Co může člověka vykoupit z členství v komunistické straně v padesátých letech minulého století, udávání svých společníků tajné sovětské policii a práci pro ni ve vlasti? Je dostačující postavit se proti Sovětskému svazu, propustit politické vězně a začít se držet svého svědomí a hlasu lidu? Právě tohle je otázka, která je spojena s odstraněním pomníku bývalého premiéra Imreho Nagye z dohledu maďarského parlamentu.
Maďarská vláda nechala odstranit pomník Imreho Nagye, někdejšího premiéra a protagonisty protisovětského povstání z roku 1956, z dohledu maďarského parlamentu. Potají v pátek v noci, protože se patrně bála reakce veřejnosti. Socha prý bude umístěna na jiné vhodné místo. Mnozí ovšem o něčem takovém pochybují. Maďarská vláda pod vedením premiéra Viktora Orbána totiž bojuje proti jakýmkoliv připomínkám komunistické minulosti v Maďarsku. Chce je uklidit někam mimo dosah, vykázat z veřejného prostoru.
Pro část maďarských vládních politiků a poslanců je Nagy, přes to, že stál v čele vlády podporující boj proti Sovětům a byl popraven komunisty, stále komunistou a udavačem. Nagy totiž byl členem komunistické strany už od první světové války a od třicátých let i spolupracovníkem sovětské tajné policie OGPU/NKVD. Ze zveřejněných dokumentů není zcela jasné, co pro konkrétně pro ni dělal a co ohlásil. Ruské archivy nejsou stále otevřené a navíc v osmdesátých letech Sověti zveřejnili i některé padělky, které měli Nagyho a hlavně jeho tehdejší obdivovatele zdiskreditovat. Nicméně je jasné, že Imre Nagy udával některé své maďarské kolegy komunisty v sovětském exilu.
