale i hloupé. Právě takový, zlý a omezený, je rasismus – a tady jde o rasismus. Co může být výsledkem? Jedině horší vzdělanost a přístup ke kulturním statkům. Tedy k vrcholům alfabetické kultury, jejíž rozvoj umožnilo opuštění stromů. Na něž se tímto lidstvo symbolicky vrací, když už nezáleží na schopnosti složitě artikulovat – stačí pár skřeků k potvrzení kmenové identity.

Příslušníci woke hnutí jsou slepou evoluční větví určenou k vyhynutí.

Když se každý nebudeme poměřovat s tím nejlepším, co na planetě vzniklo, ale snížíme si laťku podle toho, co je přijatelné z hlediska hypertrofované politické korektnosti, nevyužijeme náš potenciál. Isaac Newton řekl: „Viděl jsem tak daleko, protože jsem stál na ramenou obrů.“ Z jeskyně fyzikální teorii nevymyslíte. Proto je tak škodlivý každý nacionalismus a izolace. Na to druhé před tisíci lety doplatila Čína, do té doby vedoucí globální mocnost. Aktivisté woke správně kritizují rasisty, ale nevidí, že jsou stejně omezení.

Tutéž nepřirozenost a nesmyslnost v bledě modrém (či růžovém) představuje ideologizace pohlaví. Snaha popřít biologické rozdíly mezi muži a ženami přináší řadu komických, případně tragických dopadů na mezilidské vztahy. Především však aplikace genderových mustrů brání tomu, aby každý maximálně využil své předpoklady. Protože opět není primárně brán jako jedinec, ale coby součást nějaké „grupy“. Proč jsme si uvolňovali ruce a vyvíjeli specifické schopnosti, když nás teď cpou do nějakých škatulek?

Stejně jako v předchozím případě se i u genderismu obrací původní dobrý princip – zamezit diskriminaci na základě pohlaví – v pravý opak. Je správné umožnit každé ženě dělat to, co obvykle dělají muži a každému muži, co běžně dělají ženy, aniž by jim v tom někdo bránil, či se jim posmíval. Jenže je něco jiného dát někomu na něco individuální právo a vynucovat si skupinový nárok. I vůči ženám, které o to nemají zájem. Už z evolučních biologických důvodů jsou obě pohlaví odlišná a nelze je zglajchšaltovat.

Třetím antievolučním počinem je módní pohoršování se nad západní spotřebou energie. Generace, která je jako první zvyklá mít naprosto vše na elektřinu, včetně komunikace, bojuje proti její výrobě. Ale bez ní bychom žili v bídě, hladu, tmě, mrazu a nebezpečí. Rozdíl mezi naším stylem života a tím, co muselo stačit našim předkům, když sestoupili z korun stromů, představuje jediné číslo – množství energie spotřebované na hlavu. Čím je vyšší, tím více se vzdalujeme od opic.

V některých „probuzených“ produkce elektřiny vyvolává strach z apokalypsy a vyhynutí, volají po nastolení „rovnováhy s přírodou“. Je to však právě obráceně. Život je stav daleko od rovnováhy, zcela rovnovážná je pouze smrt. Energie ve formě extra přísunu masité potravy, již byl schopen uštvat díky chůzi pod dvou, umožnila předchůdci člověka zásadně vylepšit jeho situaci a zvýšit šanci přežít a vyvinout se. Možná by si ti, které tento evoluční pokrok děsí, měli zkusit, jak se žije na stromě a pohybuje po čtyřech.

O člověku, který neuváženě volá po něčem, co ho v důsledku ohrozí, se říká, že si pod sebou řeže větev. V tomto případě nejde o jednu větev, ale rovnou o celý strom evoluce druhu homo. Chce někdo pokleknout před opicemi a omluvit se jim za to, že naši předchůdci na rozdíl od těch jejich slezli ze stromů a my tak před nimi získali výhodu? Možná se jednou takoví najdou. Pak si ale nezaslouží své místo na slunci vybojované sta tisíci generacemi předků. Příslušníci woke hnutí jsou slepou evoluční větví určenou k vyhynutí.