Články odjinud

Palička: Pes – nejlepší přítel politika. Už to pochopil i Andrej Babiš

Palička: Pes – nejlepší přítel politika. Už to pochopil i Andrej Babiš

KOMENTÁŘ JANA PALIČKY| Kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Starého pořekadla jsou si moc dobře vědomí i naši volení zástupci, kteří k němu volí opačný přístup. Dáváním na odiv své lásky k němým tvářím se snaží odprezentovat se jako ti největší dobráci a lidumilové. Kdo nemá pejska, ten ať raději ani nikam nekandiduje.

Zapátrejte v paměti a zkuste si vzpomenout, co jste si nejvíce přáli jako malé děti. S velkou pravděpodobností to bylo zvířátko. Kdo by nechtěl pejka nebo kočičku, případně alespoň něco menšího jako křečka, morčátko, andulky nebo alespoň rybičky. Domácí zvířata se prostě těší oblibě a to jak mezi malými, tak mezi velkými.

Kdo zvířata rád nemá, naopak se u většiny společnosti vystavuje podezření, že s ním není něco v pořádku. Toho jsou si moc dobře vědomi i politici. Zvěromilství moc nestojí a jeho marketingový efekt je dlouhodobě působivý.

Česko je pejskařskou zemí. Chováme nejvíce psů na obyvatele v Evropě a i celosvětově jsou česká čísla úctyhodná. Jak tedy politik voličům nejlépe vštípí, že je jeden z nich? Ano, pořízení psa a jeho viditelná prezentace prostě nemůže nezabrat. Zajisté si vzpomenete na psy Václava Havla, ať už to byla fenka knírače malého Ďula, kterou měl s první manželkou Olgou nebo boxerka Sugar, která měla za paničku Havlovu druhou choť Dagmar. I premiéři rádi ukazovali své čtyřnohé mazlíky. Jiří Paroubek stejně jako Havel spolu s manželkou vyměnil i psí plemeno, a tak jako paní Zuzanu nahradila paní Petra, v Paroubkovic pelíšku jezevčíka vystřídal baset. Jeho předchůdce Vladimír Špidla byl naopak konzistentní jak v manželství, tak v chovatelství a zůstal věrný jak manželce Viktorii, tak buldoku Maxovi. Snad jen Václav Klaus žádného psa neměl, nejspíše proto, že je to na něj příliš levicové.

Příkladů politiků, kteří dokázali svůj obraz u elektorátu polidštit alespoň tou náklonností k němé tváři, bychom našli nespočet. Jsou případy jako Miloš Zeman, kde ani pořízení labradora Darcyho nepomohlo a tak byl poněkud upozaděn, až z toho musel Jiří Ovčáček minulý rok uklidňovat znepokojené čtenáře bulváru, že pes je živ a zdráv. Kdo dokázal svého psího společníka suverénně nejlépe mediálně zobchodovat, byla bezpochyby exministryně obrany Karla Šlechtová. Její pudl Jess se díky poněkud poťouchlé přezdívce Rambohafík (která byla v anketě Lidových novin zvolena slovem roku 2018) stal doslova trademarkem už i tak výrazné tváře hnutí ANO. Fotky šéfky armádního rezortu s pudlíkem v armádním oblečku nebo ty, kde Rambohafík sedí na věncích u památníku na Vítkově (a vlastně i všechny ostatní) nelze vymazat z paměti. Člověk mohl se Šlechtovou víceméně ve všem nesouhlasit, ale když se podíval na její sociální sítě zaplněné fotkami nevinného tvora, alespoň na chvíli k ní pocítil jisté sympatie.

Výčtem politických pejskařů bychom mohli pokračovat, nicméně zastavíme se u člověka, který byl inspirací pro sepsání tohoto komentáře, premiéra Andreje Babiše. Když se koncem ledna konal ideologický sjezd hnutí ANO, málokdo tušil, co bude jeho výsledkem (a těžko říct, zda to vůbec tušili přítomní delegáti). Nakonec asi nejviditelnějším výstupem bylo to, že si Babiš pořídil psa, což bylo pochopitelně řádně odprezentováno na sociálních sítích. Na případu toho, jak Babiš dokázal přírůstek do rodiny v podobě německého ovčáka Tanga prodat, můžeme jasně vidět, že zaměstnává marketingové titány, kteří když něco dělají, tak to dělají pořádně. A psí populismus není výjimkou.

Andreji Babišovi nestačí, že si prostě jen koupil psa, který se dokonce dvakrát v jediném týdnu stal středobodem premiérova facebookového profilu, včetně pravidleného „Čau lidi“ evangelia. Je potřeba dát najevo, že mít psa s sebou nese zodpovědnost za celou pejskařskou komunitu, tak se Babiš okamžitě pasoval do role největšího ochránce psů, který razantně zakročí proti množírnám, kde psi trpí v nelidských podmínkách. Co na tom, že s identickým nápadem přišla už téměř před rokem TOP 09, jejíž předseda Jiří Pospíšil rovněž navrhl zpřísnění postihů za týrání a vyfotil se se psem naháčem ve svetříku, aby mu nebyla zima. Babiš opět dělá to, v čem je mistr, cizí nápady prezentuje za vlastní (koaliční ČSSD by mohla vyprávět), a to vše halí do pestrých barev catch-all populismu. A voliči mu to opět sežerou, jako jeho Tango sežere svou porci granulek.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud