Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Opoziční smlouva po 20 letech? ČSSD není hegemon a Babiš může utéct k extrémistům. Komentář M. Žižkové

Opoziční smlouva po 20 letech? ČSSD není hegemon a Babiš může utéct k extrémistům. Komentář M. Žižkové

Druhá vláda Andreje Babiše bude žádat o důvěru jen dva dny po výročí události, která před dvaceti lety výrazně zformovala podobu tuzemské politiky. Dvě klíčové strany české scény a zároveň hlavní rivalové – sociální demokracie a ODS – tehdy podepsali opoziční smlouvu. Situace, v níž se země před dvěma dekádami nacházela, se od té dnešní v mnohém diametrálně liší. I tak se ale dají načrtnout k dnešnímu stavu určité paralely.

Po volbách v roce 1998 se dva hegemoni tehdejší politické scény dohodli na tom, jak odblokovat povolební situaci. Smlouva umožnila vznik menšinové vlády ČSSD. ODS na oplátku získala důležité posty ve vedení obou komor parlamentu. Nehrozilo také, že by hlasovala pro vyslovení nedůvěry vládě. Další kroky partají pak měly za cíl omezit malé strany a také si – řečeno dnešní politickou hantýrkou – sjednat klid na makání.

Václav Klaus a Miloš Zeman si i s odstupem dvaceti let tehdejší dohodu pochvalují. Někdejší předseda ODS ji i dnes považuje za „systémové řešení situace, ve které předčasné volby neslibují žádnou změnu“.

Jak se volí po opoziční smlouvě?

Na podzim loňského roku šli čeští voliči k parlamentním volbám s vědomím toho, jak opoziční smlouva změnila tuzemskou politiku. I ti, co si dvacet let staré události a další vývoj přímo nepamatují, byli minimálně podprahově ovlivněni. Poznamenaná byla už samotná nabídka stran: ČSSD s mizernými preferencemi, ODS zvedající se ze dna, ale především favorizované protestní strany v čele s hnutím ANO a jeho šéfem proklamujícím „všici kradú“ právě s odkazem na klima okolo uzavření opoziční smlouvy a porcování financí směřujících do politických partají.

INFOGRAFIKA DNE: Termíny pro BabišeINFOGRAFIKA DNE: Termíny pro Babišeautor: info.cz

Podobně jak před dvaceti lety i loňské volby přinesly pat: na jedné straně sice jasného vítěze voleb Andreje Babiše, ovšem s jedním významným mínusem v podobě nízkého koaličního potenciálu. A následné měsíce bez vlády nebo s kabinetem postrádajícím důvěru sněmovny. Ve středu předstoupí před poslance Babiš se svým druhým kabinetem. Nejvíce by si přál vlastní vládu střihu „jsme jeden tým“. Ke koaliční spolupráci byl ale nakonec nucen přizvat sociální demokraty. A konečnou podporu vyhledat u komunistů.

Před dvaceti lety si plácly dvě partaje z opačného konce politického spektra, pravice s levicí. Dnes o něčem takovém mluvit nelze. Hnutí ANO se sice zpočátku profilovalo jako pravicová strana lákající podnikatele, postupem času ale vycítilo možnost urvat si voliče nalevo. Uvidíme, kam se strana posune, až se vyčerpá i tento rezervoár.

I tak lze ale říct, že se v současnosti spojují antagonisté. Hnutí miliardáře Andreje Babiše našlo podporu u komunistické strany. „Třídní boj“ skončil. I když jak zmínila europoslankyně a místopředsedkyně KSČM Kateřina Konečná, partaj bude vládě „narovnávat páteř“.

1080p 720p 360p
Václav Klaus: Stydím se za Česko. Menšiny nám vládnou a všechno rozbíjí, Babiš je jen produkt

Paralelu lze nalézt i v tom ohledu, že se před dvaceti lety ODS a ČSSD vůči sobě ostře vymezovaly. Nesmiřitelná odsouzení zaznívala před volbami i z řad hnutí ANO na sociální demokracii. A naopak. S novým vedením ČSSD se ale situace „vyřešila“. Zní slova o tom, že k žádným podrazům nikdy nedošlo a nedojde. Lidé, kteří o tom vědí své jako expremiér Bohuslav Sobotka nebo bývalý ministr vnitra Milan Chovanec, zmizeli v ústraní.

Pevná ruka hegemona

Pevnou ruku současného vítěze Babiše chválí Klaus i Zeman. Budoucí měsíce ukáží, zda se současný hegemon vydá stejně jako ti tehdejší cestou dalšího zašlapávání menších stran.

I ty ale nesou na dnešním rozložení sil svůj díl viny. Stejně jako před lety se - mnohdy kvůli osobním rozepřím - nejsou schopny spojit. Anebo v partnerství vydržet déle než pár měsíců, případně o jeho upřímnosti přesvědčit voliče. Jako osudový problém se to pro ně může ukázat už v nadcházejících volbách.

Opoziční dohoda před dvaceti lety vydržela celé volební období. Jaká bude životnost a životaschopnost současného kabinetu, se ukáže. Jisté je jedno: rozhodně nejde o dva klíčové hráče politické scény, ale silné ANO a v poslední době stále více couvající sociální demokracii.

A pak je tu ještě jedna složka, která tehdy chyběla a k níž se může ANO utíkat: extrémistická (jak ji Babiš sám označil) SPD. Ta se sice po sestavení koalice s ČSSD tváří na ANO naštvaně. V budoucnu ale ještě můžou najít společnou řeč. V uplynulých měsících si při hlasování ve sněmovně rozuměly.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744