Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Opoziční smlouva po 20 letech? ČSSD není hegemon a Babiš může utéct k extrémistům. Komentář M. Žižkové

Opoziční smlouva po 20 letech? ČSSD není hegemon a Babiš může utéct k extrémistům. Komentář M. Žižkové

Druhá vláda Andreje Babiše bude žádat o důvěru jen dva dny po výročí události, která před dvaceti lety výrazně zformovala podobu tuzemské politiky. Dvě klíčové strany české scény a zároveň hlavní rivalové – sociální demokracie a ODS – tehdy podepsali opoziční smlouvu. Situace, v níž se země před dvěma dekádami nacházela, se od té dnešní v mnohém diametrálně liší. I tak se ale dají načrtnout k dnešnímu stavu určité paralely.

Po volbách v roce 1998 se dva hegemoni tehdejší politické scény dohodli na tom, jak odblokovat povolební situaci. Smlouva umožnila vznik menšinové vlády ČSSD. ODS na oplátku získala důležité posty ve vedení obou komor parlamentu. Nehrozilo také, že by hlasovala pro vyslovení nedůvěry vládě. Další kroky partají pak měly za cíl omezit malé strany a také si – řečeno dnešní politickou hantýrkou – sjednat klid na makání.

Václav Klaus a Miloš Zeman si i s odstupem dvaceti let tehdejší dohodu pochvalují. Někdejší předseda ODS ji i dnes považuje za „systémové řešení situace, ve které předčasné volby neslibují žádnou změnu“.

Jak se volí po opoziční smlouvě?

Na podzim loňského roku šli čeští voliči k parlamentním volbám s vědomím toho, jak opoziční smlouva změnila tuzemskou politiku. I ti, co si dvacet let staré události a další vývoj přímo nepamatují, byli minimálně podprahově ovlivněni. Poznamenaná byla už samotná nabídka stran: ČSSD s mizernými preferencemi, ODS zvedající se ze dna, ale především favorizované protestní strany v čele s hnutím ANO a jeho šéfem proklamujícím „všici kradú“ právě s odkazem na klima okolo uzavření opoziční smlouvy a porcování financí směřujících do politických partají.

INFOGRAFIKA DNE: Termíny pro BabišeINFOGRAFIKA DNE: Termíny pro Babišeautor: info.cz

Podobně jak před dvaceti lety i loňské volby přinesly pat: na jedné straně sice jasného vítěze voleb Andreje Babiše, ovšem s jedním významným mínusem v podobě nízkého koaličního potenciálu. A následné měsíce bez vlády nebo s kabinetem postrádajícím důvěru sněmovny. Ve středu předstoupí před poslance Babiš se svým druhým kabinetem. Nejvíce by si přál vlastní vládu střihu „jsme jeden tým“. Ke koaliční spolupráci byl ale nakonec nucen přizvat sociální demokraty. A konečnou podporu vyhledat u komunistů.

Před dvaceti lety si plácly dvě partaje z opačného konce politického spektra, pravice s levicí. Dnes o něčem takovém mluvit nelze. Hnutí ANO se sice zpočátku profilovalo jako pravicová strana lákající podnikatele, postupem času ale vycítilo možnost urvat si voliče nalevo. Uvidíme, kam se strana posune, až se vyčerpá i tento rezervoár.

I tak lze ale říct, že se v současnosti spojují antagonisté. Hnutí miliardáře Andreje Babiše našlo podporu u komunistické strany. „Třídní boj“ skončil. I když jak zmínila europoslankyně a místopředsedkyně KSČM Kateřina Konečná, partaj bude vládě „narovnávat páteř“.

1080p 720p 360p
Václav Klaus: Stydím se za Česko. Menšiny nám vládnou a všechno rozbíjí, Babiš je jen produkt

Paralelu lze nalézt i v tom ohledu, že se před dvaceti lety ODS a ČSSD vůči sobě ostře vymezovaly. Nesmiřitelná odsouzení zaznívala před volbami i z řad hnutí ANO na sociální demokracii. A naopak. S novým vedením ČSSD se ale situace „vyřešila“. Zní slova o tom, že k žádným podrazům nikdy nedošlo a nedojde. Lidé, kteří o tom vědí své jako expremiér Bohuslav Sobotka nebo bývalý ministr vnitra Milan Chovanec, zmizeli v ústraní.

Pevná ruka hegemona

Pevnou ruku současného vítěze Babiše chválí Klaus i Zeman. Budoucí měsíce ukáží, zda se současný hegemon vydá stejně jako ti tehdejší cestou dalšího zašlapávání menších stran.

I ty ale nesou na dnešním rozložení sil svůj díl viny. Stejně jako před lety se - mnohdy kvůli osobním rozepřím - nejsou schopny spojit. Anebo v partnerství vydržet déle než pár měsíců, případně o jeho upřímnosti přesvědčit voliče. Jako osudový problém se to pro ně může ukázat už v nadcházejících volbách.

Opoziční dohoda před dvaceti lety vydržela celé volební období. Jaká bude životnost a životaschopnost současného kabinetu, se ukáže. Jisté je jedno: rozhodně nejde o dva klíčové hráče politické scény, ale silné ANO a v poslední době stále více couvající sociální demokracii.

A pak je tu ještě jedna složka, která tehdy chyběla a k níž se může ANO utíkat: extrémistická (jak ji Babiš sám označil) SPD. Ta se sice po sestavení koalice s ČSSD tváří na ANO naštvaně. V budoucnu ale ještě můžou najít společnou řeč. V uplynulých měsících si při hlasování ve sněmovně rozuměly.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1