Palička: Třicet let generace narozené v „sametu“ | info.cz

Články odjinud

Palička: Třicet let generace narozené v „sametu“

KOMENTÁŘ JANA PALIČKY | Těžko uvěřit, že si letos připomínáme už třicáté výročí sametové revoluce. Pro mě osobně je to ještě o to neuvěřitelnější, že sám tou dobou oslavím třicáté narozeniny. Není to ještě žádný věk pro vzpomínání ctihodného starce, ale menší bilancování nad těmi třiceti lety, které jsem spolu se svými vrstevníky od té doby v naší zemi prožil, si snad mohu dovolit. Dovolte mi se tedy na následujících řádcích zamyslet nad tím, jaké ponaučení si můžeme z těch třech dekád opětovně nabyté svobody vzít, a co naopak můžeme dnešnímu Česku nabídnout my, čerství třicátníci.

První krůčky jsme dělali v zemi, která už neexistuje. A stejně jako ty naše prvotní životní úspěchy a pokroky i Československo známe spíše z vyprávění rodičů než ze vzpomínek. A byli to právě oni, kdo z toho všeho měli tu největší radost. Nejen z faktu, že opět mohou na vlastní kůži poznávat, co je to svoboda a demokracie, ale i z toho, že nás na svět přivedli právě do této doby a na rozdíl od nich nebudeme muset prožít podstatnou část svých životů v totalitě.

Devadesátá léta pak byla plná bezstarostného poznávání, jak pro nás, tak pro nově vzniklé samostatné Česko a Slovensko. Ač tato doba přinesla četné pády a odřená kolena a ono poznávání se občas neobešlo bez bolesti, stejně na ony roky neomezených možností, kdy každý den přinesl nové objevy a poznání, vzpomínáme s úsměvem na tváři. Plni očekávání a nadějí jsme vkročili do nového tisíciletí a naše republika tou dobou stejně optimisticky vstoupila do NATO a Evropské unie a uzavírala nová přátelství a spojenectví. Díky jisté míře mladické nerozvážnosti jsme možná občas byli odvážnější a naivnější, než by bylo zdrávo, ale klíčové je, že už to bylo ve věku, kdy se z podobných chyb umí člověk poučit. A stejně tak i mladý stát.

Jak u naší revoluční generace, tak u Česka a jeho politické reprezentace proběhla puberta, kde by si jeden zpětně za některé projevy toho, že vlastně zná všechno nejlíp, čímž si ospravedlňuje jistou míru frackovitosti, nejradši nafackoval. A když v roce 2008 udeřila ekonomická krize, podobnou finanční deziluzi prožívala nejen republika, ale i my, čerstvě plnoletí, kterým najednou došlo, že podpora rodičovského konta tu nebude napořád a na co si nevyděláme, to nemáme, přičemž šetření občas přináší nepříjemné utahování opasků a obracení každé koruny.

Posuňme se pomalu v čase do současnosti. Přežili jsme nejeden bujarý večírek, využili možnosti procestovat kus světa, kterou naši rodiče neměli, prokousali jsme se budováním ideální kariéry, která by nás naplňovala a nejeden z nás už založil vlastní rodinu. V testu mládí jsme, troufám si říct, obstáli, ale podstatnou část života máme stále před sebou. A to samé platí i pro Českou republiku. Třicítka je takové nejisté životní období, kdy si člověk naplno uvědomí, že roky bezstarostného hledání sebe sama jsou v trapu a teď už je každý definitivně svého štěstí strůjcem.

Ne že by občas trochu toho optimismu z mládí nepomohlo, ale důležité je nepropadat skepsi a postavit se novým výzvám čelem s hlavou vztyčenou. Může se nám zdát, že to, co se momentálně děje u nás i ve světě, nestojí ani za zlámanou grešli a můžeme pociťovat chuť nad tím vším zlomit hůl. Ale pak je dobré si uvědomit, že oproti tomu, v čem museli žít naši rodiče a prarodiče, je to pořád procházka růžovou zahradou. A hlavně, na rozdíl od nich máme tu možnost se společenskou a politickou situací, která se nám nelíbí, něco udělat a třicet let prožitých v demokracii nás naučilo nebát se této možnosti využívat.

Už jen samotný fakt, že jsme to právě my, kdo se svobodnou republikou rostl a zažíval různé životní vzestupy a pády, z nás dělá ideální adepty na porozumění toho, jak křehkým stavem je ona demokracie, v níž žijeme, a jak moc stojí za to za její zachování bojovat. Nostalgicky nestojíme o návrat socialismu východního ražení, o což usilují někteří příslušníci starší generace, ani naivně nevěříme v přínosy jeho moderní západní podoby, o jejímž zavedení sní část příslušníků generace mladší.

Narodili jsme se ve správný čas na správném místě a právě teď prožíváme období, kdy již máme hodně životních zkušeností a zároveň i hodně sil na to je přetvářet v něco pozitivního pro budoucnost. Zůstalo v nás něco z té mladické dravosti a ochoty vrhat se do věcí po hlavě, ale už dokážeme vyhodnotit všechna pro a proti svých rozhodnutí a jejich možné dopady. A tak je na čase kromě odpovědnosti za vlastní životy vzít na sebe díl odpovědnosti i za zemi, v níž žijeme.

Naši rodiče pro nás vybojovali svobodu a demokracii a předali nám moderní a sebevědomou zemi západního střihu. A naším úkolem je, aby takovou zůstala i pro naše potomky. Nebude to jednoduché, ale nikdo jiný to za nás neudělá. Tak směle do toho, ať se na tu naši sametovou generaci vzpomíná i za dalších třicet let.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud