KOMENTÁŘ JANA PALIČKY | S blížícím se třicátým výročím sametové revoluce se stále více lidí pozastavuje nad tím, že se prezident Miloš Zeman oslav nezúčastní. Nijak velké překvapení to však není, Zeman tento svůj záměr avizoval dlouho dopředu. Mnozí z jeho odpůrců se radují, že jim nebude plevelit jejich vzpomínání, jeho příznivci naopak oceňují, že prezident nechce mít nic společného s výročím, které oni sami za nikterak hodné oslavy nepovažují. Zemanova absence je poměrně výmluvným svědectvím o tom, kam se za oněch třicet let posunulo nejen Česko, ale i sám Miloš Zeman.
17. listopad patří k nejživějším výročím. Pamětníci založení Československa již téměř vymřeli, těch, kteří zažili konec druhé světové války také bohužel ubývá, nicméně události konce roku 1989 má stále ještě většina populace v živé paměti. Za oněch uplynulých třicet let se toho s českou společností stalo hodně a četnými změnami prošli i její političtí reprezentanti. Smutným barometrem se stal Miloš Zeman se svým přístupem k oslavám, respektive dopředu avizovanému rozhodnutí se jich vůbec neúčastnit.
