Pandemický nárůst penzí a učitelských platů: vláda se uvrhla do pasti slibů | info.cz

Články odjinud

Pandemický nárůst penzí a učitelských platů: vláda se uvrhla do pasti slibů

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Navzdory koronavirovému propadu Česka do ekonomické propasti, jejíž hloubka doposud není známa, oznámila ministryně financí Alena Schillerová znejistělé veřejnosti, že stát hodlá i v příštím roce zvyšovat důchody a platy učitelů. Působí to zdánlivě nepochopitelně v situaci, kdy „firma“ s názvem Česká republika čelí vážnému propadu příjmů a nabírá rekordní ztrátu. Samotná ministryně navíc současně prognózuje předlouhých osm let strádání tuzemské ekonomiky... 

Zvyšovat platy při pádu do ztráty nedává v normálním, tržním světě logiku. Jenže svět politiky a národního hospodářství se řídí úplně jinými logikami. Schillerová odmítá škrtat ve výdajích a neplánuje ani zvyšovat daně, když všechny vícenáklady způsobené koronavirem hodlá hradit zadlužováním – z kapes budoucích daňových poplatníků. A tento způsob financování připadá do úvahy i při pokrývání zvýšených penzí a platů, na které vláda téměř jistě nebude mít zdroje, jež by si „poctivě vydělala“ (tj. získala výběrem daní a sociálního pojištění).

Tak či tak, zvyšovat platy seniorů (tedy důchody) a učitelů v situaci, kdy se ekonomika vlivem koronavirového zákazu části podnikání a pandemických opatření propadá do recese v řádu deseti procent, je diskutabilní krok. Jenže Babišova vláda zvýšení učitelských platů i nárůst důchodů slíbila, i když to bylo ještě v dobách idylického růstu ekonomiky, kdy po koronaviru nebylo vidu ani slechu. Připomeňme, že v letošním roce se u nás penze zvýšily v průměru o 900 korun (jen toto zvýšení vyšlo na dodatečných 37 miliard korun). Průměrný důchod od ledna činí nějakých 14 300 korun. Co je zásadní, premiér Babiš loni v září oznámil, že by se průměrný důchod měl v roce 2021 vyšplhat až k 15 tisícům korun.

Pokud jde o učitele, kantoři dostali loni slíbeno, že do konce volebního období (podzim 2021) jejich platy v průměru vyskočí na více než 45 tisíc korun hrubého. Učitelé přitom (opět, v průměru) dostávají dnes asi 36 tisíc. Naplánováno tak bylo velmi radikální přifouknutí kantorských peněženek. Není prozatím jasné, zda vláda – v nové pandemické situaci – hodlá své staré předvolební sliby plnit v původních, maximálních obrysech, anebo zda by si troufla je korigovat.

Více než jasné je jen to, že zvyšování důchodů dávalo smysl v situaci, kdy zaměstnanost byla takřka „stoprocentní“ a kdy v tržním sektoru rostly mzdy. Důchodový účet (tedy pomyslné konto, na které ekonomicky aktivní lidé průběžně posílají část své mzdy) se ještě loni chlubil přebytkem, protože poplatníci odvedli více, než kolik se vyplácelo seniorům na důchody. Jelikož od poplatníků přitékalo čím dál více peněz, mohla vláda i na penzích vyplácet čím dál více.

Tohle se zásadně změní. Na důchodovém účtu už nebude přebytek, nýbrž deficit; pokud se ovšem nestane zázrak a ekonomika (a růst platů) ve druhé polovině roku nezrychlí tempem rychlosti světla. Což je nepravděpodobné. Příjmy státní kasy i důchodového účtu klesnou, zatímco výdaje na důchody zůstanou stejné. Na zvýšení penzí vláda mít nebude. Musí si proto masivně půjčovat a to od příštích generací.

Pokud bude vláda ze své pomyslné helikoptéry „bombardovat“ ekonomiku deštěm vypůjčených peněz, bude tím uměle navyšovat inflaci; může se pak klidně stát, že ke zvýšení penzí bude stát přinucen zákonnou povinností. Navíc, když uvážíme relativně nízkou reálnou úroveň penzí v Česku a růst životních nákladů, pak nezvýšení penzí, tedy jejich ponechání na letošní úrovni, by vůči silné sociální skupině bylo velmi odvážným rozhodnutím. Dilema mezi rozpočtovou zodpovědností a zodpovědností politickou má tedy jasné řešení v podobě zvyšování penzí bez ohledu na makroekonomické dopady.

Druhá věc jsou platy učitelů. Loni se o ně svedla tvrdá bitva, když kvůli tomu kantoři dokonce jeden den stávkovali. Slibované radikální zvýšení platů tak bylo doslova podepsáno krví. Ve světlé dnešní kruté pandemické reality se ukazuje, jak krátkozraké jsou „rozdávačné“ politické sliby, ve kterých ministři rozdělují peníze, kterými nejen že nedisponují, ale u kterých ani nemají jistotu, že je kdy budou mít. Rekordně zvyšovat platy zaměstnanců v situaci, kdy se firma propadá do nečekaně hlubokých dluhů, je postup, jaký by si moudrý hospodář ve své firmě (a premiér Babiš nadále považuje stát za firmu) nedovolil…

Na druhou stranu, udržovat státní školský systém v podfinancovaném stavu, v němž kvalitní učitelé nejsou adekvátně (lépe než dnes) placeni, je nesmyslné. Školství bez kvalitních učitelů nemůže být žákům/studentům prospěšné; to už se raději – s mírnou nadsázkou řečeno – mohou učit za pomocí rodičů a internetu doma; koronavirus ukázal, že to technicky vzato jde. Kvalitní lidé, pokud nebudou adekvátně placeni, buď ze školství odejdou, anebo ztratí motivaci učit kvalitně. Jenže, odkud na zvýšení platů brát v situaci, kdy výpadek státních příjmů se rovná jistotě?

Školství by se mělo zefektivnit, zoptimalizovat do podoby, která by umožňovala odměňovat učitele lépe i bez zruinování státního rozpočtu. Měl by se zredukovat rozsah učiva i početní stavy. Stát by měl dát zelenou alternativní, domácí výuce (ostatně, volají po ní v petici desítky tisíc rodičů) i rozvoji soukromého (z veřejných zdrojů nehrazeného) školství. Tak, aby i bez enormních dodatečných zdrojů bylo možné učitele na veřejných školách lépe odměňovat – samozřejmě, nikoliv plošně a paušálně, nýbrž selektivně, podle jejich kvality a schopnosti naučit.

Dobře vzdělaní žáci a studenti, kterým škola díky motivovaným kantorům neznechutí další vzdělávání a nesrazí jejich životní ambice, mají vyšší šanci se dobře uplatnit a hodně vydělávat. A tím pomáhat státu splácet dluhy, které „vyrobil“ v důsledku koronaviru. Jakákoliv skutečná reforma, která by školství zefektivnila a zmodernizovala, však není na obzoru. Nešlo by totiž o populární reformu, i kdyby byla nastokrát prospěšná jak pro poplatníky, tak pro žáky i studenty. Vláda svými sliby, přinejmenším vůči učitelům, vykopala past, do které ji srazil koronavirus. Nezbývá jí, než do této pasti spadnout a vyhrabat se z ní pomocí dluhového žebříku… Bez ohledu na to, že paušální zvyšování učitelských platů nebude spásou pro zkvalitnění výuky, ale bude ranou už tak těžce zkoušenému státnímu rozpočtu na příští rok, jehož příjmová stránka je složitou rovnicí o mnoha neznámých.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud