GLOSA JANA PALIČKY | Sněmovní debata o GDPR, to nezní jako něco extra zajímavého. Včera ale překvapivě nabrala šílené obrátky. K mikrofonu se postavil Václav Klaus junior a s taktikou školáka-provokatéra začal vršit ostudná přirovnání k židovským transportům za války. Rázem se nedebatovalo o GDPR, ale o Klausovi. A největším nepřítelem byl v tu chvíli on sám sobě. Pokud máte dvě minuty, řeknu vám, proč.
Jistě to tuší i Klaus mladší, ale pro méně chápavé: S holocaustem není srovnatelné nic. Ne, migranti netrpí jako židé za druhé světové války. Ne, žádná menšina není utlačována jako židé za druhé světové války, a ne, přejímání evropské legislativy do našeho právního řádu není jako činnost židovských výborů. Přirovnávání současných reálií k holocaustu je v samém jádru zcela stupidní a autor takového příměru ze sebe sám dělá pitomce. Racionální debata v tu chvíli pozbývá smyslu.
„Neposlušný kluk“ Václav Klaus mladší si ale jen tak říct nedá. Už dávno pochopil, že být prostořeký a zkrátka za každou cenu „jiný“ prostě táhne. Rád se stylizuje do toho, kdo mluví bez obalu, ale zapomíná, že „jiný“ je svět jeho pravidelných glos, nikoli politika. Jako komentátor si nepochybně může různé, často záměrně přehnané přirovnání dovolit. Jako poslanec si je tedy může dovolit taky, jen musí počítat s následky.
Můžete si kariéru politika vybudovat na boji s politickou korektností, ale jsou to vratké základy. Když namísto konstruktivní kritiky u řečnického pultíku vytahujete metafory ad absurdum, ve finále zjistíte, že nejste ani tak proti politickým oponentům, ale spíš sami proti sobě. Protože když pomineme v úvodu zmíněnou nevhodnost daných prohlášení – tu už ponechme na úrovni toho kterého diskutujícího –, je tu ještě jeden zjevný fakt: Podobný výrok z podstaty věci zabije jakoukoliv myšlenku, která se za ním nedejbože mohla skrývat.
