Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pár minut na vraždu, aneb jak se dá bránit teroristickým útokům v Evropě. Komentář Viliama Bucherta

Pár minut na vraždu, aneb jak se dá bránit teroristickým útokům v Evropě. Komentář Viliama Bucherta

Teroristické útoky islamistů za pomoci automobilů pokračují v různých evropských městech. Loni spáchali tímto způsobem atentáty radikálové v Nice a Berlíně, letos v Londýně a Stockholmu. Útoky jsou to nečekané, rychle a brutálně provedené. Pořád se vynořují otázky: Lze podobným vraždám zabránit? Může se Západ účinně bránit a u toho zachovat všechny svobody pro své občany?

Teroristické útoky autem jsou v poslední době u radikálních muslimů velmi oblíbené. Jak v západních zemích, tak po celém světě. Nákladním autem zabíjel útočník loni v červenci v Nice (87 mrtvých, 434 zraněných) či před Vánoci v Berlíně (12 mrtvých, mezi nimi i Češka Naďa Čižmárová). Ve Francii to trvalo celé necelé čtyři minuty, v Berlíně jen minutu.

Podobná metoda se objevila teď v Londýně a Stockholmu. Následovaly nekonečné spekulace, zda útočil takzvaný „osamělý vlk“ (podobná tvrzení s oblibou používají evropští multikulturalisté a přívrženci politické korektnosti), nebo za tím stojí nějaká radikální islámská organizace.

Popravdě, je to úplně jedno.

Džihádisté vždy útočí s určitým záměrem, který opírají o své náboženství a snahu prosadit své cíle po celém světě. Nezáleží na to, zda se tak děje individuálně či ve skupině. Jejich pohled na svět, vývoj společnosti, řízení států, či práva žen a různých menšin jsou přitom v zásadním rozporu s euroatlantickým pojetím demokracie. Zatímco islámští teroristé útočí v rámci své ideologie, od které je smrtelným hříchem se odchýlit, tak Západ se bráni nedostatečnými prostředky, protože pro své občany chce uchovat všemožné vymoženosti svobody.

Kdo v takovém boji zvítězí? A je vůbec možné nadále uchovávat svobody západního typu (tedy, že každý si může dělat a dovolit cokoli, čehož protivníci využívají) a současně zajistit bezpečnost lidí před teroristickými hrozbami?

Odpověď je nejednoznačná, protože ať uděláte cokoli, tak v případě skutečně nekompromisního boje proti terorismu se ocitneme na hranici, či dokonce za ní, omezování určitých svobod a zcela jistě se sníží komfort našeho života.

Vodítkem pro západní společnosti je Stát Izrael, který se potýká s terorismem, islamismem a radikalismem mnoha svých arabských sousedů neustále.

Omezte se v rámci přežití

Mnozí Evropané například vůbec nechápou, proč Izrael postavil zeď na hranicích s územím Palestinské samosprávy. Státy EU to nechápou ani v případě zdi, kterou prosazuje Donald Trump na hranicích s Mexikem. Evropští politici v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou také nepochopili, že ploty, které vyrostly v roce 2015 na hranicích Maďarska či Makedonie, omezily nezvládatelný příliv migrantů. Procitnutí nepřišlo ani poté, co se pak někteří z uprchlíků zapojili na území několika evropských států do teroristických útoků.

Plot, či zeď, nejsou brány jako prvotní základ zajištění bezpečnosti, ale jako symbol separace, který nemá se svobodou nic společného. Připomínky na Berlínskou zeď či ostnaté dráty na hranicích (i na našich československých) pořád straší v myslích lidí. Bohužel Západ si u toho neuvědomuje, že studenou válku nahradil střet civilizací.

Naproti tomu Izrael ví, že mu jde o přežití, proto jeho občané lépe snášejí mimořádně pečlivé kontroly na letištích (ano, připomíná to nekonečnou buzeraci), výslechy úředníků i tajných agentů a každý tuší, že je daleko více sledován a monitorován pomocí moderních technologií.

My se proti tomu bouříme, protože se pořád naivně domníváme, že nás zlo obejde. Neobejde, je tady.

Například Mark Babot, izraelský bezpečnostní expert, který počátkem března vystoupil v Praze na konferenci „Evropa a Izrael 2017: Výzvy, příležitosti a horizonty“, kterou uspořádala Česká společnost přátel Izraele, představil celou škálu možností boje proti terorismu. Jedná se nejenom o opatření armády, policie a tajných služeb, ale také o nutné zvýšení pozornosti samotných občanů, změn v migrační politice, nošení zbraní a připravenosti jít v případě potřeby skutečně bojovat. Většinu z těchto věcí ale občané i politici Západu podvědomě odmítají.

Itamar Marcus, ředitel organizace Palestian Media Watch, zase připomněl, že se velmi podceňuje indoktrinace mladých lidí, kterou provádějí radikálové od mešit, přes školy až po vězení. Ta vede v konečném důsledku u některých lidí k džihádismu. V Evropě se tak děje za tichého souhlasu a nečinnosti příslušných institucí.

Gerald Steinberg, zakladatel a ředitel izraelské organizace NGO Monitor, pak varoval před tím, že některé státy Evropské unie dávají peníze skupinám, jež rozdmýchávají izraelsko-palestinský konflikt a podporují tím přímo či nepřímo teroristy. V rámci „humanitární pomoci“ dostalo loni přes 150 nevládních evropských organizací věnujících se Blízkému východu přes 120 milionů euro. Často přímo od evropských vlád. Evropa si tak sama platí a vychovává možné teroristy, kteří na ni mohou útočit. „Je o tom ale jednodušší hovořit v Praze, než v Londýně či Berlíně. Tam to slyšet nechtějí,“ vysvětloval Steinberg.

Všichni hosté z Izraele u toho upozorňovali, že jejich země je jedinou demokratickou zemí regionu, ale že na prvním místě v boji s terorismem je bezpečnost a přežití občanů, i za možnou cenu určitého snížení komfortu, pokud jde o užívání svobod.

Budeme bojovat?

Golda Meirová, někdejší premiérka Izraele při jedné své cestě po USA řekla: „Nemůžete rozhodnout, zda budeme bojovat nebo ne. My budeme. Můžete rozhodnout jedinou věc, zda-li zvítězíme, či zda zvítězí muslimský muftí (…). A já vás prosím, nerozhodněte se příliš pozdě. Nelitujte hořce za tři měsíce, protože jste se nerozhodli dnes.“

Právě v tom je problém Evropy a celého Západu. Pořád jsme se nerozhodli, zda se do toho vložíme s takovou vervou, která může případně omezit i některé naše svobody. Do té doby si můžeme být jisti, že toho teroristé budou využívat a zneužívat.

Všechny komentáře autora si můžete přečíst na webu Reflex.cz.


 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1